Čís. 4267.

§ 199 a) tr. zák. čelí již pouhému nebezpečí, jež nastává právnímu řádu tím, že se (třebaže bez úspěchu) vyvolává v jiné osobě zločinné rozhodnutí vydati křivé soudní svědectví; toto vzdálenější nebezpečí je tu, i když ono rozhodnutí nedoznalo ještě podrobného vyhrocení určením jednotlivých údajů o dotčených skutečnostech a o pramenech vědomosti o nich.
Svědectví je vyjevením (sdělením) smyslových postřehů i tehdy, má-li svědek o dosvědčených skutečnostech vědomost jen z doslechu (z druhé ruky).
(Rozh. ze dne 18. září 1931, Zm II 403/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 29. září 1930, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Stížnost namítá, že stanovisko rozsudku, že nerozhoduje, zda jest objektivní pravdou či není to, co L. měl podle žádosti stěžovatelů dosvědčiti, jest v této povšechnosti nesprávné, a že by šlo o zločin § 199 a) tr. zák. teprve, kdyby byli stěžovatelé L-a žádali, by potvrdil, že dosvědčené skutečnosti zná z vlastního »názoru«. Než stížnost přehlíží, že svědectví je vyjevením (sdělením) smyslových postřehů i tehdy, má-li svědek o dosvědčených skutečnostech vědomost jen z doslechu (z druhé ruky), v kterémžto případě jsou přímé postřehy skutečnosti (děje) nahrazeny postřehy projevů toho, od něhož se svědek o skutečnosti dověděl. Ježto nebylo L-ovi o věci, o níž měl svědčiti, nic známo, ani z vlastních přímých postřehů, ani z doslechu —, což bylo podle rozsudečného zjištění stěžovatelům povědomo, — bylo by jeho kladné svědectví křivým bez rozdílu, zda jako pramen své vědomosti o dosvědčených skutečnostech udá vlastní postřehy či sdělení jiných osob. Ostatně jest si uvědomiti, že ucházení se o křivé svědectví ztroskotalo v samých počátcích. Že nedošlo k přesnějšímu naznačení obsahu vymáhaného svědectví, je lhostejno, protože § 199 a) tr. zák. čelí již pouhému nebezpečí, jež nastává právnímu řádu tím, že se (třebaže bez úspěchu) vyvolává v jiné osobě zločinné rozhodnutí vydati křivé soudní svědectví; toto vzdálenější nebezpečí je tu, i když ono rozhodnutí nedoznalo ještě podrobného vyhrocení určením jednotlivých údajů o dotčených skutečnostech a o pramenech vědomosti o nich.

Citace:

Čís. 4267. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 460-461.