Klub československých právníků v Praze

konal dne 5. dubna t. r. ve svých místnostech mimořádnou valnou hromadu, na níž bylo jednomyslně usneseno změniti spolkové stanovy. Změna týká se hlavně účelu spolkové činnosti, kde do popředí staví se zájem o stavovské právnické požadavky. Po valné hromadě byla uspořádána členská schůze, na níž za hojné účasti tajemník Svazu průmyslníků dr. Miroslav Hlávka proslovil přednášku na téma: »Náš státní rozpočet v perspektivě budoucnosti«.
Přednášející zmínil se nejprve o tom, že státní rozpočet měl by býti jen měřítkem pro státní výdaje, že však ve skutečnosti je politickým projevem stanoviska stran k vládě a neposkytuje tedy přesného obrazu. Potom číslicemi vyznačil vývoj státních příjmů a výdajů za poslední léta a to jak v rozpočtu, tak i podle uzávěrek a počal probírati vývojové vyhlídky jednotlivých položek státního rozpočtu. U příjmů nelze očekávati podle dosavadního vývoje zvýšení výtěžků ze státních podniků ani z cel a proto zbývá jedině ta možnost, aby byl zvýšen daňový základ u daní nejvýnosnějších.
Přednášející rozebral pak obšírněji správnost posudků, jimiž je náš stát označen buď za zemědělský nebo průmyslový. Podle statistiky je zaměstnáno u nás v zemědělství i s rodinnými příslušníky asi 40% obyvatelstva, v průmyslu pak 34%; toto měřítko však nelze považovati za správné, neboť rozhodným je finanční hledisko, totiž kolik která skupina platí daní. A tu podle výsledku za rok 1929 je zřejmo, že z daně důchodové připadá na zemědělství 17,07%, na průmysl 66,16%; s připočtením ostatních přímých daní k příslušné skupině pak zemědělství platí 19,2%, průmysl 66% všech přímých daní. Nelze ani přehlédnouti, jak velký vliv má příznivý vývoj průmyslu na stav platební bilance. Podle výsledků pozorování klesá vývoz našich tovarů a pokles je největší ve styku s těmi státy, u nichž se nejvíce projevuje zemědělský charakter země. Vinu na tom má naše vnitřní politika, v níž — ostatně podobně jako v okolních státech — uplatňuje se vliv zemědělský ve zvyšování zemědělských cel. Tímto způsobem nelze účinně podporovati naše zemědělství ani zmenšiti jeho nesoběstačnost; východisko nutno hledati jinde: zrušiti nepřímou ochranu zemědělství cly (ovšem nikoliv úplně) a zavésti přímou podporu samotného zemědělství ve formě poskytování prémií za odvedené větší množství plodin nad dosavadní výnos.
Pokud jde o výdaje, má rozpočet býti výrazem toho, co si stát může dovoliti. Nestačí však již zůstati na dosavadních výdajích. Vyhlídky nejsou příliš vábné. Ekonomisace ve státní správě se nijak neprojevuje, platy na dluhy stoupají příjem klesá. Do očí bije hlavně nepřiměřeně vysoký výdaj na ústřední správu, který jen ve Švýcarsku s jeho složitou správou je větší, dále na zahraniční službu, který je percentuelně větší jen u Italie a Švýcarska, a hlavně ta okolnost, že na osobní výdaje připadá 44% všech výdajů, kdežto v jiných státech dosahuje tato položka nejvýše 22%. Poněvadž ve věcných výdajích nelze očekávati podstatného snížení (hlavně také z politických důvodů) nutno sáhnouti na výdaje osobní právě tak, jak by to udělal soukromý podnikatel. Přednášející projevuje mínění, že většina Čechů a Slováků dovedla by zde přinésti oběť, kdyby jim bylo vyloženo, že stát toho nezbytně potřebuje.
Schůze byla dokončena doslovem pana předsedy ministra dra Slávika, který vybídl k debatě na dalších klubovních schůzích o tomto tématě a nastínil možnost také odlišného pojímání celé věci.
Dr. Jindřich.

Citace:

Klub českých právníků v Praze. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, s. 296-297.