Čís. 50.

Místnosti najaté speditérem k umístění koní, vozů a píce pro koně jsou obchodními místnostmi po rozumu § 1 cís. nař. ze dne 20. ledna 1918 č. 21 ř. z. (pokud se týče § 1 min. nař. ze dne 17. prosince 1918 č. 88 sb. zák. a nař.).

(Rozh. ze dne 11. února 1919, Rv II 77/19.)
Vlastník domu vypověděl speditéru místnosti ve svém domě najaté a to konírnu, kolnu pro vozy a místnost nad ní na půdě pro krmivo. Vypovězený vznesl proti výpovědi námitky. Vypovídající tvrdil, že speditér má svůj obchod jinde, v jeho domě obchod svůj neprovozuje, jelikož tam nikdy zboží na vozy nenakládá a neodváží a jelikož nábytkové vozy tam vůbec nejsou umístěny, tak že místnosti najaté v domě vypovídajícího nelze považovati za obchodní místnosti a jim přiznati ochrany nař. ze dne 20. ledna 1918 č. 21 ř. z. Kromě toho však má prý vypovídající důležitý důvod k výpovědi po rozumu § 7 řečeného cís. nař., ježto vypovězený užívá místností ke značné škodě jeho, nechávaje vozy na dvoře státi, takže jimi jest mnohdy celý dvůr zastaven. — Prvý soud (okresní soud v Brně-město) zrušil výpověď. Důvody: Obchodními místnostmi dlužno rozuměti místnosti potřebné k provozování obchodu. Jelikož vypovězený jako speditér potřebuje k provozování svého obchodu i vozů a koňů a jich skutečně také užívá, jak vypovídající sám přiznává, potřebuje k jich umístění nutně také místností, jež pak považovány býti musí za místnosti obchodní. Nebyloť by vypovězenému nikterak pomoženo, kdyby sice jeho písárna v jiné ulici požívala ochrany cís. nařízení, on však přes to se musil vzdáti obchodu, jelikož by neměl místností pro koně a vozy. Uzavřená mezi stranami nájemní smlouva jest tudiž podrobena nařízení o ochraně nájemců a může býti pouze z důležitých důvodů vypovězena. Důvodu k výpovědi vypovídajícím uplatňovaného tu však není: neboť jednak není vypovězený, jak vypovídající sám tvrdí, oprávněn k používání dvoru, ježto ho nenajal, a může vlastník beze všeho vyklizení dvora se domáhati, nikoli však zrušení nájemní smlouvy; jednak nelze v udaném používání dvoru spatřovati značnou ujmu ve smyslu § 1118 obč. zák., ježto vypovídající ani netvrdil, že by dvůr tím byl nějak poškozován, aneb že by nájemníci domu byli ve svých právech zkracováni. — Odvolací soud (zemský soud v Brně) rozsudek prvého soudu ze správných jeho důvodů potvrdil, k nimž připojil jen ještě toto: Obchodními místnostmi rozuměti dlužno všechny místnosti, jež slouží účelům obchodním. Že koňů a vozů jest nutně třeba k provozování obchodu zasílatelského, o tom nemůže býti vážné pochybnosti. Místnosti potřebné k umístění jich sluší tudiž počítati k místnostem obchodním, i jest lhostejno, nakládá-li neb skládá-li se v místnostech těch zboží čili nic. Totéž platí přirozeně i ohledně krmiva, potřebného pro koně. Na takovéto místnosti užiti jest proto nařízení o ochraně nájemců. K opačnému názoru odvolatelovu, že rozuměti jest místnostmi obchodními toliko ony ubikace, v nichž se obchod sám provozuje, a že místnosti, jež slouží pouze k umístění dopravních prostředků, za místnosti obchodní považovány býti nemohou, nelze přisvědčiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání vypovídajícího.
Důvody:
Dovolání opírající se o revisní důvod § 503 č. 4 c. ř. s. vytýká naříkanému rozsudku, že odvolací soud, pokládaje za místnosti obchodní ony prostory, které slouží obchodním účelům nájemcovým, nesprávně dospěl k názoru, že i místnosti pro koně, a vozy náležejí k místnostem obchodním, poněvadž žalovaný jako speditér potřebuje koňů i vozů ku provozování svého obchodu. Tento věcně úplně správný názor odvolacího soudu dovolatel vlastně sám uznává, neboť jeho v dovolání obsažené tvrzení, že obchodními místnostmi jsou pouze ony, které slouží účelům obchodu nájemcem provozovaného, t. j. kterých se k vykonávání obchodu nebo živnosti nájemcovy nějakým způsobem skutečně užívá, praví pouze jinými slovy totéž, proti čemu ve svém dovolání brojí. Dovolatel připouští sám, že speditér při svém obchodu potřebuje koňů i vozů a, poněvadž je samozřejmo, že ani vozy ani koně nejsou a ani nemohou býti stále v činnosti, plyne z toho nutně, že i ony místnosti, do nichž jsou na dobu, kdy činnost v obchodě speditérově ustala, koně odvedeni a vozy dopraveny, slouží k obchodním účelům speditéra, jenž je právě k tomu cíli najal. Proto jest mylným názor dovolatelův, že obchodními místnostmi lze zváti jen ona místa, v nichž nájemce svůj obchod sám také fakticky provozuje; tímto tvrzením ocitá se v odporu s tím, co, jak bylo shora uvedeno, po této stránce dříve tvrdil.

Citace:

č. 50. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 127-129.