Čís. 221

K založení sudiště dle § 87 a) j. n. stačí jedna objednávka. Stačí, stala-li se objednávka ústně, jen když listinou jest prokázána. Listiny, prokazující příslušnost, nemusí býti připojeny k žalobě.
(Rozh. ze dne 8. července 1919, R II 75/19).
Žalobce uplatňoval v žalobě výslovně důvod příslušnosti dle § 88, odstavec druhý j. n., proti čemuž vznesl žalovaný včas námitku nepříslušnosti. Za řízení uplatňoval žalobce též příslušnost dle § 87 a) j. n. První soud (krajský soud v Olomouci) vyhověl námitce nepříslušnosti soudu a uvedl v důvodech, pokud šlo o příslušnost dle § 87 a) j. n.: Jest nepřípustno, by žalobce dovolával se teprve při ústním jednání příslušnosti dle § 87 a) j. n. Není sice třeba, by listiny, prokazující objednávku a skutečné převzetí zboží, byly připojeny již k žalobě. Než žalobce měl již v žalobě aspoň tvrditi, že zboží bylo objednáno bud přímo žalovaným nebo jeho plnomocníkem a že zboží bylo skutečně převzato, pokud se týče odesláno. Měl též tvrditi, že má listiny, prokazující tyto okolnosti. Než všeho toho žalobce opominul, ač to měl učiniti, by žalovaný mohl již dříve zkoumati příslušnost z tohoto důvodu a zaujati k ní stanovisko při prvém roku. Rekursní soud vyhověl žalobcově stížnosti a zamítl námitku nepříslušnosti mimo jiné z těchto důvodů: Prvý soud správně uvedl, že listiny, zakládající příslušnost dle § 87 a) j. n., nemusely býti připojeny k žalobě. Leč prvý soud přehlédl, že žalobce uvedl již v žalobě všechny skutečnosti zakládající tuto příslušnost, třebas se jí výslovně nedovolával. Než § 87 a) j. n. toho nepředpisuje a o nějaké záludnosti žalobcově nelze již z toho důvodu mluviti, ježto žalovaný i z uplatňovaného důvodu příslušnosti dle § 88, odstavec druhý j. n. poznal, že žalobce hodlá podati žalobu místo u jinak příslušného, osobního sudiště žalovaného (krajský soud v Novém Jičíně) u sudiště volby v Olomouci, pročež musel býti připraven na všechna tvrzení a všechny důvody sloužící k podpoření tohoto sudiště, to tím spíše, ježto mohly býti dle § 139 odstavec druhý c. ř. s. předneseny až do konce líčení. Že však žalobce byl skutečně s to, prokázati dle § 87 a) j. n. listinami objednávku a převzetí zboží, jde na jevo z nepopřených co do pravosti příloh, z nichž nade vši pochybnost vysvítá, že žalovaný objednal zboží, v žalobě uvedené, jež se téměř zúplna kryje se zbožím, uvedeným v účtu a dal si je odvézti. Úmysl zákonodárcův, by bylo se vystříháno neplodných a věc protahujících sporů o sudiště, vysvítá zejména též z cís. nař. ze dne 1. června 1914 čís. 118 ř. z. (§ 261 c. ř. s. ve znění novely o úlevách soudů); jediná okolnost, že žalobce neuvedl již v žalobě všechny důvody, sloužící k uplatnění sudiště, nevylučuje již ze stanoviska právě uvedeného, by důvody ty byly uplatňovány i později.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolá čímu rekursu žalovaného.
Odůvodnění:
Soud, jehož se žalující strana dovolává, jest dle § 87 j. n. místně příslušným; neboť dle tohoto zákonného ustanovení mohou protokolovaní obchodníci žalovati obchodníky pro pohledávky, vzešlé z prodeje v jejich obchodě do dvou let, počítajíc od poslední objednávky, též před soudem svého sídla, prokáží-li listinami objednávku, sloužící za základ pohledávky, a, že zboží skutečně bylo převzato. Veškeré podmínky pro příslušnost soudů dovolávaného jsou dány a byly již v žalobě uvedeny. Žalobce i žalovaný jsou protokolovanými obchodníky, pohledávka zažalovaná vznikla z prodeje v obchodě žalobcově. Objednávka byla učiněna v lednu 1919 a žaloba byla podána dne 2. března 1919, tudíž včas. Stěžovatelka míní, že kromě jedné objednávky bylo zapotřebí ještě dalších objednávek a že jen tehdy může se soud státi místně příslušným, když od poslední objednávky neuplynula více než 2 léta, avšak neprávem. Stačí i jen jedna objednávka, a od této nesmí uplynouti víc než 2 léta. Úmysl zákonodárcův jest ten, by příslušnost, jednou založená, byla uplatňována v určité době. Založena jest pak příslušnost i jedinou objednávkou; bylo-li jich více, nesmí od poslední objednávky uplynouti doba delší dvou let, by tato jakož i dřívější pohledávky mohly býti zažalovány u soudu dle § 87 a) j. n. Pokud se týče zažalované pohledávky, bylo zboží objednáno a objednávka listinami prokázána. V zákoně není nikde vysloveno, že platnost objednávky jest závislou na písemné formě, že objednávka musí býti písemnou; můžeť se státi i ústně, v otázce příslušnosti lze však k ní vzíti zřetel, byla-li předložena listina, z níž jest zřejmo, že se objednávka skutečně stala. Z listin, žalující stranou předložených, jest pak nepochybně zřejmo, že žalovaný objednal železo v žalobě uvedené u žalující firmy. V dopise ze dne 16. ledna 1919 žádá za vydání věcí, které skoro doslovně ve faktuře jsou uvedeny. Z dopisu ze dne 16. ledna 1919 jest pak zřejmo, že si žalovaný železo dal odvézti a že ho má v držení. V dopisu ze dne 24. února 1919 dokonce uvádí, že si zboží dal nestranným odborníkem odhadnouti. Nemůže proto býti pochybnosti o tom, že žalovaný železo převzal, a je má ve svém držení. Tyto okolnosti byly listinami prokázány a nebylo zapotřebí, by žalující firma předložila listiny tyto v žalobě, jelikož toho uvedený předpis zákona nevyhledává.

Citace:

Rozhodnutí č. 221. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 418-420.