Čís. 217.

Ustanovení § 45, odstavec prvý j. n. neplatí, rozhodl-li předmětně nepříslušný sborový soud prvé stolice o věci, odkázané na soud okresní, nezabývav se otázkou příslušnosti.
(Rozh. ze dne 1. července 1919, R I 264/19). Prvý soud (obchodní soud v Praze) zamítl z důvodů věcných žalobu opírající se o § 970 obč. zák., aniž se při tom zabýval otázkou své předmětné příslušnosti. Odvolací soud zrušil rozsudek prvého soudu a odmítl žalobu pro nepříslušnost soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Ve věci připouští stěžující si žalobce, že žaloba byla podána u soudu předmětně nepříslušného a že obchodní soud, ku kterému byla podána, ani výslovnou prorogaci příslušným státi se nemohl, poukazuje však k ustanovení § 45, odst. 1 j. n., dle něhož v tomto případě nepřísluší procesní straně právo rekursní, tím méně pak prý jest vyšší stolice oprávněna, by sama od sebe vyslovila nepříslušnost soudu. Než ustanovení § 45, odst. 1 j. n. zde užíti nelze. Neboť podle toho předpisu zákona, jejž pro jeho výjimečný ráz vykládati dlužno přesně, nelze rozhodnutí sborového soudu první stolice o jeho předmětné příslušnosti v odpor bráti proto, že pro právní věc odůvodněna jest příslušnost některého okresního soudu. Musil se tudíž sborový soud první stolice otázkou příslušnosti následkem námitky nepříslušnosti obírati a o příslušnosti své výslovně rozhodovati a to ve smyslu kladném, to jest vyřknouti, že jest předmětně příslušným. Zde se však tak nestalo. Soudní dvůr prvé stolice nejen že o své předmětné příslušnosti k námitce žalovaného nerozhodoval, nýbrž, projednav věc, rozhodnul ihned ve věci a to s plným vědomím, že jest vlastně nepříslušným, řka na počátku svých důvodů rozsudečných, že nebylo hleděti k tomu, že procesní soud jest předmětně nepříslušným, jelikož žalovaný proti žalobě, která nebyla zamítnuta a limine, nevznesl při prvním roku námitku nepříslušnosti. Jelikož tedy v daném případě § 45, odst. 1 j. n. neplatí, bylo odvolacím soudem právem z moci úřední přihlédnuto k tomu, že nastala zmatečnost dle § 477 č. 3 c. ř. s., čímž rozhodnutí jeho ve věci jest úplně odůvodněno.

Citace:

Rozhodnutí č. 217. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 412-413.