Č. 5680.

Závodní výbory: Jak je postupovati při posuzování otázky, zda různé tovární podniky téhož podnikatele jsou samostatnými závody ve smyslu § 1 zák. o záv. výborech?
(Nález ze dne 19. května 1926 č. 10.492.)
Prejudikatura: Boh. 4151 adm.
Věc: »První brněnská strojírenská společnost« v Brně proti rozhodčí komisi podle zákona o závodních výborech pro Brno-město (za zúč. dělnický důvěrnický výbor v závodě »Vaňkovka« stěžující si firmy v Brně adv. Dr. Leop. Langer z Prahy) o zřízení závodního výboru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — — Na základě nálezu nss-u Boh. 4151 adm. doplnil žal. úřad řízení novým výslechem svědků a nálezem nyní nař. uznal, že v továrně »Vaňkovce« záv. výbor zřízen býti má. Toto nové rozhodnutí odůvodnil takto:
Dle § 1 odst. 2 zák. o záv. výborech vyžaduje se k existenci samostatného závodu 1. aby dotyčné výdělečné zařízení bylo hospodářskou jednotkou ve smyslu zákona, a 2. aby v případě, že podnikatel má několik takových jednotek, každá z nich lišila se správou nebo účtováním od jiných hospodářských jednotek téhož podnikatele. Za hospodářské jednotky jest pak pokládati hospodářsko-technické celky, jež samy o sobě představují celistvou pro sebe uzavřenou organisaci k určitému hospodářskému účelu. V tom směru má rozhodčí komise za zjištěno svědectvím záv. správce Josefa Sch., strojního rýsovače Jindřicha U. a montéra Václava V., že závod »Vaňkovka« jest samostatnou továrnou, ve které se lupině zhotovují turbiny a stroje do cihelen. Na věci nic nemění, že některé součásti, jako cylindry ocelové vyrábějí se ve druhé továrně žal. firmy tak zv. »Luzovce«, neboť i jiné součástky potřebné k zhotovení kompletního díla, zejména turbin, jako litina ocelová, bronz a pod. objednávají se odjinud, tedy nejen z »Luzovky«, pokud poslednější tyto součástky a potřebný materiál sama nevyrábí. Jest pochopitelno, že raději dodá potřebný materiál do »Vaňkovky« druhá továrna »Luzovka«, poněvadž obě náležejí témuž majiteli. Že jest »Vaňkovka« samostatnou továrnou a nikoliv jen pouhým oddělením závodů První brněnské strojírenské společnosti, vyplývá i z toho, že to byla až do r. 1909 samostatná továrna náležející Vaňkovi a spol., kteréhožto roku přešla do vlastnictví žal. firmy, které již tehdy patřila druhá továrna »Luzovka«, jak dosvědčil vrchní inženýr Otto F. Žal. strojírenská společnost ovšem pak se snažila co možná zcentralisovati správu i účtování v obou závodech, avšak posud se jí nepodařilo stlačiti továrnu »Vaňkovku« na pouhé oddělení jednoho podniku zároveň s továrnou »Luzovkou«, což vysvítá nejlépe z toho, že v závodu »Vaňkovka« působí dle svého svědectví Josef Sch. jak správce celého tohoto závodu, který vede, jak doslovně vypověděl, úplně samostatně, podléhaje pouze direktivám gen. ředitele Dra P., který jest nad »Vaňkovkou« i »Luzovkou«, avšak veškerou výrobu ve »Vaňkovce« řídí Sch. jakožto záv. správce. Ježto tedy v závodu »Vaňkovka« se vyrábějí turbiny od začátku až do úplného provedení, ve kterém se dodávají objednateli, při čemž ovšem některé hmoty a součástky opatřují se odjinud, hlavně pokud možno z druhého závodu téhož podnikatele a sice »Luzovky«, tedy pokládá rozhodčí komise onen závod »Vaňkovku« za samostatnou továrnu čili samostatný závod s odlišnou správou od druhé továrny »Luzovky«, kterážto odlišná správa jeví se v tom, že má továrna »Vaňkovka« svého vlastního správce, který úplně samostatně tento závod vede pod vrchním dozorem generálního ředitele žalovaného podniku První brněnské strojírenské společnosti. Avšak kromě toho liší se továrna »Vaňkovka« také do jisté míry svým účtováním od druhé továrny »Luzovky«, neboť dle svědectví Františka N. je úředník tento výhradně pověřen výplatou mezd ve »Vaňkovce«, kterou provádí na základě výplatních listin, jen pro tento závod sestavených, používaje při tom dle výpovědi Artura V. pokladny, jež pro výplatu mezd ve »Vaňkovce« jest zřízena. Na věci nic nemění, že ústřední správa a ústřední účtování se provádí společně pro oba závody v továrně »Luzovce«, neboť zákon nepožaduje pro existenci závodu samostatnost jeho správy ve všech směrech, nýbrž pouze žádá, aby správa dotyčného hospod, celku lišila se od správy jiných hospod, celků téhož podnikatele, kterýžto předpoklad byl splněn, poněvadž hospod, objekt »Vaňkovka« má své vlastní vedení odlišné od vedení jiného hospod, celku téhož podnikatele a sice továrny »Luzovky« a jiných závodů žal. firmy. Jest pochopitelno, že společný vlastník těchto závodů se snaží hospodářsky co nejlépe a nejúčelněji využíti obou těchto svých závodů, a že pracuje jeden závod druhému do ruky a že majitelka závodu snaží se pokud možno nejvíce zcentralisovati vedení obou závodů, ale jak bylo shora vylíčeno, ještě nepodařilo se jí obě býv. samostatné továrny tak zbaviti jejich původní samostatnosti, aby byla setřena úplně jejich dřívější individualita, a aby se staly jen pouhými odděleními téhož výdělkového podniku. Z těchto důvodů má rozhodčí komise za to, že jest továrna »Vaňkovka« samostatným závodem výdělečně činným ve smyslu §u 1 odst. 1 a 2 zák. o záv. výb. a že tedy jest tam zříditi samostatný dělnický výbor závodní, poněvadž nesporně jest tam zaměstnáno aspoň 30 zaměstnanců trvale celoročně.
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss takto: Spor vede se o to, je-li »Vaňkovka« sama pro sebe závodem, v němž dle §u 1 zák. o záv. výborech zříditi jest samostatný záv. výbor. Zodpovědění této otázky závisí především na právním vymezení pojmu »závod« ve smyslu cit. zákona. Pojem ten vyložil nss v cit. nál. Boh. 4151 adm. v ten smysl, že závodem ve smyslu zákona jest 1. každý provozně-technický celek, mimo to však také 2. součet několika takových provoznč-technických celků, náležejí-li témuž podnikateli, a jsou-li společnou správou a účtováním do té míry spjaty, že nejsou navzájem »odlišné« ani co do správy ani co do účtování.
Otázku, zdali jde o provozně-technický celek, sluší podle právního náhledu v cit. nálezu vysloveného zodpověděti na základě organisace provozu v celkovém jejím zjevu. Z pojmu »provozně-technický celek« nedá se však při mnohotvárnosti a měnivosti skutečných poměrů v průmyslu vyvoditi ani přesný výpočet znaků, které výrobní zařízení kvalifikují jako provozně-technický celek, ani přesný výpočet znaků, které tuto kvalifikaci vylučují. Není tedy možno podati definici provozně-technického celku, které by bylo lze na způsob definicí zákonných na konkrétní případ prostě použíti. Zákon ovšem učinil pojem hospodářské jednotky, který po náhledu soudu je v zák. o záv. výborech souznačný s pojmem »provozně-technický celek«, pojmem právním, jehož hranice musí výkladem zákona býti určeny. Tuto právní hranici lze však všeobecně určiti jen do té míry, že je to úhrnný obraz organisace provozu, t. j. souhrn všech momentů pro organisaci provozu významných, na němž záleží, je-li posouditi, zdali in concreto jde o jeden či o několik provozních celků čili dle názvosloví zákona o jednu či několik hospodářských jednotek. Ocenění těchto momentů, z nichž v cit. nálezu byly některé příkladmo uvedeny, v jejich souhrnu i spojitosti, není však již otázkou právní, nýbrž otážou skutkovou. Kognice nss-u je tedy omezena jen na to, zdali rozhodčí komise posuzujíc konkrétní případ přihlížela k souhrnu všech uplatněných momentů, které pro organisaci provozní mohou míti význam, kdežto hodnocení jich jakož i vzájemné odvažování těch, které nasvědčují jednotnosti závodu, a oněch, které mluví pro existenci několika jednotek závodních, nemůže soud zkoumati jinak než v mezích § 6 odst. 2 zák. o ss ....
Drže se v těchto mezích zabýval se nss námitkou neúplnosti řízení, kterou stížnost vznáší, vytýkajíc a) že nebyl ve smyslu cit. nálezu zjištěn kvantitní poměr mezi hotovými a nehotovými výrobky z toho kterého výrobního zařízení vycházejícími, a b) že nebylo vyšetřeno, zda tovary musí normálně projíti oběma závody, než dospějí ke svému dohotovení.
Než ze spisů správních a zejména ze zápisu o výslechu správce Josefa Sch. je patrno, že rozhodčí komise zjišťovala kvantitní poměr mezi výrobky, které úplně ve »Vaňkovce« se zhotovují, a výrobky, na jichž výrobě účastní se i »Luzovka«. Rozh. komise konala tedy šetření, jež stížnost pohřešuje. Neúplnost tohoto šetření st-lka v řízení správním nevytýkala, naopak od výslechu dalších svědků výslovně upustila. Žal. komise vypořádává se v nař. rozhodnutí s touto stránkou věcí tím způsobem, že konstatuje na základě výslechu svědků, že »Vaňkovka« provádí výrobu turbin a cihlářských strojů — až na některé součástky — celkem samostatně, takže stroje tyto vyrábějí se téměř úplně ve »Vaňkovce«, která je i svým zákazníkům dodává. Stížnost správnost tohoto zjištění nepopírá, a je proto námitka, že úřad nezabýval se kvantitním poměrem notových a nehotových výrobků, bezdůvodná.
Stejně bezdůvodná je i námitka druhá, neboť st-lka v řízení správním ani netvrdila, že mezi oběma továrnami je takový poměr, že v jedné z nich hotoví se tovary do určitého stadia výroby a dodávají se pak do továrny druhé, aby tam výroba jejich byla dokončena, a žal. úřad ve svém rozhodnutí stojí na stanovisku, že takového poměru mezi oběma továrnami není, ježto turbiny a cihlářské stroje vyrábějí se ve »Vaňkovce« od začátku až do konce, proti čemuž stížnost nebrojí.
V dalších svých vývodech namítá stížnost, že žal. úřad nezkoumal odlišnost správy ve všech směrech a spokojil se s konstatováním, že správa jen v některých směrech se liší. Vývody tyto namířeny jsou proti zjištění žal. úřadu, že »Vaňkovka« má svou vlastní správu odlišnou od správy »Luzovky« a že tedy v daném případě nejde o dvě hospodářské jednotky spjaté společnou správou v jediný závod ve smyslu §u 1 o záv. výborech. Stížnost však přehlíží, že o takovýto závod vzniklý ve smyslu zákona sčítáním dvou provozně-technických celků mohlo by jíti jen tehdy, kdyby centralisace správy a účtování pokročila do té míry, že by oba provozně-technické celky co do správy a účetnictví podstatně od sebe se nelišily. Nezáleží tedy na tom, je-li tu odlišnost ve správě neb účtování ve všech směrech, neboť samostatný závod ve smyslu zákona je tu již tehdy, je-li jejich správa a účtování na tolik odlišná, že lze mluviti o vlastní správě nebo vlastním účtování té které hospodářské jednotky. Odlišnost správy v tomto smyslu úřad konstatoval a není vadou, že nezkoumal, je-li správa obou továren odlišná ve všech směrech.
Je tedy stížnost bezdůvodná.

Citace:

č. 5680. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 930-933.