Čís. 330.

Žalobu domáhající se obnovy řízení z důvodu § 530 č. 7 c. ř. s., nelze dle § 538 c. ř. s. odmítnouti pro nezávažnost nově tvrzených skutečností a nově nabídnutých důkazů.
(Rozh. ze dne 10. prosince 1919, R II 108/19).
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž Josef V. uznán byl za povinna, by nahradil Vilmě S-ové škodu požadovaným od ní penízem, zadal Josef V. u odvolacího soudu z důvodu § 530 čís. 7 c. ř. s. žalobu o obnovu tvrdě, že nabyl teprve po vynesení rozsudku stolice druhé vědomost o nových skutečnostech a průvodech, jichž přednes a použití v řízení dřívějším byly by přivodily příznivější pro něj rozhodnutí věci hlavní, poněvadž výsledek těchto průvodů by byl dokázal, že seznání žalobkyně S-ové, slyšené jako strana, na němž soud odvolací rozhodnutí své založil, nezasluhují víry. Tuto žalobu o obnovu zamítl odvolací soud, dovolávaje se ustanovení § 538 c. ř. s., usnesením již v neveřejném zasedání, v podstatě proto, že, přihlížeje k obsahu přísežné výpovědi žalobkyně S-ové, slyšené jako strana, jakož i k seznání svědků, nenabyl přesvědčení o tom, že by použití nových důkazů, v žalobě o obnovu nabídnutých, bylo mohlo pro žalobce o obnovu přivoditi příznivější rozhodnutí věci hlavní.
Nejvyšší soud k rekursu Josefa V. zrušil usnesení odvolacího soudu jako zmatečné a uložil mu, by o žalobě o obnovu znovu pojednal a rozhodl.
Důvody:
Podle § 538 c. ř. s. nutno sice žalobu o obnovu dříve než se nařídí rok k ústnímu líčení, podrobiti předběžnému přezkoumání soudem a to soudem sborovým v sezení neveřejném. Při přezkoumávání tom musí se však soud podle § 538 c. ř. s. omeziti pouze na otázky, opírá-li se žaloba o některý ze zákonných důvodů §§ 530 a 531 a, byla-li podána ve lhůtě zákonné (§ 534). Není-li tu některé z těchto náležitostí, nebo je-li žaloba nepřípustná proto, že jest tu některý z důvodů uvedených v § 230 odst. 2 (nepříslušnost soudu, nedostatek procesní způsobilosti neb zákonného zastoupení), má žaloba arci býti odmítnuta usnesením, nehodíc se ku nařízení roku pro ústní lícení. Pokud jde o otázku, opírá-li se žaloba o některý ze zákonných důvodů §§ 530 a 531 c. ř. s., smí soud sborový v neveřejném zasedání pouze zkoumati, je-li žaloba podepřena důvodem, který lze podřaditi předpisům právě uvedeným. Naproti tomu nesmí se však v zasedání tomto obírati také otázkou, je-li důvod tento vskutku dán a jsou-li skutečnosti, které důvod tento zakládají, pravdivými čili nic; o tom smí rozhodnouti teprve na základě provedeného ústního jednání. Proti těmto předpisům se soud stolice prvé prohřešil. Neníť z usnesení jeho patrno, že řešil v zasedání neveřejném vůbec předběžné otázky formelní, jež v zasedání tom podle § 538 c. ř. s. řešeny býti mají a nenařídiv ústního líčení a zamítnuv žalobu ze svrchu uvedených důvodů, v nichž oceňoval dokonce i průvodní sílu nových v žalobě o obnovu nabídnutých důkazů, překročil meze, které kladl zákon jeho pravomoci v zasedání neveřejném. Poněvadž pak tímto nezákonným postupem odňal stranám možnost, jednati před soudem (§§ 477 č. 4 c. ř. s.), dopustil se přímo zmatečnosti, k níž slušelo se, když bylo usnesení jeho vzato v odpor, přihlížeti podle §§ 514 odst. 2 a 477 odst. 1 c. ř. s. z povinnosti úřední, třebas tato zmatečnost v rekursu vytýkána nebyla. Slušelo se proto rozhodnouti, jak svrchu uvedeno.

Citace:

Rozhodnutí č. 330. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 575-576.