Postupní smlouva mezi rodiči a dětmi a osobami, které s těmito sňatek uzavírají, není smlouvou svatební. Příspěvek k §§ 865 a 934 obč. z.

Rozhodnutí sporu závisí na zodpovědění otázky, jaká jest
právní povaha smlouvy, kterou strany dne 31. května 1918 mezi sebou uzavřely.
Jak nižší soudy zjistily, dohodily se strany zmíněného dne, že žalovaní postoupí své dceři Marii a jejímu ženichu Josefu S. Pro případ sňatku domek op. 5 v B. s dvěma korci polí za 3000 K, na jejichž srážku měli snoubenci převzíti k placení knihovní pohledávku okresní hospodářské záložny v Ch. 2000 K s úroky ode dne svatby a žalovaným zaplatiti 1000 K; mimo to si žalovaní vyhradili byt a různá užívání v postoupeném domku a žalobci převzali ještě služebnost braní vody ze studně a služebnost cesty.
Kdežto soud prvé stolice dospěl k přesvědčení, že strany neměly na mysli měniti platnost smlouvy závislou na sepsání formální listiny a že také dojednání, že půjdou k notáři, ten smysl nemělo, to tím méně, že se jednalo o pouhý postup nemovitostí, z kteréžto příčiny zřízení notářského spisu ve smyslu § 1. zák. ze dne 25. července 1871, č. 76 ř. z. třeba nebylo, dovodil soud odvolací z uvedených zjištění a z dalších v rozsudku odvolacím uvedených okolností, že žalovaní, hodlali tehdy své dceři poskytnouti věno a že strany zamýšlely uzavříti postupní a svatební smlouvu, ale námitkou žalovanou stranou uplatňovanou, že k platnosti takovéto smlouvy jest třeba zřízení notářského spisu se nezabýval, omeziv se pouze na to, charakterisovati ji právě s ohledem na úmysl žalovaných, poskytnouti dceři věno, za smlouvu z části bezúplatnou, z části úplatnou.
Právnímu názoru soudu odvolacího, který spatřuje v uvedené smlouvě smlouvu svatební, nelze přisvědčíti.
I když smlouva o odevzdání nemovitostí, o něž jde, byla se mezi stranami stala ještě před sňatkem snoubenců a z příčiny obmyšleného již sňatku a snad i pod podmínkou jeho uzavření, nebyla to přes to smlouva svatební; k tomu by bylo se vyžadovati ještě, aby buď z ostatního obsahu smlouvy, nebo z vedlejších okolností vycházelo na jevo, že úmysl stran směřoval k uspořádání majetkoprávních poměrů manželských.
Že by však úmysl stran v daném případě byl směřovat k uspořádání majetkoprávních poměrů manželských, tedy dále než k pouhému převodu nemovitostí, o něž jde, nedá se z ničeho dovoditi. Neplyne to z ostatního obsahu zmíněné smlouvy ani z okolností vedlejších, a žalovaní mohli by snad jedině poukazovati k tomu, že smlouva tak, jak je sepsána, byla označena notářem za smlouvu svatební.
Z celého sběhu věci jest patrno, že šlo o obyčejnou úplatnou smlouvu postupní (kupní) ; bylať přece určena postupní cena, již žalobcové měli vyrovnati kromě převzetí knihovní pohledávky a služebnosti uvedené zaplacením částky kupní ceny a zřízením značného výměnku. Žalovaní odevzdali jim nemovitosti do úplného a neobmezeného vlastnictví, takže žalobci byli oprávněni zatížiti i zciziti nabyté reality.
Obzvláště však nutno poukázati k tomu, že nestala se úmluva po rozumu § 1236 ř. ž. nebo něco jiného tomu podobného, takže jest i z toho patrno, že nešlo o majetkoprávní úpravu manželského poměru a tedy o smlouvu svatební, nýbrž že smlouva měla jeviti účinky naprosto bez ohledu na manželský poměr snad vzešlý čili, že šlo pouze o smlouvu kupní, při níž pohnutkou bylo snad manželství, jež měli žalobcové uzavříti.
Smlouvami svatebními jsou pak toliko smlouvy, jimiž se upravují majetkově právní poměry manželů jako takových (Krasnopolski Fam. Recht § 26), tedy jako manželů a mají proto za předmět buď úpravu majetkově právních poměrů jejich za trvání manželství anebo hmotné zaopatření pozůstalého v případě smrti jedné strany (Krainz, Syst. II. str. 1409). Tam patří na př. zřízení věna a společenství statků, sem dědická smlouva, obvěnění, vdovský plat.
Smlouvu první kategorie, o jakou by zde jedině mohlo jíti,
nelze však spatřovati tam, kde nabyvatelům zůstavena jest neobmezená právní disposice statkem.
V daném případě šlo tedy dle obsahu smlouvy o smlouvu kupní, neboť nemovitosti byly odevzdány za určitou cenu. V takovém případě jest pouze otázkou, zda se ve formu smlouvy kupní neoděla smlouva, jež podle své pravé podstaty a úmyslu stran jest a chce býti smlouvou svatební, aby tedy smlouva kupní nebyla jen smlouvou na oko podle § 916 obč. z. Není-li nic takového, jest to prostá smlouva kupní. Nějaká simulace však v daném případě najevo nevyšla a nebyla ani tvrzena. Smlouva tak, jak uzavřena byla a sepsána jest, odpovídá dle zjištění rozsudku pravé vůli stran.
Domnívají-li se pak žalovaní, že smlouva jest smlouvou svatební, jsou na omylu.
Pokud se týče námitky pro zkrácení přes polovici obecné ceny, dlužno vzíti při jejím rozboru za podklad bezvadný posudek znalecký, proti němuž — jak zmíněno — nebylo činěno námitek. Dle tohoto posudku činí pak cena veškerého majetku, o nějž jde, 7500 K, takže polovice by byla vyjádřena penízem 3500 K. Naproti tomu jsou tu však tyto hodnoty vzájemných plnění, žalobci dle smlouvy převzatých: dluh u Okr. hosp. zál. v Ch. per 2000 K. částka kupní ceny, jíž hotově jest platiti 1000 K, hodnota služebnosti bytu, čerpání vody a cesty (100 a 10 K) tedy 110 K krát 10, tudíž 1100 K, proto celkem hodnota vzájemných plnění 4100 K, z čehož vyplývá, že hodnota tato jest vyšší polovice ceny obecné.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 22. března 1921 či. Rv I 790/20-1.
JUDr. Edvard Strass.

Citace:

Postupní smlouva mezi rodiči a dětmi a osobami, které s těmito sňatek uzavírají, není smlouvou svatební. Příspěvek k §§ 865 a 934 obč. z.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 10, s. 323-326.