Čís. 4190.

Jde o zpronevěru v úřadě (§ 181 tr. zák.), ponechal-li si poštovní posel peníze, dané mu se složenkou a s příkazem, by je odevzdal na poštovním úřadě.
Nezáleží na tom, zda byl oprávněn peníze přijmouti, stačí, že strana toto oprávnění předpokládala.
(Rozh. ze dne 3. června 1931, Zm I 42/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Plzni ze dne 23. prosince 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 181 tr. zák. Důvody:
Zmateční stížnost dovolává se důvodů zmatečnosti čís. 5, 9 a), 9 b), 10 § 281 tr. ř. Po stránce formální provádí z uplatňovaných zmatků čís. 5 § 281 tr. ř. jen výtku nedostatku důvodů pro výrok, že obžalovanému byly peníze svěřeny jako veřejnému úředníku. Výtka neobstojí, an soud odůvodňuje dotyčný výrok zjištěním, že František K. svěřil obžalovanému 2050 Kč se složenkou s příkazem, by to i ono odevzdal na poštovním úřadě ve S. P., jako poštovnímu poslovi, nikoliv jako osobě soukromé. Z tohoto zjištění vyplývá, že peníze byly obžalovanému svěřeny jako orgánu poštovního úřadu, tedy z důvodu jeho veřejného úřadu. S hlediska § 181 tr. zák. nesejde ani na tom, jak mylně má za to zmateční stížnost, zda byl obžalovaný oprávněn peníze převzíti čili nic, ano za řízení nebylo ani tvrzeno, že snad svěřiteli bylo známo, že by poštovní posel k tomu oprávněn nebyl (srov. rozh. sb. n. s. čís. 1835, 1748). Budiž dodáno, že ze svědeckého seznání poštmistra Š-a, že obžalovaný neměl ve svém archu zapsanou přijatou částku, ačkoli měl složenku a úhradu dostal, a že odesílateli nevystavil stvrzenku, ačkoli byl k tomu služebně povinen — vyplývá logický závěr, že obžalovaný byl nejen oprávněn, nýbrž i povinen zásilku přijati a podle svých služebních povinností vyříditi, t. j. odevzdati na poštovním úřadě k dopravě a doručiti odesílateli stvrzenku. Neobstojí proto ani věcná námitka uplatňovaná s hlediska čís. 9 a) § 281 tr. ř., že neslo o úřední výkon přejímání peněz za účelem jejich odevzdání poštovnímu úřadu (správně o svěření peněz z důvodu veřejného úřadu), a není po zákonu provedena další námitka podle čís. 10 § 281 tr. ř., pokud zmateční stížnost dovozuje, že jde o obecnou zpronevěru podle § 183 tr. zák., nikoliv zpronevěru v úřadě podle § 181 tr. zák. proto, že prý obžalovaný převzal svěřené peníze jen z laskavosti, nikoliv z úřední povinnosti, poněvadž rozsudek nic takového nezjistil. Proti zákonu je provedena i další námitka podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., že není zjištěna trestná činnost, odpovídající pojmu zadržení ve smyslu § 181 tr. zák., — j. takové chování pachatelovo, jímž projevuje rozhodnutí svěřenou věc oprávněnému vůbec nevydati a stav, jímž odňal věc disposici oprávněného, učiniti trvalým, — an prý obžalovaný peníze sice ihned neodeslal, ale chtěl tak učiniti později, poněvadž zmateční stížnost nedbá tu rozhodného skutkového zjištění soudu, že obžalovaný použil svěřených peněz, jež měl podle své úřední povinnosti ihned odvésti, pro sebe, tedy že si je přivlastnil, ačkoliv byl povinen je odvésti ihned po návratu k poštovnímu úřadu, týž den, kdy je převzal, totiž 26. června 1930, čímž se právě dopustil zpronevěry.

Citace:

č. 4190. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 304-305.