Čís. 236.

Procesní zástupce, plnou moc vypovídající, jest povinen učiniti opatření, by mandantu byl ustanoven opatrovník k vedení rozepře. V návrhu jeho, by ustanoven byl opatrovník k přijetí vypovězení plné moci, jest obsažen též návrh, by ustanoven byl opatrovník k vedení sporu.
(Rozh. ze dne 22. července 1919, R I 288/19).
Dosavadní zástupce nezvěstného žalobce, advokát Dr. E., vypověděv mu plnou moc, navrhl, by žalobci byl zřízen opatrovník a tomuto bylo doručeno vypovězení plné moci. Prvý soud (krajský soud v Plzni) vyhověl tomuto návrhu, ustanovil opatrovníkem advokáta Dra K., doručil mu výpověď plné moci dosavadního žalobcova zástupce Dra E. a poukázal tohoto, by odevzdal opatrovníkovi veškeré spisy, na spor se vztahující. Rekursní soud vyhověl částečně rekursu opatrovníka Dra K. a zrušil usnesení v odpor vzaté potud, pokud Dr. K. byl ustanoven žalobci též za opatrovníka k vedení sporu, nevyhověl mu však, pokud Dr. K. byl ustanoven opatrovníkem ku přijetí výpovědi plnomocenství. Důvody: Dr. E. zastupoval žalobce ve sporu na základě plné moci ze dne 5. listopadu 1918, vypověděl mu tuto plnou moc podáním ze dne 3. března 1919 a navrhoval v podání ze dne 12. května 1919, by nezvěstnému žalobci zřízen byl opatrovník a témuž vypovězení plné moci doručeno bylo. Dr. E. navrhl tudíž zřízení opatrovníka pro nezvěstného žalovaného jen k tomu účeli, by témuž výpověď doručena byla. Pokud Dr. K. žalovanému k tomu účeli za opatrovníka ustanoven byl, jest usnesení v odpor vzaté zákonem odůvodněno. Soud prvé stolice ustanovil však Dra K. žalobci za opatrovníka také k vedení sporu. V tom směru nebyl posud nikým návrh učiněn a není příčiny k zakročení z moci úřední. Bylo proto rekursu v tomto rozsahu vyhověno a usnesení v odpor vzaté zrušeno.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu Dra E. a změnil usnesení rekursního soudu v části, jíž zrušeno usnesení soudu prvé stolice tak, že obnovil v této části posléz řečené usnesení.
Důvody:
Podáním ze dne 3. března 1919 sdělil právní zástupce žalobcův, že žalobce, nezanechav své adresy, odjel, vypověděl proto žalobci procesní plnou moc a navrhl, by týž, jakož i strana žalující (míněna patrně strana žalovaná) o vypovězení plné moci byli vyrozuměni. Dále praví se v návrhu: »V případě, že by toto podání nemohlo býti doručeno, prosím, by k obhájení jeho práv byl zřízen opatrovník.« Oznamuje pak k vyzvání soudu podáním ze dne 12. května 1919, že žalobcův pobyt je neznámým, navrhl žalobcův zástupce, by žalobci byl zřízen opatrovník a témuž výpověď plné moci byla doručena. Obě shora uvedená podání spolu souvisejí a z jich spojitosti vyplývá, že žalobcovu zástupci jednalo se o to a že mínil navrhnouti, by žalobci zřízen byl opatrovník nejen k přijetí výpovědi, nýbrž, a to zejména, i k vedení rozepře. To jest též zcela přirozeno, uváží-li se, že zříditi opatrovníka pouze k přijetí výpovědi plné moci bylo zcela bezúčelným, jednak proto, že toto doručení mohlo se státi dle předpisu § 11 odst. 2 c. ř. s., jednak proto, že by tím žalobcův zájem nebyl nikterak ochráněn. Měla-li výpověď procesní plné moci v poměru k straně žalované dojíti účinnosti (§ 36 odst. 1 c. ř. s.), byl žalobcův posavadní procesní zástupce dle § 36 odst. 2 c. ř. s. povinen, učiniti opatření, by žalobci ustanoven byl opatrovník k vedení rozepře. To také posavadní procesní zástupce žalobcův měl při svých podáních zřejmě na mysli a nelze proto důvodně tvrditi, že zřízení opatrovníka k vedení rozepře stalo se bez návrhu.

Citace:

Rozhodnutí č. 236. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 437-438.