Č. 5484.

Podpora nezaměstnaných: O předpokladech nároku na podporu v nezaměstnanosti podle zákonů č. 322/1921, 482/1921 a 400/ 1922.
(Nález ze dne 13. března 1926 č. 5345.)
Věc: Meter C. ve V. proti županskému úřadu ve Velk. Sevljuši stran podpory v nezaměstnanosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl od 18. března 1913 až do 17. května 1924 zaměstnán jako dělník v závodu akciové společnosti pro chemický průmysl ve V. Z práce byl propuštěn dne 17. května 1924 následkem zastavení provozu zmíněného závodu. Přihláškou z 30. května 1924 domáhal se st-l přiznání podpory nezaměstnaných. K přihlášce připojil potvrzení státní sprostředkovatelny práce ve Vel. Sevljuši, že se tam o opatření práce ucházel a že u firmy J. K., na níž byl poukázán, práci nedostal. Rozhodnutím hlavnoslužnovského úřadu v Rahově z 10. července 1924 byl st-l se svojí žádostí za přiznání podpory v nezaměstnanosti zamítnut z důvodu, že jest dostatek lesní práce, takže si může nutný výdělek opatřiti. Na odvolání, v němž st-l namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí a nesprávost jeho důvodů, žal. úřad doplnil šetření v tom směru, že vyžádal si zprávu četnictva o poměrech pracovních i dal st-le lékařsky prohlédnouti. Četnictvem bylo vyšetřeno, že lesní práce ve V., zvláště tesařské, je dosti. Obvodní lékař podal pak zprávu, že st-l jest lesní práce schopen. Nař. rozhodnutím bylo nato odvolání st-lovo zamítnuto z důvodu, že st-l je mladý člověk, dle lék. dobrozdání práce schopen, proto může si najíti práci v lese, které ve V. je dosti.
O stížnosti nss uvážil:
Zákon z 12. srpna 1921 č. 322 Sb. (ve znění zák. z 21. prosince 1921 č. 482 Sb. a z 21. prosince 1922 č. 400 Sb.) o podpoře nezaměstnaných přiznává nárok na podporu všem osobám v § 1 zmíněným, pokud z nároku toho podle § 2 nebo 3 nejsou vyloučeny. V § 5 stanoví pak zákon, že před uplatněním nároku na podporu musí se nezaměstnaný hlásiti o práci u příslušné veř. sprostředkovatelny práce. Potvrzení o tom musí žadatel spolu s ostatními osobními doklady (§ 6) předložiti úřadu (adm. vrchnosti). O žádostech za udělení podpory rozhoduje úřad v § 7 jmenovaný, jenž k žádosti nezaměstnaného a na potvrzení sprostředkovatelny práce (§ 5) a na základě dokladů (§ 6) vyměří podporu a poukáže ji ve lhůtě nejdéle 14 dnů k výplatě berním úřadem.
Ukládá-li v cit. § 7 zákon úřadu, aby na potvrzení sprostředkovatelny práce o tom, že se nezaměstnaný u příslušné veř. sprostředkovatelny o práci hlásil, a na další doklady o nároku na podporu uznal, znamená to jen tolik, že žadatel musí prokázati, že splnil jednu z podmínek, na niž zákon přiznání podpory v nezaměstnanosti váže. Neznamená to však — jak st-l snaží se dokázati — že úřad nesmí dále vyšetřovati, zda žadatel má jinou možnost opatřiti si práci. Je pravda, že zákon nemá výslovného ustanovení pro případ, o který zde jde, zda je vyloučen z nároku na přiznání podpory v nezaměstnosti ten, kdo i bez součinnosti veř. sprostředkovatelny práce může snadno nalézti práci svým tělesným i duševním schopnostem přiměřenou. Pro kladný výklad mluví však celá tendence zákona, aby podpora v nezaměstnanosti poskytnuta byla jen osobám, které si přiměřenou práci ani vlastní činností a ani za součinnosti veř. sprostředkovateny práce najíti nemohou.
Zbývá proto jen ještě zkoumati, zda žal. úřad pro svůj úsudek, že st-l svým tělesným i duševním schopnostem přiměřenou práci nalézti mohl, měl dostatečnou oporu ve spisech. V tom směru mohl žal. úřad právem svůj shora zmíněný závěr opříti o zprávu četnictva a dobré zdání obvodního lékaře.

Citace:

č. 5484. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 573-574.