Č. 11363.

Pojištění pensijní: Vrchní topič, jehož činnost se podstatně vyčerpává tím, že kontroluje práce topičů jemu podřízených pozorováním centrálního manometru, dozírá k činnosti osob jiných ve smyslu § 1 odst. 2 lit. a) zák. č. 89/1920 Sb. a podléhá pens. poj. podle cit. zák.
(Nález ze dne 19. června 1934 č. 12548.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 2772/23, 2773/23, 2942/23, 5109/25.
Věc: Akciová společnost, dříve Škodovy závody v Plzni proti ministerstvu sociální péče (za zúč. Václava B. v P. adv. Dr. Václav Švejcar z Prahy) o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zem. úřad v Praze rozhodnutím z 22. dubna 1929 vyslovil podle § 64 a) pens. zák. č. 89/1920 Sb., že Václav B. v zaměstnání vrchního topiče u firmy akc. spol. dříve Škodovy závody v P. jest od 1. července 1920 povinen pensijním pojištěním. Min. soc. péče nař. rozhodnutím nevyhovělo odvolání stěžující si firmy z těchto důvodů: Václav B. byl zaměstnán u firmy Akciová společnost dříve Škodovy závody v P. jako vrchní topič. Činnost jeho záležela v podstatě v dozoru nad provozem kotelny a v kontrole prací 3—5 topičů a více pomocných dělníků (celkem 10-—14 osob). Pečoval o to, aby bylo dostatek páry pro jednotlivá oddělení závodu a pozorováním stavu páry podle centrálního manometru a jiných zařízení kontroloval činnost ostatních topičů, zda mají předepsaný stav vody v kotlích a nutný tlak páry; podle toho dával jednotlivým topičům příslušné pokyny a disposice k obsluze kotlů. Vedle toho obstarával V. B. vedení různých záznamů, jako o provozní době kotlů a jich vypláchnutí, o spotřebě vody pro kotle, o poruchách v kotelně a j., dále prováděl zapojování a odpojování kotlů z provozu, kteréžto práce nevykonával však každodenně, nýbrž pouze dle potřeb provozu, obsluhoval společná zařízení kotelny, dále dozíral na vyplachování a napájení kotlů, vyměňoval skla u vodoznaků podle potřeby, kontroloval práce při profukování vodoznaků a v nutných případech obstarával opravy kotlů; při denní práci obstarávali opravy správkáři. Podle výsledku celkového šetření, zejména podle údajů Václ. B. během řízení učiněných a dále podle výpovědí svědků nutno souditi, že podstatou a účelem činnosti Václava B. bylo řízení prací topičů a pomocných dělníků v kotelně a kontrola jejich prací. Zejména i obsluhování manometru a jiných zařízení mělo v podstatě za účel umožniti Václ. B. kontrolu prací ostatních topičů, zda jim svěřené kotle správně obsluhují, aby v nich měl potřebný podklad pro další disposice a příkazy v obsluze kotlů. Manuelní práce, kterých se Václ. B. zúčastnil, zvláště v případě poruch, nebyly pravidelné a mimo to zaujímaly jen menší část celkové jeho pracovní doby. Vzhledem k tomu dlužno činnost Václ. B. hodnotiti jako převážně duševní a dozorčí, zakládající jak podle ustanovení § 1 odst. 2 lit. a) zák. č. 89/1920, tak i podle § 1 odst. 1 bodu 6 lit. a) a odst. 2 zák. č. 26/1929 Sb. pojistnou povinnost.
O stížnosti uvážil nss toto:
Na sporu jest otázka pensijní pojistné povinnosti Václava B. v jeho zaměstnání u firmy Akciová společnost dříve Škodovy závody v době od 1. července 1920. Žal. úřad vyslovil, že Václav B. jest od tohoto dne podroben pensijní pojistné povinnosti podle ustanoveni § 1 odst. 2 lit. a) pensijního zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. a podle § 1 odst. 1 bodu 6 lit. a) a § 1 odst. 2 zák. z 21. února 1929 č. 26 Sb. Posoudil tedy činnost B. i za období po 1. lednu 1929, kterýmžto dnem nabyl účinnosti zák. č. 26/1929 Sb., ač zem. úřad v Praze, jak shora uvedeno, hodnotil tuto činnost pouze podle zák. č. 89/1920 Sb., tedy zřejmě jen za období do 31. prosince 1928. Zda žal. úřad, doplniv po této stránce rozhodnutí I. stolice, postupoval správně, nemohl nss zkoumati, nemaje k tomu podnětu ve stížnosti, jež ani po stránce procesní ani proti zákonitosti dotyčného doplňku nevznáší žádné konkretisované námitky. Zůstává proto tato část nař. rozhodnutí ve své právní účinnosti nedotčena a může se nss zabývati v rámci stížnosti jedině otázkou pojistné povinnosti Václava B. s hlediska zák. č. 89/1920 Sb., tedy jen za období do 31. prosince 1928. Zákon tento stanoví v § 1 odstavci 2 pod písm. a), že jsou pojištěním povinni zejména zaměstnanci, kteří vykonávají převážně duševní práce, nebo kteří k pracím jiných osob pravidelně dozírají, jako dílovedoucí, políři, mistři, podmistři, stárci, dozorci, důlní, lezci, šafáři, poklasní, hajní atd. Žal. úřad, dovolávaje se tohoto předpisu uznal, že Václav B. podléhá pensijní pojistné povinnosti, poněvadž, jeho shora blíže vylíčená činnost jest převážně duševní a dozorčí, při čemž, jak z odůvodnění nař. rozhodnutí patrno, přiznal rozhodující význam činnosti dozorčí.
Tak chápe nař. rozhodnutí zřejmě i stížnost, zabývajíc se jak v námitkách vytýkajících vady řízení, tak i ve výtkách nezákonnosti nař. rozhodnutí zejména činností dozorčí a jejím poměrem k pracím fysickým.
Podle názoru nss-u opětně již vysloveného (srov. Boh. A 2772/23, 2773/23, 2942/23, 5109/25 a j.) má zákon pensijní v citovaném § 1 odst. 2 písm. a) na mysli ony zaměstnance, jichž činnost se v podstatě vyčerpává tím, že přímo dozírají k osobám jiným, aby tyto vykonávaly práce jim přikázané tak, jak je v poměru konkrétního případu konati mají, a že nemění na povaze této činnosti jako činnosti pravidelně dozorčí ničeho ta okolnost, že výjimečně nebo přechodně také manuelně pracují.
Na názoru tomto setrvává nss i v tomto případě. Musil proti uznati za bezdůvodnou výtku stížnosti, označenou jako námitku nezákonnosti, že žal. úřad si požadavek pravidelnosti dozorčí činnosti nesprávně vykládal, ježto »pojmový znak pravidelnosti jest logicky rušen požadavkem pohotovosti k výkonu těch kterých podle potřeby se vyskytujících prací«, neboť, jak právě řečeno, dozorem nepřestává býti činnost dozorčí proto, poněvadž je přechodně přerušována úkony manuelními. Pravidelnost dozoru, požadovaná cit. předpisem pensijního zákona, není pojmově totožná s výhradností a nepřetržitostí dozoru, jak stížnost uvedenou námitkou zřejmě míní.
Žal. úřad vycházel ze zjištění, že podstatou a účelem činnosti Václava B. bylo řízení práce topičů a pomocných dělníků v kotelně a že pozorováním stavu páry podle centrálního manometru a jiných zařízení kontroloval činnost ostatních topičů, zda mají předepsaný stav vody v kotlích a nutný tlak páry; dle toho dával jednotlivým topičům příslušné pokyny a disposice k obsluze kotlů. Pokud jde o manuelní práce, kterých se B. zúčastnil, došel žal. úřad k úsudku, že nebyly pravidelné a mimo to zaujímaly jen menší část celkové jeho pracovní doby.
Stížnost proti tomu dovozuje, že žal. úřad opomenul detailní zjištění všech způsobů prací vyčerpávajících služební činnost B.-ovu, což je nutným předpokladem pro správné posouzení podstaty a hlavního účelu jeho zaměstnání s hledisek pens. zák., spokojiv se s údaji nevyčerpávajícími způsoby zaměstnání B.-ova a v určitých okolnostech v rozporu jsoucími, aniž by nedostatky ty dotazovací činností odstranil, tak prý nevypočítává detailně, v čem spočívá obsluha »společných zařízení v kotelně«, kterou počítá mezi ryze manuelní práce B.-ovy, neodstranil rozpor ve výpovědi Josefa L. a Jaroslava B., ač rozsah manuelní činnosti B.-ovy podávající se ze svědecké výpovědi Jaroslava B. je širší oproti tomu, jak ji líčí Josef L, konečně je tu prý ve výpovědi těchto svědků i rozpor ohledně té okolnosti, zda vyplachování kotlů náleželo ke způsobům zaměstnání B.-ova či nikoliv, kterážto manuelní činnost, každodenně prováděná, by jakožto výkon B.-ův nezůstala bez vlivu na úsudek o rozsahu činnosti manuelní. Žal. úřad prý rozpory ty neodstranil, ale vzal za základ svého zjištění osamocenou výpověď svědka L., proti níž stojí určitá výpověď svědka B., podepřená výpovědí dalších 4 svědků. V tomto postupu žal. úřadu spatřuje stížnost podstatné vady řízení a dále i v tom, že úřad nezjistil časové hranice jednotlivých manuelních úkonů Václava B.
Aby mohlo býti posouzeno, zda nař. rozhodnutí a řízení jemu předcházející trpí vytýkanými vadami jako vadami podstatnými, třeba se nss-u především vypořádati s námitkou stížnosti vytýkající jako nezákonnost, že žal. úřad hodnotil dozorčí činnost B.-ovu jako převážnou, ač služební činnost jeho se podle svědectví L. a S. v podstatě vyčerpávala kontrolou centrálního manometru a zařízení s ním spojených, aby kotle vykazovaly předepsaný stav vody a nutný tlak páry, v čemž nelze dle náhledu stížnosti spatřovati kontrolu prací topičů, nýbrž toliko prostředek, aby umožněn byl bezvadný chod jednotlivých zařízení kotelny. Stížnost jest tu na omylu.
Žal. úřad založil svá zjištění, jak v nař. rozhodnutí uvádí, na seznání Václava B. a svědecké výpovědi J. L. a Bedřicha B. Václav B. při svých opětných vyjádřeních uvedl, že pozorování manometru na rozváděči páry tvoří největší část funkce vrchního topiče a děje se za tím účelem, aby podle záznamu manometru mohl vrchní topič přiděleným topičům a dělníkům udělovati pokyny a disposice ohledně výroby páry. Udržování stejného tlaku páry vyráběné v kotlích, jež manuelně obsluhují jednotliví topiči, jest hlavním úkolem vrchního topiče, který takto dozorem nad výkonem jednotlivých topičů a dělníků a potřebnými pokyny a disposicemi dociluje souladu práce výrobní a řídí výrobu páry v kotelně, po př. odstraňuje provozní poruchy a závady. Totéž platí o vodoznacích, jež pozoruje vrchní topič. Svědek L. pak po této stránce seznal, že nejdůležitější úlohou vrchního topiče jest udržování stále stejného tlaku páry a proto musí pozorování centrálního manometru věnovati největší pozornost a dávati podřízeným topičům rozkazy ke zvýšení výkonů jednotlivých kotlů nebo i jinaké patřičné regulaci kotlů. Svědek Bedřich B. uvedl, že Václav B. dával veškerému kotelnímu personálu rozkazy, které provoz vyžadoval, a to za svědkovy nepřítomnosti sám, jinak tlumočil rozkazy svědka jakožto strojmistra a dozíral, jsou-li správně vykonávány. Jako vrchní topič měl na starosti spojování kotlů, odstavování kotlů, kontrolu stavu vody v kotlích a udržování předepsaného tlaku páry.
Dospěl-li žal. úřad z těchto výsledků šetření k úsudku, že Václav B. »pozorováním stavu páry podle centrálního manometru a jiných zařízení kontroloval činnost topičů . . .« nemohl nss shledati, že by úsudek ten neměl opory ve spisech nebo byl snad nelogický, zvláště když se uváží, že B. pozorování tlaku páry zmíněnými přístroji kontroloval, jsou-li kotle, páru tu vyrábějící, správně obsluhovány, takže nutno pozorováni přístrojů těch důsledně považovati za prostředek sloužící dozoru k pracím personálu kotelny, koná-li práce jemu přikázané tak, jak je v poměru konkrétního případu konati má. Podle seznání Václava B. a svědectví Josefa L. a Leopolda S. bylo toto pozorování manometru převážnou a hlavní činností Václava B., což, dovolávajíc se výslovně seznání těchto svědků, i stížnost sama tvrdí. Je-li tomu tak, stačila podle toho, co shora k výkladu § 1 odst. 2 lit. a) pens. zák. bylo řečeno, již tato dozorčí činnost nad pracemi osob jiných k odůvodnění napadeného výroku o pojistné povinnosti Václava B., když podle zjištění úřadu, jež nss nemohl uznati ani vadným ani nezákonným, byl onen dozor, vykonávaný Václavem B. k pracím personálu kotelny pomocí centrálního manometru a jeho zařízení, již sám o sobě dominující složkou jeho služební činnosti, kterážto převaha jest zvyšována ještě dalšími, nespornými dozorčími úkony nad dělníky, nad popeláři a strojníkem a napájecí stanicí.
Je-li tomu tak, nelze spatřovati podstatnou vadu řízení v tom, že žal. úřad, jak stížnost namítá, detailně nezjistil všechny způsoby manuelní činnosti B.-ovv, neodstranil stížností tvrzené rozpory svědeckých výpovědí o vyplachování kotlů a nezjistil jednotlivé časové hranice manuelních úkonů B.-ových, ježto při správnosti zjištění naprosté převahy dozorčí činnosti tyto manuelní úkony, i kdyby bylo šetření provedeno ve smyslu výtek stížnostních, by nemohly vésti ke zjištění, že nejde o pravidelný dozor k pracím jiných osob, zakládající podle § 1 odst. 2 lit. a) zák. č. 89/1920 Sb. pensijní pojistnou povinnost.

Citace:

č. 5303. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 245-246.