Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 60 (1921). Praha: Právnická jednota v Praze, 400 s. + příloha
Authors:
= Právník, 60 (1921)
PDF

Slib poslušnosti, požadovaný čs. vládou od zřízenců bývalé
Rakousko-Uherské říše, nepřipouští výhrad a podmínek;
toto složení slibu nahrazuje akt jmenovací, tak že bez něho
se nikdo nestane úředníkem republiky československé.


Hlavní státní zastupitelství v Košicích oznámilo dne 8. prosince 1919 ministru plnomocníku pro správu Slovenska v Bratislavě, že N., bývalý rakousko-uherský státní zástupce, ke složení slibu podle § 2 zák. ze dne 10. prosince 1918, č. 64 sb. zák.
nařízeného, se nedostavil a nadřízený úřad vyslovil rozhodnutím
ze dne 19. prosince 1919, č. 5272, že se stěžovatel vzhledem
k tomu, že odepřel slib poslušnosti, dává k disposici vládě maďarské republiky a současně se mu zastavuje koncem měsíce
prosince 1919 výplata veškerých jeho služebních požitků i s přídavky.
Stížnost do rozhodnutí toho od N. podanou zamítl nejvyšší správní soud jak bezdůvodnou uváživ toto:
Dle § 2 zák. z 10. prosince 1918, č. 64 sb. zák., ponechají se státní úředníci bývalého království uherského prozatím ve
svých úřadech s dosavadními požitky, složí-li slib poslušnosti
republice československé a uzná-li zmocněnec vlády, že i jinak
jsou se svůj úkol. Nesporno jest, že stěžovatel slibu toho nesložil a nesplnil tudíž podmínky stanovené pro své ponechání v úřadě s dosavadními požitky. Neprávem odvolává se stěžovatel na to, že byl ochoten složiti slib v případě, bude-li ponechán ve svém dosavadním působišti v Košících, nebo bude-li dán do výslužby, neboť slib poslušnosti požadovaný státní správou od
úředníka jakožto osoby, jež na základě zvláštního příkazu výkonné moci vykonává záležitosti správy státní, již dle své povahy nepřipouští výhrad a podmínek.
Dovolává-li se stěžovatel k uplatnění svých nároku zákona
LXV z r. 1912, tož použití ustanovení těch na poměr mezi ním a republikou československou by předpokládalo, že stěžovatel je úředníkem státu toho. Tomu tak však není, když stěžovatel, jak svrchu dovozeno, nesplnil podmínky stanovené zák. z 10. prosince 1918, č. 64 sb. zák., nesloživ slib poslušnosti, kteréžto složení slibu zároveň s uznáním zmocněnce vlády, že jest i jinak se svůj úkol, mělo nahradili akt jmenovací, jinak k založení poměru mezi jednotlivcem jako úředníkem s jediné a státem s druhé strany potřebný. Pak ale stěžovatel úředníkem republiky československé není, vůbec se jím nestal, a nemůže se tudíž dovolávati zákona předpokládajícího, že poměr takový úředníka ku státu skutečně byl založen.
Pokud pak stěžovatel béře rozhodnutí svrchu uvedené
v odpor také z té příčiny, že dán byl k disposici maďarské vládě,
lze přes nevhodně volenou stylisaci rozhodnutí toho vykládati je
pouze v ten rozum, že státní správa republiky československé
nepřevzavši stěžovatele do svých služeb z důvodu na jeho straně
nastavšího, totiž pro nesložení slibu, z čehož důvodně souditi
mohla, že jí stěžovatel sloužiti nechce, pokusila se vyslovivši,
že ho dává k disposici vládě maďarské, jíž dosud slouží, pouze
poskytnouti mu možnost, vykonávati i na dále své povolání tím,
že by vstoupil do služeb oné vlády, zprostředkovala toliko mezi
ním a cizí vládou, při čemž však navázání nového poměru služebního mezi stěžovatelem a vládou tou mohlo býti přivoděno
pouze za jeho souhlasu a bylo mu tedy (ponecháno na vůli, zda
prostřednictví toho použíti chce, čili nic.
Subjektivních práv stěžovatelových prohlášení ono se tudíž
nedotklo a jest tedy stížnost i v tomto směru bezdůvodnou.
Rozhodnutí nejvyššího správního soudu ze
dne 30. dubna 1920, č. 3041.
Dr. Flieder.
Citace:
Slib poslušnosti, požadovaný čs. vládou od zřízenců bývalé Rakousko-Uherské říše, nepřipouští výhrad a podmínek. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 1, s. 38-39.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).