Přihlásí-li věřitelka pohledávku ke konkursu, kterou již dříve přihlásila ve francích, ale i s udáním částky tuzemské měny, hodnotě franků dle kursu v čase přihlášky odpovídající, nové a prohlásí-li při tom, že žádá placení dle kursu v den výplaty, jest tu přihláška nová rozšířená (§§ 116, 123 star. konk. ř.) a dlužno popřenou její pravost zjistiti sporem.

Francouzská firma A. v Ch. (ve Švýcarech) přihlásila v březnu 1914 u krajského jako konkursního soudu v M. ke konkursu firmy B. ve V. pohledávku 664 frc 50 ct, t. j. 632 K 85 h (dle tehdejšího kursu). Při likvidačním stání byla tato pohledávka i její požadovaná třída III. správcem podstaty uznána.
Dříve než došlo k rozdělení konkursní podstaty přihlásila
firma A. dne 26. března 1919 nově pohledávku zmíněnou, opravujíc přihlášku v tom směru, že požaduje zaplacení částky 664 frc 50 ct jen ve francích švýcarské měny. Požadavek zaplatiti pohledávku ve francích dle kursovní hodnoty v den placení správce konkursní neuznal.
Firma A. podala žalobu na uznání pravosti uvedené své pohledávky, proti níž žalovaný správce podstaty namítal v prvé řadě nepřípustnost pořadu práva.
První soud zamítl tuto obranu a uznal podle prosby žalobní.
Druhá stolice zrušila rozsudek a uznavši pořad práva nepřípustným, žalobu odmítla z toho vycházejíc, že tu pohledávka i její pořadí jest uznáno, a otázku, jakým způsobem — v které valutě — platiti se má, bude řešiti až při rozdělování podstaty a může tu žalobkyně proti rozsudku podati připomínky.
Nejvyšší soud vyhověl rekursu žalobkyně a zrušiv rozhodnutí stolice druhé nařídil jí, rozhodnouti o odvolání věcně, a to z důvodů těchto:
Konkurs na jmění firmy B. byl vyhlášen před účinkováním nového konkursního řádu a jest tedy při posouzení dané právní otázky užiti předpisů konk. řádu z roku 1868 (čl. VIII. cís. nařízení z 10. prosince 1914 č. 337 ř. z.). Žalobkyně přihlásila k tomuto konkursu již v roce 1914 pohledávání 664 frc 50 ct t, j. 632 K 85 h a nebyla tato pohledávka v této výši při likvidačním stání správcem konkursní podstaty popřena.
V březnu 1919 přihlásila žalobkyně dodatečně tuto pohledávku ještě jednou, žádajíc, aby byla uznána částkou 664 frc 50 ct s přísl. jen ve francích švýc. měny.
V žalobě vykládá žalobkyně sama, že učinila tak se zřetelem na měnlivý a znehodnocený kurs koruny. Že tento kurs klesl, je všeobecně známo a plyne to také z vývodů žalovaného, obsažených v jeho odvolání. Přihlásil tedy žalobce i více než původně. Když pak správce podstaty konkursní neuznal výplaty ve francích v ceně kursu v den výplaty, stala se výše pohledávky, tedy její správnost spornou, a jde tedy o popřený nárok, jejž dlužno ve smyslu §u 124 konk. ř. uplatniti zvláštním sporem. Že spornost výše pohledávky činí správnost pohledávky spornou, plyne jasně z § 175 konk. řádu, jenž dovolávaje se výslovně §§ 124 a 127 konk. ř. stanoví, že nároky, jež co do částky a pořadí jsou sporny, dlužno zatím pokládati za nesporné.
Nelze proto přisvědčiti názoru odvolacího soudu, že věc,
o niž jde, dlužno řešiti při rozdělování jmění, zejména užitím práva, činiti připomínky proti návrhu na rozdělení jmění, tedy
v řízení nesporném,
Rozh. nej v. soudu ze 4. února 1920 R I 17/20.
V důsledku tohoto rozhodnutí potvrdila pak II. stolice rozsudek soudu prvního.
Nejvyšší soud nedal místa dovolání správce podstaty a to z důvodů těchto:
Žalobkyni příslušela vůči firmě B. pohledávka 664 frc 50 ct z faktury ze dne 17. února 1914. V březnu 1914, tedy za normálních valutových poměrů, přihlásila žalující tuto pohledávku ke konkursu Ba uvedši, že přihlašuje pohledávku 664 frc 50 ct t. j. 632 K 85 h s přísl. Je nade vší pochybnost jasno, že nejde o alternativní žádání, nýbrž že žalující vyjadřuje prostě pohledávku jí příslušející ve francích korunami dle kursu tehdy panovavšího, dávajíc tak na jevo, že žádá po případě plnou hodnotu frankové pohledávky v korunách. Správce konkursní podstaty uznal přihlášenou pohledávku a nemůže tudíž žalovaná důvodně tvrditi, že by vyhověla svému závazku placením 632 K 85 h.
Že může žalovaná platiti v korunách, plyne z čl. 336 obch. zák., jak správně vyvodil odvolací soud. Pohledávka žalující není posud zaplacena a nastaly-li mezi tím těžké valutové otřesy, jdou na účet žalované, jež jest s placením v prodlení. Na ustanovení §u 1333 ob. z. obč. se žalovaná nemůže důvodně odvolávati, poněvadž úroky z prodlení vyrovnává se škoda, jež vzešla věřiteli prodlením dlužníkovým za normálních valutových poměrů, nikoli však ví době vážných valutových změn.
Čítá-li žalující kurs franku ke koruně v době rozdělovacího návrhu, žádá jen to, co jí prodlením žalované skutečně
ušlo, nač tedy má právo, jak to ostatně sám správce konkursní
podstaty v zásadě uznal, nenamítav ničeho proti přihlášené pohledávce 664 frc 50 ct t. j. 632 K 85 h.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 14. září 1920 Rv-I. 302-20. —r.

Citace:

Přihlásí-li věřitelka pohledávku ke konkursu, kterou již dříve přihlásila ve francích, ale i s udáním částky tuzemské měny.... Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 7—8, s. 258-260.