Čís. 4261.

Pokud min. nař. čís. 81/1910 platí, jsou soudy povinny k němu přihlížeti a nemohou podrobiti zkoumání otázku jeho vhodnosti a účelnosti se zřetelem na změněné poměry dopravní ani, kdyby snad v praxi policejními úřady k přísnému dodržování jeho předpisů přihlíženo nebylo; nelze se dovolávati zvyklosti ohledně nedodržování předepsané rychlosti. Řidič automobilu, vida, že křižovatka jest ohrožena autem se strany se k ní řítícím, může vhodně čeliti tomuto ohrožení jen zastavením před ohroženou křižovatkou, a je povinen tak učiniti, nemá-li jistotu, že křižovatku bezpečně přejede dříve, než ono auto vjede na ohrožené místo.
Jízda na nebezpečné křižovatce se po případě děje za okolností zvláště nebezpečných ve smyslu § 337 tr. zák.
(Rozh. ze dne 14. září 1931, Zm I 593/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 12. března 1930, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem proti bezpečnosti života podle §§ 335, 337 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Stěžovatel Karel V. tvrdí, že ministerské nařízení čís. 81/1910 ř. zák. bylo ve svých předpisech o maximální rychlosti via facti zbaveno působnosti a účinnosti, poněvadž prý by policie v Praze a v Liberci pomalé jízdy 6 km za hodinu ani trpěti nemohla, ana by tím veškerá doprava vázla a na motorovém kole je těžko myslitelná možnost zachovati tuto rychlost. Se zřetelem na platné předpisy je však nesprávný názor, že by i soud mohl a měl posuzovati platnost onoho dosud příslušnými úřady nezrušeného ani nezměněného nařízení s vytknutých hledisek časové vhodnosti a účelnosti jeho předpisů; oprávnění dané soudům v § 102 Úst. list. je omezeno na zkoumáni platnosti nařízení, tudíž na zkoumání otázek, zda bylo nařízení usneseno, vyhlášeno a dosud nijak nezměněno nebo nezrušeno (§ 9 obč. zák.) orgány státní výkonné moci k tomu oprávněnými a předepsaným způsobem (formální stránka platnosti), a dále, zda je nařízení vydáno ku provedení a v mezích určitého zákona (materielní stránka platnosti nařízení). To vše zmateční stížnost nepopírá, naopak uznává faktickou platnost předpisu § 46 cit. nař. Pokud ono nařízení platí, jsou soudy povinny k němu přihlížeti a nemohou podrobiti zkoumání otázku jeho vhodnosti a účelnosti se zřetelem na změněné poměry dopravní a pod. ani, kdyby snad v praxi policejními úřady k přísnému dodržování jeho předpisů přihlíženo nebylo. Na tom nic nemění, že se připravuje nový řád pro automobily, jak zmateční stížnost na to poukazuje. Pokud není vydán, nemohou býti případná jiná jeho hlediska pro soud směrodatná proti předpisům dosud platným. Nelze tudíž vytýkati rozsudku zmatečnost podle § 281 čís. 9 a) tr. ř., pokud je výrok o vině stěžovatelově založen též na platných ustanoveních cit. min. nařízení. Není-li snad pro město Liberec normována předpisy jízda vlevo, je-li však ve skutečnosti zachovávána podle zvyklosti a přihlížel-li nalézací soud k této zvyklosti, nelze z toho dovozovati rozpor rozsudku v tom, že nepřihlížel též ke zvyklostem ohledně nedodržování předepsané rychlosti; jdeť tu o okolnost upravenou právními předpisy, proti nimž se nelze dovolávati zvyklosti jim odporující, v onom případě však o okolnost předpisy výslovně neupravenou, kde se však zvyklost plně uplatnila.
O vině stěžovatelově není ostatně uvažováno jen na tom základě, že porušil platný předpis o dodržování přípustné jízdy na křižovatkách; jeho značná lehkomyslnost a veliká nepozornost byly především shledány v tom, že, ačkoli viděl, že z boční ulice přijíždí zběsilou rychlostí auto, a ač nemohl předpokládati, že auto křižovatku touže rychlost nepřejede, nýbrž že snad zastaví, přece jel dále. Pro tento způsob svého zavinění nepopírá stěžovatel příčinnou spojitost, jež je dána tím, že stěžovatel vůbec vjel do prostoru, který v tom okamžiku byl ohrožen autem se strany rychle jedoucím. V tomto jeho jednání byla by totiž příčinná souvislost, i kdyby byl na ohrožené místo vjel dovolenou rychlostí, jakmile situace, najmě vzájemná posice obou vozidel byla taková, že by i při této rychlosti hrozilo nebezpečí srážky a v důsledku i ohrožení zdraví a bezpečnosti lidí ve vozidlech, najmě v motorce stěžovatelově sedících. Tím méně lze o příčinné účinnosti činu obžalovaného, že totiž v okamžiku ohrožení vjel na křižovatku, pochybovati, učinil-li tak s porušením platných předpisů o dovolené rychlosti. Když obžalovaný viděl, že křižovatka jest ohrožena autem se řítícím, bylo lze tomuto ohrožení vhodně čeliti jen zastavením motocyklu před ohroženou křižovatkou, a obžalovaný byl povinen tak učiniti, neměl-li jistotu, že křižovatku bezpečně přejede ještě dříve, než auto se strany k ní se řítící vjede na ohrožené místo. Stěžovatel nemůže se dovolávati přerušení nebo nedostatku příčinné souvislosti úvahou, že by ke srážce nebylo došlo, kdyby byl rychlost ještě více zvýšil nad míru předpisy dovolenou, jakmile ve skutečnosti nezvýšil ji tou měrou, která by za cenu nedodržení předpisů byla vyloučila nebezpečí hrozící srážky.
Při zrušovacím líčení namítal obhájce obžalovaného Karla V-a s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 10 § 281 tr. ř., že prý nalézací soud neprávem, uznal na kvalifikaci podle § 337 tr. zák., neuváděje k opodstatnění této kvalifikace nic, co by sahalo dále, než čeho jest zapotřebí k opodstatnění viny obžalovaného podle § 335 tr. zák. Zmateční stížnost jest v neprávu. Jak zrušovací soud opětovně vyložil, náležejí silostroje k předmětům, jichž provoz se zpravidla děje za okolností zvláště nebezpečných. Předpoklad zvláštní nebezpečnosti jejich provozu není arci bezvýhradným a bezvýjimečným, any v jednotlivém případě mohou konkrétní okolnosti ono nebezpečí vyloučiti; tomu však v souzeném případě tak není. Zjišťujeť nalézací soud, že křižovatka, kde se úraz stal, jest jedna z nejnebezpečnějších v celém městě, ana ulice Sedmi domků jest hlavní tepnou města L., kde jezdí každých pět minut pouliční dráha z města do Lidových sadů a zpět, a kde vozidla velmi četně projíždějí, najmě však proto, že pouliční dráha v L. jezdí v pravo, ostatní vozidla však v levo, při čemž vozidla přijíždějící proti pouliční dráze pro nedostatek místa v ulici Sedmi domků nemohou se vyhnouti do leva, nýbrž musejí se vyhnouti na pravo do prostřed silnice, ba dokonce zcela do prava, a posléze proto, že ulice Gerharda Hauptmanna ve dvou třetinách délky, počínajíc u reálky, má značný spád, a teprve od Lázeňské ulice,
Trestní rozhodnutí XIII. 28 tedy ve vzdálenosti 85 m před ulicí Sedmi domků přechází do roviny, a že právě z této poslední třetiny, sjíždí-li se dolů, není na pravou stranu výhled, an jest tu 1 1/2 m vysoký plot. Usuzuje-li nalézací soud z těchto okolností, že se jízda se silostroji na oné křižovatce děje za okolností zvláště nebezpečných, je úsudek ten plně odůvodněn a tím i podřadění skutku obžalovaných pod ustanovení § 337 tr. zák. opodstatněno.

Citace:

Čís. 4261. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 447-450.