Čís. 4283.

Ochrany podle § 68 (81, 312) tr. zák. požívá nejen soudce, určuje k návrhu souseda hranice pozemků, a četnický strážmistr při určení tom asistující, nýbrž i pomocník civilního geometra, umísťuje z příkazu soudce mezníky tam, kam soudce nařídil (kopaje jámu pro mezníky). Poškození veřejného orgánu jest jen objektivní podmínkou přísnější sazby § 82 tr. zák.; přísnější trest stíhá pachatele, i když jeho úmysl k nastalému poškození nesměřoval; předpokládá se však, že poškození bylo výsledkem právě toho jednání pachatelova, jímž se vrchnostenské osobě vzepřel v úmyslu, její výkon zmařiti.
(Rozh. ze dne 24. září 1931, Zm I 753/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných Barbory a Marie Ch-ových do rozsudku krajského soudu v Chrudimi ze dne 1. dubna 1930, pokud jím byly obžalované uznány vinnými zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák., Barbora a Marie Ch-ová též přestupkem podle § 312 tr. zák., vyhověl však zmateční stížnosti Ludmily Ch-ové, pokud napadla výrok o trestu, zrušil rozsudek v tomto výroku a ve výrocích s tím souvisejících jako zmatečný a obžalované Ludmile Ch-ové vyměřil trest podle první sazby § 82 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Pochybena jest námitka, že soud nelze považovati za úřad konající úřední výkon, nýbrž jen za soukromě vystupující osoby, když se odebral k vyměřování (mezí) pozemku, ač obžalované, byvše slyšeny o návrhu na určení hranice prý neznatelné v řízení nesporném, prohlásily, že hranice jest znatelná, vyznačená mezníkem, odstraněným navrhovatelem, a že nesouhlasejí s vyměřováním pozemků z důvodu, že užívají svůj pozemek již po 30 let s dosavadní hranicí, takže prý tu vůbec nebyly podmínky pro nesporné řízení o obnově a opravě hranic, a navrhovatel měl býti odkázán, by se domáhal domnělého práva žalobou. Podle stálé judikatury zrušovacího soudu stačí pro ochranu §§ 68, 81 tr. zák. formální oprávnění k úřednímu (ke služebnímu) výkonu, i kdyby snad materielní správnost konkrétního výkonu mohla býti pochybná. Že jest soud povšechně povolán (oprávněn a povinen) určiti k návrhu jednoho ze sousedů hranice pozemků, nebéře stížnost v pochybnost; případný nedostatek ostatních věcných předpokladů pro takový zákrok soudu opravňoval obžalované, by se domáhaly nápravy opravnými prostředky u nadřízeného soudu, nedával jim však právo, by si samy zjednaly nápravu násilným vzpíráním se soudci nebo jeho zmocněncům, když soudce předsebral nebo dal předsebrati úkony nutné k provedení úkolu, spadajícího do jeho formálního oprávnění, do okruhu jeho práv a povinností. V případném předpokladu obžalovaných, že jde v úkonech soudu a jeho zmocněnců o neoprávněný zásah do jejich práv, protože se nedostává věcných předpokladů takového zákroku soudu, šlo by jen o mylný výklad zákonných pojmů »konání úřadu (služby)« a »vykonávání vrchnostenských příkazů« ve smyslu § 68/81 tr. zák., tudíž o neznalost trestního zákona, jež jest podle § 3 tr. zák. bez vlivu na trestnost jednání. Je-li podle toho, co uvedeno, přiznati pro dobu a místo souzených skutků zvláštní ochranu §§ 68, 81, 312 tr. zák. soudci Eduardu S-ovi, jest ji přiznati i osobám k jeho úřednímu příkazu činným pro dobu a místo nařízené jím činnosti, a to předem četnickým strážmistrům K-ovi a U-ovi, ano jest četnictvo povinno, při nebezpečí v prodlení poskytnouti pomoc i na přímé dožádání soudů (§ 9 odst. 2 zákona o četnictvu ze dne 14. dubna 1920, čís. 299 sb. z. a n.), a má obdržené příkazy bezpodmínečně a bez průtahu vykonati a nepouštěti se do jejich posuzování (§ 11 téhož zákona). Jest však ochranu tu přiznati i svědku Bohuslavu G-ovi. Nelze souhlasiti s námitkou stížnosti, že asistent civilního geometra G. nemůže býti považován za osobu vrchnostenskou z důvodu, že umísťoval mezníky z příkazu soudce S-a tam, kam soudce ten je dáti nařídil. Zvláštní ochrany, o niž jde, jsou podle druhé věty § 68 tr. zák. účastni i úředníci, vyslanci, zřízenci a služebníci státního úřadu, t. j. veškeré osoby, jež jsou trvale nebo přechodně činnými z příkazu státního úřadu, po dobu, po kterou konají svůj úřad (svou službu) nebo vykonávají nějaký vrchnostenský rozkaz. Ovšem nestane se nutně vrchnostenskou osobou kdokoliv tím, že byl k pomoci při úředním výkonu, jinak jemu cizím, vyzván veřejným orgánem k dotčenému výkonu povolaným (srovnej rozhodnutí čís. 122, 1982 sb. n. s.). Nestačí zřízení veřejným orgánem, vyžaduje se zřízení veřejným státním neb obecním úřadem. Než zákon uvádí v druhém odstavci § 81 tr. zák. při vypočtení osob zvláště chráněných vedle úředníků, vyslanců, zřízenců a služebníků státních a obecních úřadů zvláště a na prvém místě soudce, ač jsou úředníky soudů, tedy státních úřadů. Z toho zřejmo, že zákon nespatřuje v soudci — a to platí obzvláště o samosoudci — jen úředníka soudu, nýbrž samotný soud, takže v jeho osobě je činným dotčený soud, zřízení soudcem je zřízení soudem a příkaz soudce jest příkazem soudu (státního úřadu), příkazem vrchnostenským. Proto nelze spatřovati právní omyl v tom, že rozsudek shledává v příkazu soudce S-a, by svědek G. vykopal jámu pro mezník, jehož zasazení na místě tom nařídil řečený soudce u výkonu svého úřadu, zřízení G-a státním úřadem k určitému úkonu, a přiznává v důsledku toho svědku G-ovi pro dobu vykonání onoho (vrchnostenského) příkazu povahu a zvláštní ochranu vrchnostenských osob, upravenou §§ 68, 81, 312 tr. zák. Nezáleží na tom, že nelze shledati výkon četnické služby v bití někoho puškou. Rozsudek nezjišťuje, že obžalované bránily zadržováním pušky strážmistra K-a tomu, by je puškou nebil, nýbrž zjišťuje, že se. Barbora a Marie Ch-ovy snažily strážmistra K-a (chytnuvše za jeho pušku a opírajíce se do něho) odstrčiti z místa, kde měl G. vykopati jámu pro mezník. Že pobyt K-ův na tomto místě, směřující k zabezpečení práce G-ovy, byl výkonem četnické služby, stížnost nepopírá, právě tak jako nepopírá, že četnický strážmistr K. konal svoji službu, snaže se již před tím na počátku souzeného děje obžalovanou Barboru Ch-ovou přiměřeným příkazem odstraniti z místa, kde měl býti zasazen mezník, a odkud ho obžalovaná Barbora Ch-ová odstrčila štulcem do prsou. Nezáleží ani na tom, zda právě toto odstrkování bylo či nebylo vzhledem na vzájemný stav tělesný a na poměr sil s to zabrániti úřednímu jednání. Zákon tresce podle § 81 tr. zák. již pouhý pokus násilného maření služebního (úředního) výkonu nebo splnění vrchnostenského příkazu, takže by podle zásad uznaných pro pojem pokusu bylo z ustanovení § 81 tr. zák. vyloučiti jen případy, kdy zmaření výkonu, o nějž jde, nemohlo použitým násilím již podle povšechné jeho povahy nikdy a za žádných okolností nastati; o takový případ zřejmě v souzené trestní věci nejde.
Stížnost namítá, že rozsudek nezjišťuje, že obžalovaná Ludmila Ch-ová poranila četnického strážmistra U-a úmyslně, a přes to ji odsuzuje podle druhé sazby § 82 tr. zák.; úmyslu vykonati násilí prý u obžalované Ludmily Ch-ové nebylo, najmě ne při poranění U-a, jak vyplývá z výpovědi tohoto svědka i ze samého rozsudku. Těmito vývody jest zřejmě uplatňováno, že rozsudek jest ve výroku o trestu obžalované Ludmily Ch-ové stížen zmatkem § 281 čís. 11 tr. ř., protože jí vyměřil trest vzhledem ku poranění svědka U-a podle druhé trestní sazby, ač nebylo předpokladů této sazby. S téhož hlediska zástupce zmateční stížnosti při veřejném roku ještě dodal, že nalézací soud ani u Marie Ch-ové nezjistil po subjektivní stránce její vědomí o okolnosti opodstatňující použití vyšší sazby § 82 tr. zák. (odpor se zbraní). Zjišťuje-li však rozsudek, že Marie Ch-ová vytrhla ze země trasovací tyč a hnala se s ní proti strážmistru K-ovi, držíc tyč s ostrým hrotem obrácenou proti němu, a vzala na něho i kosu, a vyloučil-li u této obžalované, uznav ji plně příčetnou, jakýkoliv duševní stav, jenž by jí byl zabraňoval, by si správně neuvědomila směr a dosah svého jednání, nemusel ještě zvlášť zjišťovati a odůvodňovati, že si Marie Ch-ová při oné složce závadného jednání byla vědoma, že má v ruce ony předměty, pokud se týče, jak si počíná s těmito předměty, jež jest objektivně pokládati za zbraně ve smyslu § 82 tr. zák., an podle ustáleného rozhodování pod tento pojem spadá každý předmět, jenž je způsobilý sesíliti útok proti vrchnostenské osobě a ohrožovati její tělesnou bezpečnost. Aby si pachatel uvědomil nejen skutečnou povahu, nýbrž i právní kvalifikaci předmětů, o něž jde, t. j. by též věděl, že jde o zbraně, jaké má na mysli § 82 tr. zák., zákon vůbec nevyžaduje vzhledem k zásadě § 3 tr. zák. S obdobnou námitkou písemné zmateční stížnosti, týkající se stěžovatelky Ludmily Ch-ové, nelze souhlasiti, pokud odvozuje mylnost rozsudečného výroku o trestu Ludmily Ch-ové z nedostatku úmyslnosti poranění; podle stálé judikatury zrušovacího soudu jest poškození veřejného orgánu jen objektivní podmínkou přísnější sazby § 82 tr. zák., a přísnější trest stíhá pachatele, i když jeho úmysl k poškození nesměřoval. Avšak zákon předpokládá, že byl odpor spojen s poraněním nebo s jiným poškozením a žádá tím pro použití vyšší sazby, by poškození bylo účinkem odporu, výsledkem právě toho jednání pachatelova, jímž se vrchnostenské osobě vzepřel v úmyslu, její výkon zmařiti. Tento příčinný vztah není rozsudkem zjištěn, nýbrž popřen, jak vidno z toho, že se ono rozsudečné zjištění přimyká proti tvrzení obžaloby, že Ludmila Ch-ová »vrazila« do obličeje U-ova, zřejmě k výpovědi svědka U-a. Rozhodovací důvody vyslovují totiž při vylíčení prokázaného děje, že obžalovaná Ludmila Ch-ová při tom, kdy se spoluobžalované Barbora a Marie Ch-ovy vzepřely četníkům, opřely se do strážmistra K-a a snažily se ho z místa odstrčiti, zasáhla (rozhazujíc rukama) strážmistra U-a.... rukou do obličeje, takže krvácel z úst. Podle toho nastalo poranění, o něž jde, sice na místě, kde, a za děje, v jehož průběhu se dopustila odporu i Ludmila Ch-ová, avšak nastalo v úseku děje, v němž nebylo odporu Ludmily Ch-ové veřejným orgánům, nebylo účinkem takového odporu, nýbrž pouhého rozhazování rukama, v němž ani rozsudek odpor neshledává (srovnej i výpověď U-ovu: »zranila mne, jak živě rozkládala rukama, nadávajíc při tom«, a »poranila mne nahodile při tom, jak rukama rozháněla«). Použil-li přes to rozsudek z důvodu tohoto poranění na Ludmilu Ch-ovou vyšší trestní sazby § 82 tr. zák., vykročil tím z mezí zákonné trestní sazby, zakládající se na přitěžující okolnosti v zákoně zejména uvedené.

Citace:

Čís. 4283. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 491-495.