Čís. 336.

Účastníky ve válce míní zákon ze dne 31. března 1918 čís. 128 ř. z. pouze ty příslušníky branné moci, kteří jako takoví byli v poli nebo na jiném místě válečných událostí, nikoli též příslušníky branné moci v zázemí.
(Rozh. ze dne 16. prosince 1919, R II 165/19).
Žádost Josefy H., by zavedeno bylo řízení za účelem prohlášení jejího manžela Josefa H. za mrtva, byla prvou stolicí zamítnuta. Důvody: Žadatelka opírá svou žádost o ustanovení § 1 zákona ze dne 31. března 1918 čís. 128 ř. z., uvádějíc, že její muž Josef H. narukoval dne 3. srpna 1914 k vojsku a sice do Olomouce, odtud přišel do Lince, kde byl přidělen v důstojnickém kasinu k obsluze, a odtud že dne 9. července 1915 zmizel. Jelikož tedy nezmizel v poli neb v místě válečného území, nemůže býti považován za účastníka války a není zde podmínek zákona ze dne 31. března 1918 čís. 128 ř. z. Rekursní soud potvrdil usnesení prvé stolice z těchto důvodů: Ustanovení § 1 zákona ze dne 31. března 1918 čís. 28 ř. z. neplatí o všech příslušnících ozbrojené moci, jsou-li pohřešováni, nýbrž jen o těch, kteří byli účastníky v nynější válce. Koho jest považovati za účastníka ve válce, zákon výslovně nepraví, z odstavce druhého § 1 cit. zákona jest však zjevno, že za účastníky ve válce pokládati jest jen vojíny, kteří byli u ozbrojené moci v poli neb na jiném místě válečného území, kde se přihodily zvláštní válečné události. O vojínu, který sloužil v zázemí, nelze říci, že se súčastnil války.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Usnesení obou nižších stolic odpovídají zákonu a jest výklad, jejž usnesení druhé stolice dává prvnímu odstavci § 1 zákona ze dne 31. března 1918, čís. 128 ř. z. správným a duchu zákona odpovídajícím; kdyby zákon měl se vztahovati na veškeré příslušníky branné moci vůbec, nebylo by zapotřebí, by kromě tohoto požadavku ještě zvláště vytýkal, že příslušník branné moci musí býti »účastníkem v přítomné válce«, a jest proto odůvodnění usnesení druhé stolice, které pojem účastníka ve válce vykládá ze vztahu odstavce druhého a prvního citovaného zákona, plně přisvědčiti.

Citace:

Rozhodnutí č. 336. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 583-584.