Čís. 4146.

Nutným předpokladem zločinu podle § 153 tr. zák. jest porušení tělesné neporušenosti, které již podle obecného významu pojmu »poškození na těle« vyžaduje jisté pathologické změny v postižené části těla; pro tento pojem nestačí začervenalost tváře (červené otisky prstů) provázející ránu políčkem.
(Rozh. ze dne 23. dubna 1931, Zm I 345/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížností obžalovaného do rozsudku krajského trestního soudu v Praze ze dne 18. března 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem těžkého uškození na těle podle § 153 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a vrátil věc soudu první stolice, by ji zrnová projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje jako důvod hmotněprávní výtky nedostatku náležitostí objektivní skutkové podstaty zločinu podle § 153 tr. zák., že rozsudek nezjišťuje poranění policejního inspektora Karla K-a obžalovaným; přehlíží, že rozsudek skutkově zjišťuje, že obžalovaný lehce poranil policejního inspektora Karla K-a, udeřiv ho do obličeje, až měl na tvářích červené otisky prstů. To, že rozsudek zjištění o lehkém poranění onoho veřejného úředníka dovozuje jen z toho, že měl na tvářích červené otisky prstů, o nichž svědek Karel K. jen uvedl, že trvaly do druhého dne a pak zmizely, nasvědčuje tomu, že nalézací soud patrně (a to mylně) vycházel z právního názoru, že viditelné známky činů obžalovaného, začervenalost tváře s otisky prstů, dostačují již o sobě k pojmu »ublížení na těle« ve smyslu § 153 tr. zák. Pojem ten není totožný s pojmem poškození na těle podle § 411 tr. zák.; i když pachatelův útok nezanechal viditelné známky a následky v § 411 tr. zák. předpokládané, může přivodili napadenému ublížení na těle ve smyslu § 153 tr. zák. Přísnější hledisko pro útoky proti bezpečnosti těla tu zákonem zaujaté z důvodů povahy osob v § tom vyjmenovaných a jejich ochrany nedovoluje však zase do té míry upřílišněný výklad tohoto zákonného znaku, by »ublížení na těle« splynulo zcela s pojmy »zlého nakládání« ve smyslu § 496 tr. zák., »porušení povinné úcty skutkem« podle § 525 tr. zák. a »urážky veřejných úředníků« podle § 312 tr. zák. Začervenalost tváře, červené otisky prstů, jsou pravidelným zjevem provázejícím ránu políčkem, aniž lze tvrditi, že každý políček toho druhu přivodí poškození na těle. Podle stálé judikatury zrušovacího soudu jest nutným předpokladem zločinu podle § 153 tr. zák. porušení tělesné neporušenosti, které již podle obecného významu slova »poškození na těle« v § 153 tr. zák. použitého (an Körper beschädiget) vyžaduje jisté pathologické změny v postižené části těla (srov. rozh. nejv. s. sb. č. 3224). Výsledky řízení před nalézacím soudem ve směru tom však nic nepraví, svědek K. se vůbec nevyjádřil, zda měl pocity bolestivosti, jakého stupně a po jakou dobu, ani, zda tu byly známky nasvědčující nejen začervenalosti tváře, nýbrž i »poškození« těla, ať již. jen pokožky neb aspoň podkožního vaziva a pod. Třebaže mluvil o »poranění«, které mu obžalovaný způsobil, vysvětlil při hlavním přelíčení toto své udání oněmi otisky prstů a výslovně podotkl, že »nějakého zranění neutrpěl«. Ono právní hledisko na náležitosti skutkové podstaty zločinu podle § 153 tr. zák. při takovém svědectví K-ově, jež nalézací soud jedině vzal za důvod svého rozhodnutí, nepřipouští však vůbec logicky skutkový závěr, k němuž dospěl nalézací soud: že totiž obžalovaný policejního inspektora K-a lehce poranil. Vytýká tudíž zmateční stížnost rozsudku právem, že svědectví K-ovo o červených otiscích natvářích není dostačujícím důkazem poranění.

Citace:

č. 4146. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 226-227.