Čís. 227.

Vyjímajíc případ § 49, odstavec druhý, cís. nař. ze dne 28. června 1916, čís. 207 ř. z., není ani v řízení o zbavení svéprávnosti přípustným rekurs na nejvyšší soud proti rozhodnutí o útratách.
(Rozh. ze dne 15. července 1919, č. j. R I 278/19).
V řízení o zbavení svéprávnosti dle cís. nařízení ze dne 28. června 1916 čís. 207 ř. z. podal navrhovatel dovolací rekurs proti usnesení soudu rekursního o útratách.
Nejvyšší soud odmítl rekurs jako nepřípustný.
Důvody:
Dovolací rekurs směřuje pouze proti výroku, že náklady řízení o zbavení svéprávnosti včetně útrat vyšetření Karla H. nesou a jsou povinni hraditi rekurenti. Dle § 14, odstavec druhý nesporného řízení (ve znění čl. X. novely o úlevách soudů ze dne 1. června 1914 čís. 118 ř. z.) a § 528 odstavec prvý c. ř. s. (ve znění čl. V. čís. 34 téže novely), jichž v řízení o zbavení svéprávnosti dle § 56 odstavec prvý a § 57 odstavec druhý cís. nařízení ze dne 28. června 1916, čís. 207 ř. z. sluší použíti, jsou však rekursy proti rozhodnutím druhé instance o útratách nepřípustný. Výjimečného ustanovení § 49 odstavec druhý uvedeného cís. nařízení nelze zde použíti, poněvadž se týká pouze útrat, vzešlých odporem.

Citace:

Rozhodnutí č. 227. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 427-427.