Authors:
= Váž. civ., 1 (1919)
PDF

Čís. 280.


Hodinové jízdné, nejsouc součástkou služebního příjmu železničního zřízence, nepodléhá exekuci ani pro zákonný nárok na výživné.
(Rozh. ze dne 7. října 1919, R I 388/19).
K vydobytí nároku manželských dětí na výživné povolila prvá stolice proti otci, průvodčímu čsl. státních drah, mimo jiné exekuci zabavením a přikázáním k vybrání hodinového jízdného. K rekursu ředitelství státních drah zamítl rekursní soud v uvedeném směru návrh na povolení exekuce, poněvadž hodinové (jízdné) nelze pokládati za příjem služební, nýbrž za peníz určený ku krytí výloh při cestách služebních, které exekutu u vykonávání služby jest podniknouti, pročež částky tyto nelze ani ve prospěch zákonných nároků alimentačních v exekuci bráti, ježto nečiní část příjmů služebních.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhajících věřitelů, poněvadž dle prohlášení ředitelství státních drah jest hodinové dietou za skutečně konané služební cesty a nikoli trvalým příjmem. Z povahy jeho plyne po zákonu vyloučení jeho z exekuce a je lhostejno, že jízdné stanoveno paušálním obnosem měsíčním.
Citace:
Rozhodnutí č. 280. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 504-504.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).