Č. 5349.

Domovské právo: * Vydržení domovského práva v obci již počaté nepřetrhuje se nepřítomností způsobenou plněním zákonné branné povinnosti ani tenkráte, když dotčená osoba v době konání této branné povinnosti pojme úmysl vzdáliti se trvale z obce dosavadního pobytu.
(Nález ze dne 4. února 1926 č. 2034).
Věc: Obec D. proti ministerstvu vnitra stran domovského práva Františka B.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obec H. v okresu K-ském dopisem z 31. července 1923 obrátila se na obec D., aby přijala do svého svazku domovského Františka B., obuvníka, narozeného r. 1882 v M., příslušného domovsky do H., z důvodu, že týž po 14 roků v D. bydlí. Na to obec D. dopisem z 10. srpna 1923 oznámila ob. úřadu v H., že ob. rada se usnesla žádost obce H. zamítnouti, poněvadž ohlašovacími rejstříky obce H. a výslechem B-ovým jest prokázáno, že František B. nebydlel nepřetržitě 10 let v obci D., ježto dne 18. května 1918 s celou rodinou a se svým zařízením přestěhoval se do Uher, že bytu v domě č. ... v D. úplně se vzdal v úmyslu, opatřiti trvalou existenci sobě a své rodině v Uhrách a trvale se tam usaditi. Týž vrátil se do D. až 7. prosince 1918 a najal si nový byt v domě jiném. Týž byl by se z Uher do D. nevrátil, kdyby nebyly bývaly všechny německé osoby vypovězeny z místa, kde se usadil.
Osp v K. výměrem z 24. října 1923 nevyhověla rekursu obce H. a rozhodla, že B. zůstává na dále příslušným do H., poněvadž podle svých údajů v protokole u ob. úřadu v D. dne 3. srpna 1923 sepsaném, vzdal se svého bydliště v D. s úmyslem nevrátiti se tam a tento svůj úmysl změnil teprve, když podžupan zakázal usídlení v Hajmaskeru a že proto jest tu přerušení pobytu ve smyslu zákona č. 222 z r. 1896.
Zsp v Praze výnosem z 30. dubna 1924 odvolání obce H. vyhověla, výměr v odpor vzatý zrušila a rozhodla v základu §§ 2 a 3 cit. zák., že František B. přísluší do obce D., poněvadž nepřítomností z příčiny plnění branné povinnosti nepřerušil svůj dobrovolný pobyt v D. a jeho domnělý úmysl usaditi se v Hajmaskeru není relevantní.
Min. vnitra nař. výnosem nevyhovělo odvolání obce D. z důvodů nař. rozhodnutí zsp-é, uváživši zejména, že vzdálení se B. z D. bylo nedobrovolné za účelem splnění válečné služby, že tudíž moment úmyslu osoby již z té příčiny nepřicházel tu v úvahu a že nedobrovolný pobyt v Uhrách, jenž zároveň ukončil se ukončením válečné služby, podle zákona nemohl míti škodlivých účinků na nepřetržitý běh vydržecí lhůty pro domovské právo v D. a že tvrzení rekurující obce, že by jmenovaný po propuštění z voj. služby dobrovolně se trvale v Hajmaskeru usadil, není nikterak prokázáno.
O stížnosti uvážil nss toto:
Sporno jest jedině, zdali B. v době, kdy v Hajmaskeru konal službu vojenskou, vzdal se dobrovolně pobytu v obci D. ve smyslu § 2 odst. 3 novely k zák. domovskému z 5. prosince 1896.
Nař. rozhodnutí spočívá na názoru, že okolnost, zda B. měl v úmyslu vzdáti se pobytu v D., jest nerozhodná pro posouzení věci, poněvadž vzdálení se B. z obce D. z příčiny konání služby vojenské jest pokládati za nedobrovolné až do jeho návratu do D. po ukončení služby vojenské a že tudíž pobyt B. v D. nebyl dobrovolně přerušen. Názor ten dlužno uznati správným.
Dle odst. 4. § 2 novely k dom. zák. se počaté vydržení dom. práva v obci nestaví, ani nepřerušuje nepřítomností podmíněnou toliko vykonáváním zákonné branné povinnosti. Zákon uznává takto nepřítomnost osoby, konající zákonem uloženou brannou povinnost, za nedobrovolnou po celou dobu, pokud trvá plnění této povinnosti a po celou tu dobu plyne 10letá lhůta k pobytu k vydržení dom. práva stanovená dále již po zákonu samém nepřetržitě. Z toho plyne, že úmysl osoby usídliti se v místě, kde koná vojenskou povinnost, nemůže změniti pobyt, který je ve skutečnosti i dle zákona samého nedobrovolný, v pobyt dobrovolný, pokud neskončilo plnění branné povinnosti, a že vzdálení z obce, v níž osoba taková pobývala, než nastoupila vojenskou službu, může pokládáno býti za dobrovolné teprve od okamžiku, kdy osoba ta z voj. služby byla propuštěna a mohla místo svého pobytu dobrovolně si voliti.
V daném případě jsou tedy pro posouzení věci zcela bez významu skutkové okolnosti, na něž se st-lka odvolává a z nichž usuzuje, že B. v průběhu konání vojenské služby dobrovolně se vzdal pobytu v obci D. a přeložil své bydliště do Hajmaskeru, kde konal svoji zákonnou povinnost brannou. Nesprávnost tohoto úsudku plyne také již z toho, že B. byl po dobu konání voj. služby podřízen rozkazům svých voj. představených a neměl proto svobodnou vůli určovati a měniti místo svého pobytu. Nemůže proto na nedobrovolné nepřítomnosti Františka B. v obci D. měniti nic ani okolnost, že v době plnění branné povinnosti vzal svou rodinu k sobě do Hajmaskeru, třebas snad i v úmyslu usaditi se tam, když úmysl ten mohl uskutečniti až po skončeném splnění branné povinnosti.
Správnosti dovozeného názoru svědčí ostatně také ustanovení § 2 odst. 2 cit. novely, dle něhož, počne-li pobyt v obci za okolností, které dobrovolný pobyt vylučují, počíná běh 10leté lhůty teprve dnem, kdy ony okolnosti pominuly, čili že pobyt v obci za oněch okolností jest vždy nedobrovolný a vylučuje dobrovolnost pobytu, pokud ony okolnosti trvají, takže úmysl usídliti se v místě nedobrovolného pobytu nemá po čas jeho trvání právního významu s hlediska § 2 novely k dom. zák.
Poněvadž pak jest spisy správními, zejména voj. výkazem cesty spisům v prvopise přiloženým zjištěno, že Františku B. bylo následkem rozpuštění pluku, u něhož sloužil, přikázáno, aby 1. prosince 1918 se svou rodinou se vrátil do Čech, a není sporno, že týž se s rodinou svou vrátil clo obce D. dne 7. prosince 1918 a v této obci dále pobýval až do roku 1923, neodporuje závěr správních úřadů, že František B. po dobu 10 let před podáním žádosti dobrovolně a nepřetržitě v obci D. se zdržoval a že byly splněny zákonné podmínky pro nabytí nároku na přijetí do dom. svazku této obce dle § 2 novely k zák. dom., ani zákonu, ani stavu spisů.

Citace:

č. 5349. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 329-331.