Čís. 329.

Pohledávky bagatelní nepozbývají svého rázu ani tím, že byvše postoupeny na touž osobu, ani tím, že byvše sloučeny v téže žalobě, činí úhrnkem přes 100 K.
(Rozh. ze dne 10. prosince 1919, R I 474/19).
V právní rozepři, v níž žalobce jako postupník celé řady osob uplatňoval touž žalobou proti témuž žalovanému větší počet pohledávek, z nichž o sobě žádná nečinila přes 100 K, jež však úhrnkem tento peníz převyšovaly, vznesen byl dovolací rekurs proti rozhodnutí o otázce přípustnosti pořadu práva.
Nejvyšší soud dovolací rekurs odmítl.
Důvody:
Žalobce jako postupník uplatňuje celou řadu pohledávek, z nichž o sobě žádná 100 K nepřevyšuje. Jedná se tudíž vesměs o nároky nepatrné po rozumu § 448 c. ř. s. Tohoto svého rázu nepozbyly ani tím, že na touž osobu (žalobce) byly postoupeny (§ 1394 obč. zák.), ani tím, že sloučeny byvše v téže žalobě, úhrnkem 100 K převyšují. Dle § 11 č. 2 c. ř. s. lze k platnosti přiváděti touž žalobou více nároků téhož žalobce proti několika žalovaným, spočívají-li na stejnorodém skutkovém a právním základě a soud pro jednoho každého se žalovaných jest příslušným. Tím nepozbývají však nároky ty své původní povahy, předmětem soudcovského rozhodování není obnos úhrnný o sobě, nýbrž soudce i přes hromadění žalob rozhoduje o jednom každém nároku zvláště. Jde-li však, jak dolíčeno, o záležitost bagatelní, jest dovolací rekurs dle § 501 c. ř. s. nepřípustným. Na tom ničeho není s ta změniti okolnost, že soud prvé stolice o žalobě nezahájil řízení ve věcech nepatrných, poněvadž předpisy §§ 448 a násl. c. ř. s. jsou právem vížícím, pročež nutno jich dbáti z moci úřední.

Citace:

Rozhodnutí č. 329. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 574-574.