Čís. 229.

Není-li tu již matky, má nemanželský otec právo, dítě za poručníkova dozoru u sebe vyživovati a vychovávati.
(Rozh. ze dne 15. července 1919, R I 280/19).
Poručenský soud (okresní soud v Přešticích) přiřkl nezl. Annu S. do výživy a výchovy jejímu nemanželskému otci, odložil však účinnost usnesení toho na tak dlouho, pokud děd — a zároveň poručník — a bába nezletilé, u nichž byla dosud ve výživě a výchově, budou ochotni o ni pečovati, nežádajíce, by nemanželský otec přispíval na výživu dítěte. Důvody: Nemanželská matka nezl. Anny S., dne 30. listopadu 1911 narozené, která měla první nárok na to, by dítě vychovávala, zemřela. Nejbližší právo na vychování dítěte má tudíž nemanželský otec. Tento jest ženat, má zařízenou domácnost, zcela dobře tedy může dítě vychovávati a bylo mu je přiřknouti, kdyžtě nic nebylo uvedeno, co by svědčilo tomu, že by dítě buď v ohledu tělesném nebo mravním trpělo újmu, kdyby mu bylo vydáno. Nemanželský otec prohlásil, že dítě nechá u jeho děda a báby se strany mateřské, postarají-li se tito sami o jeho výživu, výchovu a ošacení. Bylo proto účinnost usnesení, jak shora uvedeno, odložiti. Rekursní soud nevyhověl rekursu děda a báby. Důvody: Mylný jest náhled stěžovatelů, že nemanželský otec není nikdy oprávněn žádati, by mu dítě dáno bylo do vychování, a, že mu může uděleno býti právo, by dítě sám vychovával, jen na dobrozdání poručníka a s jeho svolením, nikoli však proti jeho vůli. Vždyť z ustanovení § 166 obč. zák., že i dítě, mimo manželství zrozené, má právo žádati na rodičích, by je podle svého jmění vyživovali, vychovali a zaopatřili, plyne jasně, že zákon povinnost, nemanželské dítko vychovávati, ukládá oběma rodičům a že, když matka dítěte zemře, povinnost, je vychovávati, přechází na otce. Praví-li odstavec druhý § 166 obč. zák., že vyživovati nemanželské dítko povinen jest v prvé řádě otec, nestanoví tím, že by otec byl pouze povinen, náklady na výživu dítěte hraditi, a nevylučuje, by otec sám výživu dítěte obstarával. Má tudíž nemanželský otec nade vši pochybnost právo, není-li tu již matky dítěte, je sám vychovávati a sám u sebe vyživovati, čemuž nikterak na závadu není předpis § 216 obč. zák., dle něhož poručník má jako otec povinnost a právo, o vychování nezletilého pečovati, ježto poručník tuto povinnost a toto právo může bezvadně vykonávati i tehdy, když otec dítě ve svém vychování a ve své výživě má, vykonávaje dozor na obé.
Nejvyšší soud dovolacímu rekursu nevyhověl pro nedostatek podmínek § 16 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 ř. z.

Citace:

Rozhodnutí č. 229. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 428-429.