Čís. 253.

Postupem pohledávky nedotčeny zůstávají důvody věcné a místní příslušnosti pro její uplatňování, leda, že zakládaly by se ve zvláštních osobních poměrech věřitele nebo dlužníka. Ujednané sudiště (§ 104 j. n.) působí též pro cesionáře a proti němu.
(Rozh. ze dne 5. srpna 1919, R I 316/19).
Banka С podala jako cesionářka inženýra A u krajského soudu v Jičíně žalobu na městskou obec В o zaplacení 37757 K 61 h za provedení stavby reálky v B. Žalovaná obec vznesla námitku místní nepříslušnosti dovolávaného soudu, opírajíc se o to, že jak nesporno mezi inženýrem A a místní školní radou města В ohledně stavby reálky v В bylo ve všeobecných a zvláštních podmínkách pro stavbu obapolně písemně ujednáno a potvrzeno, by veškeré spory, které by ze smlouvy stavební vzešly, ať stavebník jest stranou žalující neb žalovanou, provedly se okresním soudem v B. Procesní soud prvé stolice námitce nevyhověl, vycházeje z tohoto hlediska: Cesionář podrží dle § 1394 obč. zákona veškerá tak zvaná privilegia causae, debitor cesus, podrží veškeré obrany proti postoupené pohledávce, které v čas nabyté vědomosti již tu byly. Nelze však sdíleti právní stanovisko strany žalované, že by strana žalující jako cesionář byla ve smyslu § 104 j. n. vázána též úmluvou v podmínkách stavebních ohledně příslušnosti okresního soudu v B, neboť dle § 1396 obč. zák. jest žalovaná strana oprávněna jen k oněm námitkám, které možno dovoditi z právní povahy a z obsahu postoupené pohledávky, úmluvou o soudní příslušnosti mezi cedentem a debitorem, cesem není však obsah a objem postoupené pohledávky nějakým způsobem dotčen. Rekursní soud námitce vyhověl a odmítl žalobu pro místní nepříslušnost dovolávaného procesního soudu prvé stolice, poněvadž dle § 1394 obč. zák. jsou práva cesionáře a cedenta totožná.
Nejvyšší soud nedal místa dovolacímu rekursu žalované obce.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nepodařilo se, vyvrátiti správné stanovisko soudu rekursního. Stačí proto, podotknouti toto: U kterého soudu dlužno vymáhati postoupenou pohledávku, řídí se předpisy jurisdikční normy. Důvodů věcné a místní příslušnosti, pokud nezakládají se ve zvláštních osobních poměrech oprávněného nebo zavázaného, postup pohledávky, působící pouze změnu v osobě věřitele (§ 1392 obč. zák.), se nedotýká. Nestane se tím na př. posavadní zákonný důvod výlučné věcné nebo místní příslušnosti na dále důvodem příslušnosti na výběr dané a naopak. Za důvod místní příslušnosti uznává zákon v § 104 j. n. též dohodu o příslušnosti a není žádné opory v zákoně pro názor, že by s tímto důvodem místní příslušnosti mělo se následkem postupu pohledávky naložiti jinak, než s ostatními důvody místní příslušnosti, to tím méně, že změnou v osobě věřitele nesmí se právní postavení dlužníka v nižádném, tudíž ani v procesuálním směru zhoršiti, což by mohlo nastati, kdyby postupem pohledávky směl býti připraven o výhody, jež úmluvou o příslušnosti si zabezpečil.

Citace:

Rozhodnutí č. 253. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 463-464.