Č. 5620.

Státní zaměstnanci: I. Jaký je rozdíl mezi bytem služebním a bytem naturálním? — II. Je s bytem služebním spojen též bezplatný otop, osvětlování a pod?
(Nález ze dne 30. dubna 1926 č. 9166).
Věc: Dr. Bedřich W. v B. proti ministerstvu školství a národní osvěty (odb. r. Dr. Jiří Havelka) o bezplatné vytápění a osvětlování úředního bytu a užívání vody v něm.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Rozhodnutím zsp-é v Brně z 30. dubna 1924 bylo vysloveno, že st-li nepřísluší nárok na bezplatné užívání otopu, světla a vody v jeho služebním bytě na účet státní správy a že nelze mu také dáti náhradu za koupené topivo. Min. škol. nař. rozhodnutím odvolání st-lovo zamítlo z důvodu, že st-l neprokázal, že by mu dekretálně bylo bezplatné používání řečených naturálních emolumentů povoleno a nařízeným šetřením, jakož i nahlédnutím do příslušných úředních spisů bylo zjištěno, že takový nárok nebyl st-li kompetentním úřadem přiznán. Naopak podle zprávy rektorátu něm. vys. školy technické v B. bylo zjištěno, že Dr. W-ovi, když nastupoval službu, rektorátem z uložení býv. místodržitelství sděleno, že má nárok na byt, nikoliv však na otop a světlo. Z okolnosti, že sám stejně jako jeho předchůdce v úřadě užíval skutečně bezplatně otopu na účet státní správy, nemůže vyvozovati žádného nároku na bezplatné používání otopu a ostatních naturalií, protože jedině výslovné dekretální povolení příslušného adm. úřadu za- kládá takový nárok. Jest tedy stížnost i v tomto směru, pokud dovolává se dosavadního mlčky trpěného bezplatného užívání naturalií, bezdůvodnou, stejně jako jest bezpodstatnou, dovolává-li se stavu za předchůdce Viléma J., protože také tomuto nebylo dáno dekretální povolení k bezplatnému používání otopu, světla a vody na účet státní pokladny.
Stížnost do rozhodnutí toho shledal nss bezdůvodnou.
Není sporu o tom, že st-l jako tajemník něm. vys. školy techn. v Brně je stát. úředníkem, podrobeným služ. pragmatice z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. Stížnost netvrdí, že by nárok, jehož se st-l na bezplatné otápění a osvětlování služ. bytu a na bezplatné užívání vody při něm domáhá, byl založen v některém z ustanovení služ. pragmatiky nebo v některé jiné právní normě, nýbrž dovozuje nárok ten výslovně jen ze jmenovacího dekretu st-lova. Je tedy spor jen o výklad aktu, jímž byl st-l jmenován.
Ze spisů správních je patrno, že st-l byl výnosem býv. min. vyuč. z 30. června 1918 jmenován »tajemníkem v rektorátní kanceláři něm. vys. školy techn. v Brně v IX. hodn. třídě stát. úředníků s nárokem na služební byt«. O tom byl st-li vydán dekret býv. místodržitelství v B. z 11. července 1918, znějící doslovně s jmenovacím aktem. Že by se služ. bytem, jenž byl takto st-li přiznán, bylo spojeno bezplatné otápění a osvětlování bytu toho a bezplatné používání vody, nebylo vysloveno ani ve jmenovacím aktu, ani v dekretu o něm st-li vydaném.
To stížnost sice uznává, má však za to, že takového výslovného ustanovení v dekretu nebylo třeba, poněvadž již slova dekretu »s nárokem na služební byt« zahrnují sama o sobě všechna oprávnění na vedlejší naturální požitky s bytem skutečně spojené a trvale užívané a poněvadž, kdyby tomu tak nebylo, byl by jmenovací dekret použil pouhého běžného výrazu »naturální byt«, s nímž nejsou spojeny žádné vedlejší naturální požitky. Stížnost je tu zřejmě na omylu, pokud se týče pojmů naturální a služební byt.
V úřednickém právu není normy — a stížnost normy takové ani netvrdí —, ze které by bylo lze dovoditi rozdíl, jaký činí stížnost mezi naturálním a služebním bytem. Naopak jde však z § 12 zákona z 15. dubna 1873 č. 47 ř. z. a z vl. nař. ze 4. března 1920 č. 154 Sb., že rozdíl mezi naturálním bytem, t. j. bytem, na který má úředník nárok na základě svého úředního postavení — a mezi úředním (služebním) bytem, t. j. takovým bytem naturálním, v němž bydliti má úředník spolu povinnost — nespočívá v ničem jiném, než že při naturálním bytě se úředníku sráží jistá kvóta z požitků, kdežto při služebním bytě — zřejmě vzhledem k povinnosti úředníkově v něm bydleti — nikoli. Nemůže tedy stížnost z toho, že jmenovací dekret nepoužil slova »naturální«, nýbrž »služební« byt, odvozovati nic pro tvrzený jí nárok na uvedené vedlejší emolumenty. Že pro výklad dekretu neplyne nic z § 58 služ. pragmatiky, je patrno již z toho, že § ten sám neobsahuje žádné positivní normy, nýbrž poukazuje toliko k specielním předpisům, týkajícím se vedlejších požitků úředníka.
Stížnost tvrdí dále, že i přes to, že nejsou ony naturální požitky v jmenovacím dekretu výslovně uvedeny, nelze st-li upírati nárok na ně, poněvadž je měl s týmž služ. bytem již předchůdce st-lův a tudíž byly s bytem tím spojeny v době, kdy byl st-l jmenován. Leč z pouhého fakta, že nějakých naturalií požíval snad se služ. bytem st-lův předchůdce, nemůže stížnost právem dovozovati nárok st-lův na požitky takové, nýbrž mohla by to jen, kdyby naturální požitky ty byly s místem, jež bylo st-li propůjčeno, spojeny buď podle výslovného ustanovení právního nebo podle zvláštního správního aktu, vydaného na př. při systemisaci místa toho. Toho stížnost netvrdí a je proto bez významu také okolnost stížností tvrzená, spisy však nedoložená, i kdyby pravdivá byla, že st-li bylo před jeho jmenováním referentem býv. min. vyuč. sděleno, že ony vedlejší požitky jsou spojeny se služ. bytem, jehož se pak st-li dostalo.
Z téhož důvodu je nerozhodna také okolnost, že st-l do podzimu 1923 oněch naturalií beze srážek se svého platu skutečně užíval. Že konečně pro posouzení právní otázky, přísluší-li st-li nárok na požitky ty, je bez významu rozlehlost služ. bytu a poměr nákladů s osvětlováním, otopem a opatřováním vody pro byt st-le k jeho služ. příjmům, nepotřebuje zvláštního výkladu.

Citace:

č. 5620. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 836-838.