Č. 5666.

Státní zaměstnanci: * Předpis článku V. odst. 3. vl. nař. z 15. února 1923 č. 34 Sb. jest v rozporu se zákonem, pokud určuje, že ženatým státním zaměstnancům, jejichž manželky jsou samostatně výdělečně činné, příslušejí přídavky na děti až počínajíc druhým dítětem.
(Nález ze dne 12. května 1926 č. 7893.)
Prejudikatura: Boh. 4718 adm.
Věc: Rudolf H. v Praze proti ministerstvu veřejných prací stran drahotních přídavků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, kancelářský adjunkt v min. veř. prací, žádal podáním z 24. listopadu 1925, aby mu byl dodatečně vyplacen příspěvek ještě na jedno dítko se zpětnou platností od 1. ledna 1923 a aby mu na dobu příští upraven byl drah. přídavek na 3 dítky. Žádosti této nebylo nař. rozhodnutím vyhověno s tím odůvodněním, že dle odst. 3 čl. V. vl. nař. čís. 34/1923 příslušejí ženatým státním zaměstnancům, jimž se vyplácí jednotný drah. přídavek ve výměře pro ovdovělé zaměstnance podle §u 6 I. 2, 3 zák. z 20 prosince 1922 č. 394 Sb. (případ st-lův) — protože se z důvodů tam uvedených k manželce nepřihlíží, přídavky na děti až počínajíc druhým dítětem. Manželka st-lova jest samostatně výdělečně činná, st-l má tři děti, mladší 18 roků, přídavek na dítě pobírá pro dvě děti, což odpovídá cit. zákonným předpisům.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Přídavky na děti, přiznané stát. zaměstnancům předpisem §u 4 odst. I. zák. č. 394/1922 přísluší jim, jsou-li ovdovělí, podle druhého odstavce tohoto §u teprve počínajíc druhým dítětem. Nss již ve svém nálezu Boh. 4718 adm. dovodil, že uvedené normy, která se týká jen skutečně ovdovělých zaměstnanců, nemůže býti používáno též v neprospěch oněch zaměstnanců, které snad v určité relaci jest klásti na roven ovdovělým proto, že k jejich manželce nelze z positivního předpisu zákona přihlížeti. V témže nálezu dovodil nss zejména, že předpis § 6 I. odst. 3 —, podle něhož ženatým stát. zaměstnancům, jejichž manželky jsou samostatně výdělečně činné, přísluší drah. přídavek ve výměře stanovené pro ovdovělé zaměstnance, — platí toliko ohledně jednotného drah. přídavku (§ 5) a nikoli ohledně přídavku na děti. Na tomto názoru trvá nss i v daném případě.
S hlediska zákona jest tedy nepřípustno omezovati přídavky na děti, přiznané v §u 4 zásadně na každé nezaopatřené dítě do nejvyššího počtu šesti z důvodů, že manželka stát. zaměstnance jest samostatně výdělečně činná, v ten způsob, že se počíná s přiznáváním až teprve počínajíc druhým dítětem. Opačný předpis čl. V. odstavec 3 vl. nař. č. 34/1923, pokud stanoví, že ženatým stát. zaměstnancům, jímž se vyplácí jednotný drah. přídavek ve výměře pro ovdovělé zaměstnance podle § 6 I. 3., protože se z důvodů tam uvedených k manželce nepřihlíží, příslušejí přídavky na děti až počínajíc druhým dítětem (§ 4 zákona), jest bezúčinný, jsa v rozporu se zákonem.
Ježto žal. úřad rozhodl podle názoru vysloveného v předpisu čl. V. odst. 3 vl. nař. č. 34/1923, opíraje svůj výrok jen o tento názor, jest jeho rozhodnutí v rozporu se zákonem, a bylo je zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5666. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 906-907.