České právo. Časopis Spolku notářů československých, 14 (1932). Praha: Spolek notářů československých, 76 s.
Authors: Dostál, František
= Právník, 65 (1926)
PDF

H. С. Тимашев: Уголовное судопроизводство — II. 265 a. d.


Sovětské trestní právo procesní jest kodifikováno v tr. řádu z 15. února 1923, jenž vystřídal tr. řád z 25. května 1922. V STŘ uznána jest zásada veřejnosti a materielní pravdy; zásada obžalovací a rovnosti stran platí jen ve hlavním přelíčení u lidového soudu; ve stadiu přípravném platí zásada vyhledávací; ve vyšších instancích a u vyšších soudů přijata jest sice také zásada obžalovací, ale soud může podle svého uvážení přeměniti proces obžalovací ve vyhledávací. Zásada bezprostřednosti, jež platí před lidovým soudem, dochází značného obmezení u soudů vyšších. Monopol žalobní jest sice v zásadě dán do rukou prokuratury (stát. zastupitelství), ale soud může za určitých okolností připustiti jako žalobce i jiné osoby. Soukromá žaloba přijata jest v podobném rozsahu jako v našem právu. Pokud jde o zavedení trest. stihání, platí princip legality, nikoliv oportunity. Obviněný jest sice stranou v tr. procesu, ale při tom intensivně vystupuje do popředí jeho postavení jako předmětu tr. řízení. Právo formální obhajoby obviněného jest citelně obmezeno před soudem gubernským, soudy zvláštními (tribunály) a s. nejvyšším. STR zná též institut soukromého účastníka (гражданский иск).
Pokud jde o příslušnost, pravidlem jest příslušnost lidového soudu. Před soud gubernský náleží některé těžší obecné zločiny a většina deliktů politických. Zajímavo jest, že i nejvyšší soud rozhoduje v I. stolici a sice o zločinech značících porušení úředních povinností vyšších úředních osob. Záporný kompetenční konflikt mezi soudy jest vyloučen ustanovením, že prohlásil-li se jeden soud nepříslušným a odevzdal-li věc soudu jinému, podle jeho mínění příslušnému, jest tento soud výrokem prvého soudu vázán. Velikou důležitost má v sovětském trest, právu delegace příslušnosti, jež jest velmi častá a oprávněny jsou k ní nejen soudy vyšší stolice, nýbrž i orgány administrativní.
STŘ přijal zásadu volného uvažování průvodů. Zmínky zaslouží, že blízcí příbuzní obviněného nemohou se vzdáti svědectví. Přípravné vyhledávání provádí se jen správními orgány; dozor nad ním přísluší prokuratuře. Přípravné vyšetřování vede vyšetřující soudce. Obviněný má býti soudem vyslechnut do 24 hod. po svém zatčení. Jednání o vydání v obžalovanost nastává v každém případě. Příslušným jest podle okolnosti lidový soudce nebo státní zástupce nebo kolegiální soud za účasti stát. zástupce. STŘ zná také řízení v nepřítomnosti obžalovaného a řízení mandátní.
Důvodem stížnosti na rozsudek jest nejen porušení formálných a materiálných zákonných předpisů, nýbrž i nedostatečnost a nesprávnost provedeného vyšetřování a zjevná nespravedlivost rozsudku, pokud jde o stanovení trestu. Rozhodnutí kasačního soudu nejsou konečná, neboť mohou býti přezkoumána dozorčí cestou, danou plně do rukou orgánů justičních a sice bez časového omezení. Zajímavo jest, že určitou trestní věc možno dostati řádnou stížností jen ke II. instanci, dozorčí cestou však až k V. instanci, t. j. plenu nejvyššího soudu.
Timašev ke konci svého pojednání poznamenává, že sice STŘ jest jedním z nejdokonalejších sovět, zákonů, ale v praxi se jeho předpisy nezachovávají. Soudy totiž fakticky především jsou vázány direktivami vládnoucí strany. Jako červená nit táhne se celým kodexem idea bezvýznamnosti soukromé osoby vůči vládnoucím orgánům.
Dr. Fr. Dostál.
Citace:
HOETZEL, Jiří. Vydržení. Slovník veřejného práva Československého, svazek V. U až Ž. Brno: Nakladatelství Rovnost, 1948, s. 427-427.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).