Maximální ceny nejsou sazbami po rozumu § 1059 obč. zák.

Obchodník mlékem K. koupil od rolníka P. krávu za cenu trhovou, převyšující daleko maximální cenu; koupě stala se v měsíci listopadu 1918.
K žalobě K-ově na zaplacení přeplatku zastavil soud prvé stolice řízení pro nepřípustnost pořadu právního vzhledem k ustanovení § 1059 obč. zák., podle něhož náleží rozhodování úřadům politickým.
Soud stolice druhé změnil usnesení soudce prvého v ten způsob, že se námitka nepřípustnosti pořadu práva odmítá.
Důvody: Ustanovení § 1059 obč. zák. týká se zboží, pro které úředně byla určena pevná sazba, jež překročena býti nesmí, za kterou ale prodáno býti musí, tak na příklad v lékárnách jest povinností prodávajícího lékárníka kupujícímu požadované léky prodávat a při tom úředně stanovené sazby léků přesně dodržovati. Takovými sazbami nejsou však maximální ceny, jež následkem poměrů válečných z důvodů hospodářských přechodně na mnohé potřeby byly uvaleny. Stanovením maximálních cen není nikdo ještě vázán, že koupěchtivému prodati musí — prodávající jest jen v případě skutečného prodeje vázán, že stanovenou maximální cenu překročiti nesmí. V tom spočívá
rozdíl mezi sazbou (taxa) podle § 1059 obě. zák. a maximální cenou, o kterou jde. Ustanovení § 1059 obč. zák. nelze ve sporném případě použíti a jest proto k projednání věci u soudu zahájené soud také příslušným.
Nejvyšší soud dovolacímu rekursu nevyhověl, připojiv k důvodům soudu rekursního: Nárok vyvozovaný z ustanovení § 1059 obč. zák. jest nárokem soukromoprávním, ježto vyvěrá ze střetnutí se soukromého zájmu jednoho jedince se soukromým zájmem jedince druhého. Dle zásady § 1. j. n. patřilo by rozhodování o tomto nároku řádným soudům. Přikazuje-li se tudíž rozhodování to v § 1059 obč. zák. úřadům politickým, jest v tomto směru předpis § 1059 předpisem výjimečným, jejž nutno vykládati přesně, aniž by bylo připustilo rozšiřovati jeho účinnost na jiné snad podobné případy. Meze působnosti § 1059 obč. zák. podávají se z jeho doslovu, poněvadž výraz »sazba« jest výrazem pevně vyhraněného smyslu a dosahu. Výrazem tím míní se úředně stanovená, číselně nepohyblivá, nahoru a dolů přesně vymezená úplata za zboží nebo pracovní úkony. Dalším podstatným znakem sazby jest na jedné straně právo, za pevně určenou úplatu zboží neb úkon požadovati, na druhé straně povinnost, za tuto určitou úplatu zboží prodati neb úkon předsevzíti. Že tato posléz uvedená náležitost patří k pojmu sazby, plyne ze zákonodárného důvodu, jenž vedl k vydání sazeb
míněných v § 1059 obč. zák. Sazbami prolomena pro některé výminečné případy zásada volnosti stran při ujednání ceny trhové. Důvody pro toto ochromení smluvní volnosti byly dílem rázu fiskálního (při monopolu tabákovém a solním), dílem rázu zdravotně policejního (na př. při sazbě lékárnické), dílem rázu sociálně politického (na př. předměty nejnutnějších potřeb denní výživy dle § 51 živnost. řádu). Přirozeně bylo dosažení účelu, jemuž úředně stanovené sazby měly sloužiti, myslitelným jen tehda, byla-li zde zároveň povinnost za stanovené ceny prodati. A právě tohoto podstatného znaku nelze všeobecně seznáti při maximálních cenách vyvolaných poměry válečnými a nelze tohoto znaku přiznati zejména koupi, o kterou se jedná v této rozepři. Jest arciť pravda, že určité kruhy (na př. veřejné prodejny, živnostníci a obchodníci v drobném) byly povinny, nejen maximální ceny dodržovati, nýbrž i pohotové zboží za jiných dalších podmínek za maximální ceny prodati a lze připustiti, že v těchto případech maximální ceny byly zároveň sazbami ve smyslu § 1059 obč. zák. Naproti tomu pro výrobu prvotní a obchod ve velkém měly maximální ceny pouze ten význam, že *
za vyšší ceny prodávati se nesmělo, nezavazovaly však velkoprůmysl, velkoobchod a prvotní výrobu k tomu, že by se vůbec prodati musilo. Ovšem bylo i zde nepřímé nucení k prodeji
potud, že pohotové zboží bylo po případě pro prodej v drobném
zabaveno. Tím však maximální ceny nestaly se pro řečené kruhy osob sazbami v užším slova smyslu, poněvadž povinnost prodávati nepostihla prvotního výrobce atd., nýbrž prodejnu, pro niž bylo zboží zabaveno, a mezi prvním výrobcem a spotřebitelem nedošlo vůbec k poměru smluvnímu.
V tomto případě šlo o koupi krávy od rolníka, tedy prvotního výrobce, jenž vůbec nebyl povinen, aby dobytče nějakému soukromníku prodával.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 1919 čj. R. I. 323/19. Dr. Grešl.

Citace:

Maximální ceny nejsou sazbami po rozumu § 1059 obč. zák.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 3, s. 99-101.