Jest přípustno na návrh povinného povoliti odložení exekuce nuceným vyklizením bytu ve smyslu vládního nařízení ze dne 25. června 1920 č. 409 sb. zák. a nař. ještě před tím, než byl podán návrh na exekuci ?

Soud první stolice návrh povinného na odložení exekuce nuceným vyklizením bytu zamítl jako předčasný s odůvodněním, že nebyl posud podán návrh na povolení exekuce.
Soud rekursní toto usnesení změnil s odůvodněním, že není
zapotřebí, aby návrh na povolení exekuce byl podán, stačí bylo-li usnesení tvořící titul exekuční vykonatelným. Nelze tudíž mluviti o předčasnosti návrhu.
Nejvyšší soud usnesení soudu II. instance potvrdil odůvodniv rozhodnutí to takto : Především nutno rozřešiti otázku,, zda dovolací rekurs jest hledíc k ustanovení § 527, odst. 2. c. ř. s., § 78 ex. ř. vůbec přípustným. Odpověď na tuto otázku zní kladně. Návrh na odklad, exekuce vrácen byl prvou stolicí navrhovatelům jako předčasný, rekursním soudem uznán však již nyní za přípustný a uloženo důsledně prvé stolici, by o návrhu dále po zákonu jednala. Změněno tudíž rekursním soudem usnesení prvé stolice v ten rozum, že se návrh na soud přijímá; v tomto směru nebude se na prvé stolici znova jednati a rozhodovati a jest proto po této stránce, která na ten čas jedině přichází v úvahu, dovolací rekurs přípustným.
Ve věci samé nelze dovolacím stěžovatelům dáti za pravdu. I pro obor exekučního řádu jsou v theorii a v praxi zastánci názoru, vedle něhož lze žádati za odklad exekuce teprve jen hrozící, ježto exekuční řád takovéto návrhy nikde nevylučuje. Tím spíše však nutno takovéto návrhy připustiti na podkladě nařízení vlády Československé republiky ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n., u váží-li se účel tohoto nařízení. Jím má povinný chráněn býti před vyklizením najatých nebo používaných místností, když byl bez své viny neměl jiné přiměřené náhrady a když by následkem toho bez odkladu exekuce zůstal bez přístřeší.
Přístřeší jest tak nezbytnou životní potřebou, starost o přístřeší tak naléhavou, že nelze za dnešního notorického nedostatku bytů žádati na povinném, aby vyčkávaje, jak se pronajímatel, mající po ruce exekuční titul, zachová, náhodě ponechal, zda v bytě zůstane, či zda octne se na ulici. Při tom musí povinný počítati jednak s tím, že pronajímatel bude předpisem § 575 odst. 3. c. ř. s. nutkán k tomu, aby, a to v krátké době, o exekuci zažádal, jednak s tím, že povinný dozví se o povolení exekuce teprve, až výkonný orgán, k vyklizení se dostaví, a je, nejsa oprávněn bez soudního poukazu ve výkonu exekuce ustati, také skutečně provede.
Praví-li se tudíž v nařízení, že exekuční soud může odložiti exekuci, dlužno tomu rozuměti tak, že soud, který již exekučním soudem se stal nebo jako budoucí exekuční soud přišel by v úvahu, může na návrh odložiti exekuci již povolenou neb bezprostředně již hrozící. Posléz řečený případ bude zde tehda, když jest zde exekuční titul k vyklizení a započala již lhůta k vyklizení. Dle této doby posuzuje se pak otázka, zda. povinný beze své viny neopatřil si jiné přiměřené náhrady.
V daném případě mají pronajímatelé proti nájemcům vykonatelnou soudní výpověď z bytu, výpověď zní k terminu srpnovému 1920 a návrh na odklad exekuce byl podán 2. srpna 1920, tedy při započetí lhůty stěhovací. Právem uznal tudíž rekursní soud, že návrh nelze pro domnělou předčasnost odmítati.
S výrokem rekursního soudu o útratách stížnosti nelze se nejvyššímu soudu zabývati. (§ 528 c. ř. s.)
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 14. září 1920 Č. j. R. I. 765-20/1.
R. v. z. s. Doležal.

Citace:

Jest přípustno na návrh povinného povoliti odložení exekuce nuceným vyklizením bytu ještě před tím, než byl podán návrh na exekuci?. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 7—8, s. 262-264.