Č. 5556.

Úrazové pojišťování. — Bratrské pokladny: K výkladu § 31, odst. 2 úraz. zák. ve znění zák. č. 207/1919, o obstarávání styků mezi úraz. pojišťovnou a pojištěnci.
(Nález ze dne 8. dubna 1926 č. 23.583/25).
Věc: Úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy v Praze (m. taj. Dr. Václ. Mazánek) proti ministerstvu sociální péče (min. taj. Dr. J. Tučný)) o náhradu výloh a odměnu dle § 31 odst. 2 úraz. zák.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutí uznalo min. soc. péče v dohodě s min. veř. prací Úrazovou pojišťovnu dělnickou v Praze povinnou poskytnouti Ústřední bratrské pokladně v M. za její spolupůsobení při obstarávání styku podnikatelů a pojištěnců s touto Úrazovou pojišťovnou kromě náhrady hotových výloh přiměřenou odměnu dle § 31, odst. 2 úraz. zákona a to z těchto důvodů: »Oběžníkem z 24. listopadu 1919 upravila sice Úrazová pojišťovna dělnická v Praze v první řadě styk z titulu § 65 nem. zák. Poněvadž však v těchto normách a pokud se týče v předepsaných tiskopisech jsou požadována i data, která nemají vlivu na posouzení nároku regresního dle § 65 nem. zák., jak co do vzniku, tak co do výše jeho, nýbrž slouží zřejmě vlastním potřebám Úrazové pojišťovny dělnické, na příklad otázka: »Jest zraněný následkem úrazu po skončeném léčení tak bezmocný, že potřebuje cizí péče a obsluhy?«, nebo »Používá zraněný snad již nějakého důchodu úrazového, z kterého úrazu?« atd., jest nepochybno, že ve smyslu 1. odst. § 31 úraz. zák. byla tím bratrská pokladna požádána, aby v těchto věcech obstarávala styk pojištěnců s Úrazovou pojišťovnou dělnickou. Ústřední bratrská pokladna v M. jest tudíž oprávněna požadovati, aby jí za tuto spoluprací byla přiznána přiměřena odměna. O výši odměny min. soc. péče prozatím nerozhodlo, poněvadž předpokládá, že na podkladě tohoto zásadního rozhodnutí strany samy o výši této odměny se dohodnou.«
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
§ 31 zák. úraz. ve znění zák. č. 207 z r. 1919 ustanovuje, že úrazová pojišťovna může bratrským pokladnám svěřiti, aby obstarávaly styk podnikatelův a pojištěnců s pojišťovnou, zejména pak by spolupůsobily při vyšetřování úrazů. Bratrské pokladny, byly-li o to požádány, jsou povinny takto spolupůsobiti a náleží jim za jejich spolupůsobení kromě náhrady hotových vydání odměna, jejíž výši, není-li o tom dohody, určí min. soc. péče v dohodě s min. veř. prací. Žal. úřad má za to, že st-lka Ústřední bratrskou pokladnu v M. oběžníkem z 24. listopadu 1919 k obstarávání styku pojištěnců se st-lkou vyzvala, ježto požadovala v dotaznících k oběžníku tomu připojených i zodpovědění otázek, jichž účelem nebylo upravení styku mezi st-lkou a Ústřední bratrskou pokladnou v M. ve smyslu § 65 nem. zák., ač úpravu tuto v první řadě oběžník onen měl na mysli. Naproti tomu tvrdí stížnost, že st-lka oběžníkem oním výhradně a jedině chtěla upraviti a upravila svůj styk s pokladnou z titulu § 65 nem. zák., že však nežádala o obstarávání styku pojištěnců s ní (úrazovou pojišťovnou), ani za spolupůsobení při vyšetřování úrazů. Stížnost tvrdí, že bratrské pokladně v M. nikdy za zprostředkování její ničeho nebylo slíbeno, že tato zprostředkování žádného nikdy neobstarávala a dovozuje z toho nezákonnost nař. rozhodnutí.
Okolnost, že Ústřední bratrské pokladně st-lkou za zprostředkování nikdy ničeho nebylo slíbeno, je pro posouzení zákonnosti nař. rozhodnutí bez právního významu, poněvadž dle cit. ustanovení záleží jen na tom, byla-li bratrská pokladna o zprostředkování požádána. Stalo-li se požádání to, je st-lka ze zákona samého povinna nahraditi hotová vydání a odměnu za obstarávání styku v § 31, 1. odst. zmíněného bez ohledu na to, zdali náhradu a odměnu slíbila čili nic.
Stížnost namítá dále, že bratrská pokladna nebyla požádána za spolupůsobení při vyšetřování úrazů a z vývodů stížnosti je patrno, že námitka tato je založena na právním názoru, že spolupůsobení při vyšetřování úrazů není pouhým výsekem obstarávání styků podnikatelů a pojištěnců s úrazovou pojišťovnou (cit. § 31, ve znění 207/1919 sb.) a že zákonodárce obojí jako zvláštní druhy spoluúčinnosti bratrských pokladen rozeznává.
I za tohoto právního názoru stížnosti jde vznesená námitka mimo. Žal. úřad vychází pouze ze skutkového předpokladu, že Ústřední bratrská pokladna v M. byla st-lkou požádána, aby obstarávala styk pojištěnců se stěžující si pojišťovnou, kdežto o spolupůsobení při vyšetřování úrazů v nař. rozhodnutí není zmínky. Že by pak za pouhé obstarávání styků úrazové pojišťovny s pojištěnci, bez současného spolupůsobení při vyšetřování úrazů, nároku bratrské pokladny dle § 31 úr. zák. nebylo, stížnost netvrdí, dovozujíc pouze, že Ústřední bratrská pokladna ani o obstarávání oněch styků v užším slova smyslu nebyla požádána.
Na sporu je pak jen otázka, zdali to, co od Ústřední bratrské pokladny v M. oběžníkem z 24. listopadu 1919 bylo žádáno, lze označiti za obstarávání styků st-lky s pojištěnci, či zda tím měl býti výhradně upraven styk st-lky se zúčastněnou pokladnou dle § 65 nem. zák., ve kterémžto poslednějším případě by ovšem bratrské pokladně žádná náhrada ani odměna dle § 31 úr. zák. nepatřila. Že účelem cit. oběžníku nebyla výhradně úprava styku mezi st-lkou a zúčastněnou pokladnou, nýbrž i obstarávání styku mezi prvnější a pojištěnci, dovozuje žal. úřad z toho, že v dotaznících k oběžníku onomu připojených, vyskytují se i tyto dvě otázky: »Je zraněný následkem úrazu po skončeném léčení tak bezmocný, že potřebuje cizí péče a obsluhy?, »Požívá zraněný snad již nějakého důchodu úrazového a z kterého úrazu?« Z těchto, ovšem jen příkladem uvedených otázek vyvozuje žal. úřad, že nejde jen o úpravu styku dle § 65 nem. zák., nýbrž právě o obstarávání styků mezi st-lkou a pojištěnci. Je-li názor žal. úřadu, stížností popřený, správný, pak jednal žal. úřad ve shodě se zákonem, když zásadní povinnost k náhradě přiměřené odměny ve smyslu § 31, odst. 2 úr. zák. vyslovil. Okolnost, že zodpovědění těchto otázek nevyžaduje zvláštní práce, jak uvádí stížnost, má snad vliv na výši odměny, kterážto otázka nař. rozhodnutím posud řešena nebyla, ale pro zodpovědění zásadní otázky je bez významu. Tu záleží jedině na tom, možno-li v žádosti st-lky, aby zúčastněná pokladna otázky ty na základě sdělení pojištěnce neb jinakého šetření zodpověděla, viděti žádost, aby zprostředkovala styk mezi st-lkou a pojištěnci, či jen úpravu styků dle § 65 nem. zák. mezi úrazovou pojišťovnou a ústř. bratrskou pokladnou.
Zákon nevymezuje blíže, co rozuměti je stykem pojištěnců s úrazovou pojišťovnou. Dle názoru nss-u rozuměti je stykem tím vše, co směřuje k dosažení účelu zákonem úrazovým sledovaného, totiž k tomu, aby se zaměstnancům pro případ úrazu pojištěným dostalo náhrady škody, která vznikne tělesným zraněním, a ve výši zákonem stanovené, tedy ani méně ani více, než jim přísluší.
Posuzují-li se s tohoto hlediska obě otázky, na které poukazuje žal. úřad v nař. rozhodnutí, nelze říci, že by žal. úřad, usuzuje z nich, že ústř. bratrské pokladně bylo svěřeno obstarávání styků pojištěnců se st-lkou, byl úsudek ten založil na nesprávném popouzení právním.
Pokud jde o prvou otázku, tu dle § 6 odst. 10 úr. zák. (ve znění zák. č. 363 z r. 1917) má býti důchod zvětšen na 1 1/2násobnou částku plného důchodu, pokud je zraněný pro úraz po skončeném léčení tak bezmocný, že potřebuje cizí péče a obsluhy. Z toho plyne, že zodpovědění prvé z uvedených otázek je relevantní pro výši náhrady škody (úrazového důchodu), jíž se má pojištěnci dostati od úrazové pojišťovny, že tedy jde o styk pojišťovny s pojištěncem. Názor stížnosti, že zodpovědění otázky té je relevantní i pro regresní nárok dle § 65 zák. nem., je mylný. Vždyť nemoc, pokladna je povinna poskytovati i úrazem stíženému členu nemoc. podporu — ovšem s výhradou regresu dle § 65 nem. zák. — jen po dobu trvání onemocnění (§ 3 zák. o bratr. pokl.), kdežto otázka, patří-li osobě, úraz utrpěvší, důchod úrazový dle § 6, odst. 10 zák. úr. zvýšený, stává se akutní teprve po skončením léčení a nemá tedy na nároky pokladny vůbec vlivu. Že snad včasným zodpověděním otázky té řízení se urychlí a tím takovému bezmocnému dostane se zákonem úrazovým vyměřené renty dříve — jak uvádí stížnost — to dokazuje jen, že otázka ta je »stykem« st-lky s pojištěncem, jehož účelem a cílem je, aby tomuto se dostalo předepsaného odškodného úrazového. Že snad i pokladně bratrské, postarala-li se o včasné zodpovědění této otázky, odpadne nepříjemný úkol, zabývati se dotazy a urgencemi poškozeného, nemůže zodpovědění otázky té, jež dána byla v zájmu styku st-lky s pojištěnci, vtisknouti ráz styků z titulu § 65 nem. zák.
Pokud jde o druhou otázku v nař. rozhodnutí uvedenou, lze připustiti, že zodpovědění otázky té má určitou relevanci i na výši náhrady dle § 65 nem. zák., jak tvrdí stížnost. Ale okolnost ta sama o sobě ještě nevylučuje, že otázkou tou sledován byl i styk úrazové pojišťovny s pojištěnci ve smyslu svrchu uvedeném. Neboť okolnost, zda pojištěnec již z nějakého dřívějšího úrazu pobírá úrazovou rentu, je, jak stížnost sama připouští, i v zájmu stěžující si úrazové pojišťovny, jsouc relevantní pro výši renty úrazové. Cílem otázky té je tedy, aby pojištěnci dostalo se od úrazové pojišťovny náhrady škody ve výši zákonem stanovené. Vzal-li tedy žal. úřad i tuto otázku v úvahu při posuzování otázky, zda bratrská pokladna v M. zmíněným oběžníkem, jímž ovšem, jak sám uvádí, v prvé řadě měl býti upraven styk z titulu § 65 nem. zák., byla požádána také o to, aby obstarávala styk úrazové pojišťovny s pojištěnci, nelze shledati, že by úvaha jeho byla právně mylnou.
Usuzoval-li tedy žal. úřad již z těchto dvou otázek, že stěžující si úrazová pojišťovna zúčastněnou Ústř. bratrskou pokladnu v M. požádala, aby obstarávala i styk její s pojištěnci, a vyslovil-li, že je za spolupůsobení to povinna nahraditi kromě hotových výloh i přiměřenou odměnu, nelze právem tvrditi, že by výrok jeho odporoval § 31, odst. 2 zák. úrazového.

Citace:

č. 5556. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 709-712.