Č. 11486.

Stavební právo. — Řízení správní: Rozhodnutí okresního úřadu na Moravě ve věcech stavebních, vydané na základě § 1 odst. 1 bod 2 lit. a) vl. nař. č. 96/1928 Sb., není konečné.
(Nález ze dne 17. října 1934 č. 18962/32.)
Prejudikatura: Boh. A 10656/33 a tam uvedené.
Věc: Jaroslav F. v O. proti okresnímu úřadu v Holešově o opravu domu.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Okr. zastupitelstvo v O. usneslo se ve schůzi 19. června 1932 nevyhověti žádosti st-lově o povolení k opravě domu čp. 22, jelikož st-li bylo již před tím stavební komisí nařízeno zboření domu toho. Odvolání z výměru toho podané okr. úřad v Holešově výměrem z 25. června 1932 zamítl a k výměru tomu připojil právní poučení, že lze se z něho odvolati k zem. úřadu v Brně. St-l skutečně také proti výměru tomu odvolání podal, leč odvolání to bylo rozhodnutím zem. úřadu v Brně z 31. července 1932 odmítnuto pro nepříslušnost úřadu toho k věcnému rozhodování, současně však napadený výměr okr. úřadu zrušen pro nezákonnost, již zem. úřad shledal v tom, že výměr ten byl opatřen nesprávným právním poučením, ježto po názoru zemského úřadu byl výměr okr. úřadu v důsledku přenesení záležitostí toho druhu, o jakou v daném případě šlo, podle vl. nař. č. 96/28 Sb. na okr. úřad konečným. Na to vydal okr. úřad nové rozhodnutí naříkané stížností dnes projednávanou, v němž odvolání st-lovo opětně zamítl, tentokráte však připojil právní poučení, že rozhodnutí to je konečné.
Dříve nežli se soud mohl pustiti do projednání podané stížnosti, musil z moci úřední zkoumati vlastní svoji příslušnost a musil si proto také vzhledem k ustanovení § 5 zák. o ss nejprve rozřešiti otázku, je-li rozhodnutí stížností u něho napadené skutečně konečným. Při tom uvažoval — opíraje se o usnesení svého administrativního plena z 22. května 1933 — jak následuje:
V daném případě rozhodl okr. úřad nař. rozhodnutím o odvolání z usnesení obec. zastupitelstva ve věci stavební. K rozhodování takovému byl podle § 136 II. mor. stav. řádu příslušný zem. výbor, jenž tu rozhodoval s platností konečnou. Podle § 5 org. zák. č. 125/27 Sb. přešla kompetence zem. výboru rozhodovati o takovýchto odvoláních počínajíc dnem 1. prosince 1928 na zem. úřad a ustanovením § 1 bod 2 lit. a) vl. nař. č. 96/28 Sb. s tohoto úřadu na úřad okresní. O toto ustanovení opírá se po stránce kompetenční zřejmě nař. rozhodnutí.
Rozhodnutí zem. úřadu o odvolání z usnesení obec. zastupitelstva jako úřadu stavebního bylo podle čl. 8 odst. 2 org. zák. konečné. Jest otázkou, sluší-li za konečné pokládati také rozhodnutí takové, vydané okr. úřadem na základě vl. nař. č. 96/28 Sb.
Nss měl příležitost zabývati se podobnou otázkou v nál. Boh. A 9929, 9930 a 10150/32, v nichž vyslovil právní názor, že přenesení rozhodovací pravomoci, vyslovené cit. nařízením, s úřadu zemského, jenž rozhodoval s platností konečnou, na úřad okresní, zahrnuje v sobě veškerá práva příslušející zem. úřadu, a tedy i právo rozhodovati s platností konečnou. Avšak tento právní názor, přijatý v zásadě také odborným plenem z 25. dubna 1932, podroben byl podle § 10 jedn. řádu revisi v administrativním plenu z 22. května 1933, které dospělo k závěru opačnému, t. j. k závěru, že mimo případy uvedené v čl. 8 odst. 2 věta 2 a odst. 3 org. zák. — o jaký v daném případě nejde — není konečným rozhodnutí okr. úřadu, rozhoduje-li tento po přesunu na základě § 8 č. 1 org. zák. jako stolice odvolací proti rozhodnutí orgánů obce a pod. a že tedy proti takovému rozhodnutí je podle čl. 8 odst. 1 org. zák. č. 125/27 Sb. další opravný prostředek na zem. úřad. Při názoru tom setrval nss i v daném případě a co do odůvodnění odkazuje na podrobné důvody uvedené v nál. Boh. A 10656/33.
Není tedy ani v daném případě rozhodnutí okr. úřadu konečné, nýbrž podléhá dalšímu opravnému prostředku na zem. úřad. Stížnost k nss-u podaná přímo na rozhodnutí okr. úřadu byla by tedy o sobě podle § 5 zák o ss nepřípustná. Poněvadž však strana svedena byla k tomu, aby rozhodnutí okr. úřadu naříkala přímo stížností k nss-u, nesprávným právním poučením k rozhodnutí tomu připojeným, kterým, byla uvedena v omyl, bylo nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss zrušiti a bude na žal. úřadu, aby vydal straně rozhodnutí nové, opatřené správným poučením ve smyslu úvah shora uvedených. Meritorními námitkami stížnosti se za tohoto stavu nss zabývati nemohl.

Citace:

č. 11486. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 362-364.