Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 60 (1921). Praha: Právnická jednota v Praze, 400 s. + příloha
Authors:

Prorogace stran v nesporném řízení je nepřípustná.


Ve sporu o rozvod od stolu a lože učinili manželé smír, dle něhož manžel zavázal se manželce platiti alimenty měsíční, jež po úpravě jeho platu měly býti cestou nespornou znova upraveny. — Na návrh manželky upravil nesporný soudce měsíční alimenty z původních 150 K na 170 K, proti čemuž podala manželka stížnost, domáhajíc se zvýšení na 200 K.
Soud rekursní usnesení prvého soudce zrušil a navrhovatelku poukázal s jejím nárokem na pořad práva. — Nejvyšší soud
dovolací stížnosti nevyhověl. —
Důvody: Rekursnímu soudu dlužno přisvědčiti, že právní věc, o níž jde, náleží na pořad práva, poněvadž nárok manželky na placení výživného v měsíčních částkách peněžitých, jsa poměrem soukromoprávním, nebyl žádným předpisem zákonným odkázán do nesporného řízení. — Dovolací stížnost vytýká usnesení rekursního soudu, že přehlíží, že mezi stěžovatelkou a jejím odpůrcem byl ve sporu Cg. II, 11./19, uzavřen soudní smír, ve kterém mimo jiné bylo určeno, že manžel bude platiti stěžovatelce měsíční alimenty 150 K od 1. května 1919 počínaje a že po úpravě platu nespornou cestou se upraví buď více nebo méně, nejméně však 120 K měsíčně, že tudíž tímto soudním smírem byl soudce nesporný určen jako rozhodující pro eventuelní zvýšení alimentů. —
Dovolací stížnost vychází tu z nesprávného právního názoru, jakoby prorogace stran byla v nesporném řízení přípustná. V řízení nesporném však prorogace místa nemá. Tomu nasvědčuje jednak kategorické ustanovení § 2. č. 1. nesp. pat., jednak znění a zařazení § 104, j. n. na konci druhé části jurisdikční normy, jednací o příslušnosti ve sporech (viz dr. Emil Ott: Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního díl I., str. 69, týž: Rechtstfürrsorgeverfahren, str. 123 a Neumann Kommentar zu den Zivillprozessgesetzen, I. díl, str. 261 p. v.). Z nepřípustnosti jakékoliv prorogace v řízení nesporném podává se povinnost soudu, vyjde-li na jevo, že věc náleží na pořad práva, v jakémkoliv stadiu z moci úřední súčastněné strany odkázati na příslušný soud § 44 j. n. (viz Dr. Emil Ott: Rechtsfürsorgeverfahren, str, 124.).
Vadila tudíž usnesení prvého soudce absolutní zmatečnost a bylo dovolací stížnost zamítnouti a usnesení II. stolice potvrditi.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 21. září 1920, č. j. R I 587/20. Jakeš.
Citace:
Prorogace stran v nesporném řízení je nepřípustná.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 5, s. 166-167.