Darování nebo jednání remuneratomí? Jest potřebí k nabytí služebnosti bytu knihovního vkladu? Kdy lze důkaz slyšením stran opakovati? K otázce nutnosti notářského spisu.

Výpovědi svědků a přísežnou výpovědí žalovaného jako strany zjištěno, že žalobce před třinácti roky žalovanému, který u mého přes padesát roků byl zaměstnán, poskytl ve své továrně bezplatný byt slovy: »V tom bytě budete bydleti do smrti, byt vámi dávám proto, že jste mně po tolik let poctivě sloužil;« žalovaný pak jen na toto ujišťování žalobcovo byt přijal a svůj domek ve L. postoupil svému synu; při tom se žalobce ani slovem nezmínil o tom, že žalovanému byt ten dává pouze do té doby, pokud bude u něho pracovati.
Žalobce, jako strana slyšen, udal, že žalovanému byt přikázal slovy: »Když budete chtíti u mne pracovati, tak vám byt dávám,« což prý znamenalo, že, když bude žalovaný u žalobce dobře pracovati, a dokud bude k jeho spokojenosti pracovati, že může tohoto bytu používati.
Na základě svrchu uvedených zjištění skutkových okolností a zejména na základě přísežné výpovědi žalovaného, o jehož věrohodnosti vzhledem na jeho stáří 77 roků a vzhledem k výpovědi svědků, tuto výpověď podporujících, neměl soud příčiny pochybovati, a v uvážení, že i výše uvedené udání žalobcovo jako strany pravdivosti tvrzení žalovaného částečně nasvědčuje, dospěl soud k přesvědčení, že žalovanému přísluší k spornému bytu služebnost užívání po rozumu §§ 521 a 529 obč. zák., kterou před smrtí žalovaného jednostrannou výpovědí se strany žalobce nelze zrušiti. Ježto tedy žalobní nárok ani ve stavu věci ani v zákoně není odůvodněn, byla žaloba zamítnuta.
V odvolací stížnosti vytýká žalobce rozsudku nesprávné ocenění výsledků řízení důkazního a nesprávné právní posouzení, namítaje též zvláště, že žalobce byl vyslechnut cestou rekvisiční a že tudy soudce z vlastního názoru výpovědi žalobcovy neseznal a navrhl, aby po eventuelně nově provedeném výslechu stran rozsudek byl změněn a aby žalobě bylo vyhověno.
Odvolací soud, neuznav za potřebno řízení v první stolici provedené doplniti, odvolání žalobcovo zamítl a rozsudek v odpor
braný potvrdil z těchto důvodů:
Soud první stolice podle průvodů jím jmenovitě uvedených a podle výsledků celého řízení, neměl příčiny, aby upíral věrohodnosti žalovanému, jehož ctihodný věk samotný ukazuje, že nemůže na něm už nějaká práce býti požadována a způsobilost k ní předpokládána.
Také odvolací soud podle výsledků celého řízení a podle vývodů odvolacích neuznává nutným opakování výslechu stran. Nemůže na tom měniti ničeho okolnost, že byl žalobce vyslechnut dožádaným soudem a nikoliv rozhodujícím soudcem, poněvadž výslech dál se u přítomnosti obou stran a za účastenství obou jich právních zástupců, a proti protokolování výpovědi samotné nebyl odpor vznesen. Ostatně, když žalobci na tom záleželo, měl trvati na svém výslechu u rozhodujícího soudce, a nemůže nyní z toho, co sám navrhoval a čeho dosáhl, těžiti pro výsledek důkazní a jeho hodnocení. Ani námitce nesprávného posouzení právního nelze přiznati důvodnosti. Že by služebnost užívání bytu k právní účinnosti vyžadovala, aby byla do pozemkových knih složena, nelze z předpisů §§ 521 a 522 obč. zák. odvoditi.
Že by zřízení takové služebnosti bylo na straně žalujícího darem, ani odvolatel sám netvrdí. Ve výroku žalujícího: »byt dávám vám proto, že jste po tolik let poctivě sloužil,« právem soud první stolice ve shodě s odvolacím soudem spatřuje nikoliv dar, nýbrž odměnu za předchozí práce za 50 let v závodě žalobcově vykonané.
Vykládá-li soud odvolací smluvní projev žalobcův ve výroku řečeném učiněný s hlediska § 863 odst. 2. obč. zák., poznává bezpečně, že žalobce, béřeme-li zření na platné obyčeje a zvyklosti poctivých styků, ani nemohl predpokládati, že mu dělník tolik práce vykonavší až do smrti v takovém věku, jakého dosáhl, a který sám je chorobou stižen, bude moci pracovati do posledního dechu, že tedy žalobce zamýšlel žalovanému slíbený byt doživotně poskytovati nikoli jako dar, ale že to bylo součástí mzdy za dosavadní práce, čímž jest odvolacímu soudu remunerační povaha poskytnutého bydlení spolehlivě prokázána.
Ostatně žalovaný ve sporném bytě bydlí, jej tedy už převzal, nebylo lze tedy mluviti o daru bez skutečného odevzdání, který jedině by dle § 1 zákona ze dne 15. června 1871 čís. 76 říš. zák. vyžadoval ke své platnosti notářského spisu.
Že žalovaný sporný byt ve své moci má, připouští žalobce svým tvrzením, že jeho žaloba jest žalobou vlastnickou dle § 369 obč. zák.
Rozhodnutí zemského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 24. března 1921 č. j. Bc I 48/21/12.
Dr. Stehlíček.

Citace:

Darování nebo jednání remuneratorní? Jest potření k nabytí služebnosti knihovního vkladu? Kdy lze důkaz slyšením stran opakovati? K otázce nutnosti notářského spisu.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 9, s. 298-300.