Čís. 7.
Pro otázku, zda použito mylné sazby (§ 70 žel. dopr. ř.), rozhodným jest jen obsah nákladního listu, nikoli skutečná povaha zboží. Tato může po případě míti význam s hlediska § 57 žel. dopr. ř.
(Rozh. ze dne 14. ledna 1919, Rv I 3/18.)
Žalované firmě zaslán drahou z Klatov do Hradce Králové větší počet sudů výtažku. Firma zboží přijala a dovozné dráze zaplatila. Dodatečným přezkoumáním zjištěno, že dovozné vypočteno bylo dle mylné sazby, čímž dráha zkrácena o 192 K 40 h. Použití mylné sazby zaviněno bylo tím, že nákladní list nebyl odesílatelem správně vyplněn. Zásilka byla totiž označena jako výtažek, kteréžto zboží uvedeno jest ve všeobecné klasifikaci zboží v tarifu pod 2—21 jako označení sběrné. Nemá-li však použito býti sazeb třídy 1., musí mimo sběrné označení uvedeno býti označení zboží dle klasifikace tak, by dokázána byla jeho příslušnost k dotyčné skupině. Měl proto odesílatel blíže označiti obsah slova výtažek, toho však neučinil a použito tudíž mylně sazby pro tuto skupinu. Žalobu dráhy o zaplacení 192 K 40 h soud prvé stolice (okresní soud v Hradci Králové) zamítl proto, že za rozdíl v sazbě ručí dle § 57 žel. dopr. ř. odesílatel, nikoli příjemce. — Odvolací soud (krajský soud v Hradci Králové) uznal dle žaloby, vycházeje z těchto úvah: V případě daném jedná se o otázku, zda žalovaný jako příjemce, či zde odesílatel má doplatiti dovozné, o které jde. § 70 odst. 2 nař. min. železnic ve shodě s ministerstvy spravedlnosti a obchodu ze dne 11. listopadu 1909 č. 172 ř. z. (žel. dopr. ř.) stanoví, že doplatek má zapraviti odesílatel, nebyl-li nákladní list vyplacen. Byl-li vyplacen, ručí za doplatek toliko podle svého záznamu platebního. Jinak jest příjemce povinen k doplatku. § 69 odst. 3 cit. nař. pak stanoví, že odesílatel, chce-li dovozné zaplatiti, má to v nákladním listu na předepsaném místě prohlásiti záznamem platebním. § 76 odst. 4 cit. nař. pak stanoví, že přijetím nákladního listu a zboží zavazuje se příjemce zaplatiti železnici podle nákladního listu. Nákladním listem je zjištěno, že odesílatel záznamu platebního vůbec neučinil, že zásilka poslána byla nevyplacena a že žalovaný ji vyplatil. Vzhledem k výše citovanému ustanovení § 70 odst. 2 výše dotčeného min. nařízení musí tudíž žalovaný zaplatiti diferenci jakožto příjemce, leč by prokázal, že jeho závazek pominul. § 57 žel. dopr. ř., na nějž rozsudek naříkaný poukazuje, nemá s řešením sporné otázky nic společného, poněvadž se o omylnou deklaraci zboží odesílatelem nejedná, nýbrž jde pouze o nesprávné použití jiného tarifu, o chybu v použití tarifu a v příčině nároku z nesprávného výpočtu dovozného platí ustanovení § 70 žel. dopr. ř.
Nejvyšší soud dovolání žalované firmy nevyhověl.
Důvody:
Žalobkyně založila svůj nárok na doplatek dovozného na ustanovení § 70 ve spojení s ustanovením § 76 odst. 4 žel. dopr. ř. tvrdíc, že podle udání nákladního listu mělo při vypočtení dopravného použito býti tarifu výminečného 3b a nikoli, jak se chybně stalo, tarifu B. Strany sporné shodují se tu v tom, že zasílané zboží označeno bylo v nákladním listu jako »výtažek«. Pro »výtažek« bez bližšího označení sluší ale, jak nesporno, použíti sazby třídy 1., tedy v daném případě sazby 3b, dle níž by povozné bylo činilo o 192 K 80 h více. Sazba, které bylo nesprávně použito, obstála by jen tehdy, kdyby byl odesílatel výtažek zasílaný blíže označil a tím na použití mírnější sazby, dle které bylo mylně počítáno, nabyl nároku. Dle těchto nesporných okolností skutkových sběhla se dráze chyba při použití sazby dopravní. Udání nákladního listu o předmětu dopravy označením zboží jako »výtažek« stačilo pro vypočtení povozného. Pro dráhu nebylo neúplné. Odůvodňovalo však jen použití sazby výminečné 3b. Právě proto, že příjemce zboží, jak dovolání správně poukazuje, vstupuje přijetím nákladního listu do povoznické smlouvy s drahou, stává se také zavázaným podle obsahu tohoto nákladního listu. Jest proto povinen, když nákladní list neobsahoval prohlášení odesílatelova, že tento platiti bude povozné sám, zaplatiti tolik, nač má dráha podle obsahu nákladního listu zákonný nárok (§ 76 odst. 1, 2, 4 žel. dopr. ř.). V nákladním listu bylo zasílané zboží označeno pouhým slovem »výtažek« a proto dle nesporného děje mělo býti použito sazby 3b, takže by bylo povozné obnášelo o 192 K 80 h více, než dráha účtovala. Poněvadž žalovaná firma jako příjemce zboží jest povinna zaplatiti vše, nač podle obsahu nákladního listu má dráha po zákonu odůvodněný nárok, musí jí hraditi i zažalovanou diferenci povozného, která se sběhla právě omylným použitím sazby, jak § 70 žel. dopr. ř. výslovně ustanovuje. Vždyť předpis tento platí nejen pro početní chyby, nýbrž i v takovém případě, kde z omylu nebylo použito předepsané sazby dopravní, nýbrž sazby nesprávné, což ve spěchu při železniční dopravě obvyklém snadno se může přihoditi. To odpovídá také všeobecné zásadě, že vyložené chyby a omyly nemohou škoditi smluvním stranám. A takový omyl se tu právě sběhl, když podle obsahu nákladního listu mělo použito býti jiné sazby dopravní, než se stalo. Není tu tedy případ § 57 žel. dopr. ř., jak dovolání za to má. O takovém by se mohlo mluviti jen tehdy, kdyby nesprávné nebo neúplné udání nákladního listu bylo opodstatnilo použití sazby dopravní, dle které dovozné bylo účtováno, což se v daném případě nestalo, poněvadž použitá sazba udání nákladního listu neodpovídala. Odvolací soud posoudil tedy případ správně po stránce právní, uplatňovaný dovolací důvod § 503 č. 4 c. ř. s. není dán, pročež dovolání nebylo lze přiznati úspěchu.