Obnova řízení v řízení správním a protidůkaz o správnosti protokolu o schůzi. Nálezem z 22. září 1921 č. 11715 vyslovil nejv. spr. soud názor — a) že podstata obnovy řízení záleží v tom, že se opatřením úřadu bez vůle stran odklizují procesně právní účinky dřívějšího rozhodnutí. Není tedy obnovy v právnickém smyslu tam, kde by takové účinky byly odklizeny vůlí stran a nemůže býti řeči o obnově, kde by nešlo o odklizení právních účinků. Zdali tyto účinky zasahují také ve správní sféry osob třetích nebo jen toho, kdo o obnovu zakročil, jest pro otázku zásadní přípustnosti obnovy zcela nerozhodnu. Nemůže tedy ani okolnost, že někdo nabyl z dřívějšího rozhodnutí subjektivních práv, býti na závadu obnově řízení, jsou-li tu jinak dány předpoklady pro ni ; — b) že obsah protokolu o schůzi (okr. nem. pokl.) není rozhodným pro průběh jednání této schůze; zápis o usnesení jest sice dokladem o průběhu jednání, ale dokladem takovým, jenž může býti vyvrácen jinými důkazy. Nabídl-li proto stěžovatel důkaz svědky pro své tvrzení obsahu protokolu odporující, nebo aspoň jím nepotvrzené, byl úřad oprávněn a, pokud ono tvrzení pokládal za rozhodné, i povinen provésti či připustiti důkaz o nesprávnosti nebo omylnosti zápisu. Hodnocení toho kterého průkazního prostředku jest ovšem v každém případě věcí úřadu a nemůže správním soudem věcně býti přezkoumáno. (§ 6. odst. 1 zák. o spr. s.).