Čís. 4167.

Odvolání podané výslovně jen z nízké výměry trestu nelze později (alespoň po uplynutí lhůty ku provedení odvolání) rozšířiti na výrok o podmíněném odkladu výkonu trestu.
V opovědí odvolání z výše trestu není zahrnuto i odvolání z výroku o podmíněném odkladu výkonu trestu.
(Rozh. ze dne 16. května 1931, Zm I 1002/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Plzni ze dne 31. října 1930, pokud jde o výrok, jímž bylo odvolání veřejného obžalobce vyhověno, podmíněný odklad, výkonu trestu obžalovaným odňat a trest uložen nepodmínečně, byl porušen zákon v ustanoveních § 477 tr. ř.; výrok ten se zrušuje a odvolání veřejného obžalobce se zamítá jako opožděné.
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v Nepomuku ze dne 29. srpna 1930 byly obžalované uznány vinnými přestupkem zlomyslného poškození cizího majetku podle § 468 tr. zák. a odsouzeny podle téhož § Marie B-ová do vězení na 24 hodin a Terezie T-ová do vězení na 48 hodin, a povolen obžalovaným podmíněný odklad trestu se zkušební dobou, Marii B-ové na dobu 1 roku a Terezii T-ové na dobu 2 let. Do rozsudku toho podaly obě obžalované odvolání co do viny a trestu, a zmocněnec státního zastupitelství odvolání »do nízké výměry trestu«. Při odvolacím roku dne 31. října 1930 před krajským jako odvolacím soudem v Plzni vzala Terezie T-ová odvolání co do viny a trestu zpět, Marie B-ová navrhla změnu rozsudku prvé stolice, zproštění z obžaloby, po případě snížení trestu, veřejný obžalobce pak navrhl, by bylo vysloveno, že se trest ukládá nepodmínečně, jinak co do výroku o trestu vzal odvolání zpět.
Rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Plzni ze dne 31, října 1930 bylo odvolání Marie B-ové jako bezdůvodné zamítnuto, odvolání veřejného obžalobce vyhověno, podmíněný odklad trestu oběma obžalovaným odňat a trest uložen nepodmínečně. Rozsudkem odvolacího soudu, pokud jde o výrok, jímž se vyslovuje, že se podmíněný odklad trestu oběma obžalovaným odnímá a trest se ukládá nepodmínečně, byl porušen zákon. Podle § 477 prvé věty tr. ř. má se odvolací soud obmeziti na body rozsudku prvého soudu, proti nimž odvolání směřuje. Odvolání zmocněnce státního zastupitelství bylo podle protokolu o hlavním přelíčení vzneseno výslovně jen co do nízké výměry trestu. Návrh státního zástupce teprve při odvolacím přelíčení podaný jest opožděný, nebylť podán ve lhůtě § 466 tr. ř. Odvolání podané výslovně jen z nízké výměry trestu nelze později (alespoň po uplynutí lhůty ku provedení odvolání) rozšířiti na výrok o podmíněném odkladu výkonu trestu. Bylo-li odvolání ohlášeno z výroku o trestu vůbec, pak ovšem zahrnuje odvolání do trestu i odvolání z výroku o podmíněném odkladu výkonu trestu, než v souzeném případě se má věc jinak; tu nebylo ohlášeno odvolání co do trestu vůbec, nýbrž jest ohlášení to omezeno na výrok o výši přiřčeného trestu, tedy na určitou, zřejmě poznačenou část výroku o trestu, která jest od druhé části výroku o trestu naprosto rozdílná; není tedy zahrnuto v ohlášení odvolání z výše trestu také i odvolání z výroku o podmíněném odkladu výkonu trestu (srov. rozh. býv. vídeň. nejv. s. úř. sb. č. 3914).

Citace:

č. 4167. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 261-262.