Č. 5544.

Horní právo: I. * Při přikazování zbývajících mandátů podle § 13, odst. 5. vol. řádu do záv. a rev. rad při hornictví (vl. nař. č. 358/1920) konkurují také ty vol. skupiny, které na sebe soustředily menší počet hlasů než činí číslo volební. — II. * Tento předpis neodporuje zákonu o záv. a rev. radách při hornictví č. 144/1920.
(Nález ze dne 31. března 1926 č. 6833.)
Prejudikatura: Boh. 4295 adm.
Věc: Jos. B. v M. O. a spol. (adv. Dr. Frant. Polák z Prahy) proti revírnímu báňskému úřadu v Moravské Ostravě (baň. kom. Ing. a JUDr. Jos. Zlonický) o volbu do závodní rady.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Žal. úřad přezkoumávaje v cestě instanční výsledky voleb do záv. rad dolů »Jindřich« v M. O., »František« a »Odra« v P., »Jan Michak v M. a »Terezie« ve S. O. rozhodl, že zbývající mandáty, t. j. ony, jež nebyly obsazeny podle volebního čísla, mají býti přikázány oné kandidátní listině, jež vykazuje největší zbytek hlasů bez ohledu na to, zda dosáhla tolika hlasů, kolik obnáší volební číslo.
Stížnosti do rozhodnutí těch podané dovozují jejich nezákonnost, vycházejíce z názoru, že při přikazování zbývajících mandátů mohou přijíti v úvahu pouze kandidátní listiny, jež soustředily na sebe aspoň takový počet hlasů, kolik činí volební číslo. Rozhoduje o těchto stížnostech, uvažoval nss takto:
O závodech s více než 100 zaměstnanci — a v daném případě jde o takový závod — stanoví § 5 zák. z 25. února 1920 č. 144 Sb., že členové záv. rady a jich zástupci volí se přímou, tajnou volbou dle zásady poměrného zastoupení. Bližších ustanovení o způsobu této volby zákon sám neobsahuje, nýbrž přenechal úpravu jejich v čl. II. min. veř. prací, jemuž uložil, aby v dorozumění s min. soc. péče, vnitra a obch. vydal prov. nařízení k tomuto zákonu. Tím tedy zmocnil zákon jmenované ministry, aby v cestě nařizovací vydali všechny předpisy potřebné k provádění voleb do záv. rad, při čemž je omezil jen v tom směru, že úprava ta musí se státi tak, aby se volilo přímou, tajnou volbou, dle zásady poměrného zastoupení.
Stížnost hájí názor, že zákonodárce nařídiv, aby volba provedena byla dle zásady poměrného zastoupení, mohl míti na mysli jen zásadu poměrného zastoupení tak jak je provedena v zákoně z 31. ledna 1919 č. 75 Sb., t. j. v řádu volení v obcích, a že tedy prov. nař. mohlo býti vydáno také jen v mezích tohoto vol. řádu. Z ustanovení § 46 odst. 3 tohoto řádu pak dovozuje, že kand. listina, která nedosáhla ani tolik hlasů, kolik činí vol. číslo, nemá nároku na mandát. Jen v tomto smyslu sluší dle mínění stížnosti vykládati ustanovení prov. nař. k zákonu č. 144/20, t. j. vl. nařízení z 18. května 1920 č. 358 Sb., resp. nelze-li ustanovení toto uvésti v soulad s předpisy řádu volení v obcích, je v rozporu se zákonem a sluší je uznati neplatným.
Názoru tomu nemohl nss přisvědčiti.
Již v nálezu Boh. 4295 adm., kde šlo o obdobné ustanovení § 11 zák. o záv. výborech, bylo vysloveno, že podstata poměrného zastoupení záleží v tom, že mandáty, jež se mají obsaditi, přikazují se podle poměru číselné výše hlasů, jichž vol. skupiny dosáhly, že však provedení zásady poměrného zastoupení, čili technika poměrné soustavy volební může býti různá, a že tedy rozhoduje positivní úprava příslušného vol. řádu, ve které zásada poměrného zastoupení byla uzákoněna. Ježto však zákon č. 144/20 vyslovil pouze, že volba má býti provedena dle zásady poměrného zastoupení, a uložil další provedení této zásady příslušným ministrům, není tím vázána moc nařizovací, aby přijala onu techniku poměrné soustavy volební, která jest uzákoněna pro volby do obcí, nýbrž jest jí ponechána volnost ve volbě příslušné techniky, pokud jen zásada poměrného zastoupení nebude porušena.
K vývodům stížností o provedení zásady poměrného zastoupení v ob. řádu vol. sluší ostatně poukázati na § 64 odst. 2. řádu volení v obcích, kde se pro volbu ob. rady a komisí odchylně od § 46 téhož zákona stanoví, že i skupině, která nemá ani tolik členů, kolik činí vol. číslo, může se dostati zastoupení. Není tedy ani správné, že řád voleni v obcích myšlenku uzákoněnou v posledním odstavci §u 46 provádí důsledně.
Zákonitost nař. rozhodnutí jest dle toho, co bylo svrchu uvedeno, zkoumati jen s hlediska positivních předpisů cit. prov. nařízení č. 358/20, které nemohl soud uznati neplatnými.
Rozhodno je tedy znění § 13 odst. 5 tohoto nařízení, kde se stanoví, že v závodech s více než 100 voličů volí se dle zásad poměrné volby dle těchto pravidel §§ 45, 46 a 47 řádu volení v obcích, načež následuje reprodukce těchto posléz cit. paragrafů, avšak nikoli v plném obsahu, nýbrž se změnou, jež záleží zejména v tom, že vynechán jest 3. odst. § 45, dle něhož kand. listina, která nedosáhla ani tolika hlasů, kolik činí vol. číslo, nemá nároku na mandát. Z této textace cit. §u 13 plyne zcela jasně, že nařízení nechce upraviti vol. řád pro volby do záv. rad zcela konformně s vol. řádem do obcí, nýbrž že chce následovati vzoru daného o ob. řádu vol. jen v těch kusech, které výslovně reprodukuje. Jestliže pak vol. řád do obcí reprodukuje s výpustkou 3. odstavce §u 46, dává tím nařízení zřejmě na jevo, že omezení nároku na mandát v tomto odstavci normované, pro volby do záv. rad místa míti nemá, a že tedy i kand. listina, jež nedosáhla vol. čísla, má býti účastná při obsazování zbývajících mandátů podle zásad uvedených v odst. 1 a 2 §u 46 řádu volení v obcích.
Nař. rozhodnutí jsou tedy ve shodě se zákonem, pročež slušelo stížnosti proti nim podané zamítnouti jako bezdůvodné.

Citace:

č. 5544. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 689-691.