Čís. 4195.

Soud není povinen ani oprávněn, by dal eventuální otázku, je-li podle výsledků hlavního přelíčení dotčená eventualita (kvalifikace činu), k niž by otázka hleděla, přímo vyloučena.
Pokud jde o porušení předpisu § 320 tr. ř. a o zmatek čís. 6 § 344 tr. ř., byly-li k obžalobě (a jí přizpůsobeným otázkám hlavním a dodatkovým) na zločin loupeže podle §§ 190, 192, 194 tr. zák. dány eventuální otázky na krádež a na přestupek § 411 tr. zák.
Rozlišení skutkových podstat dokonané loupeže a krádeže (uškození na těle podle § 411 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 6. června 1931, Zm I 943/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu trestního jako soudu porotního v Praze ze dne 25. září 1930, pokud jím byl obžalovaný Josef B., byv obžalován pro zločin loupeže podle §§ 190, 192, 194 tr. zák., uznán vinným jen přestupkem krádeže podle § 460 tr. zák. a přestupkem lehkého uškození na těle podle § 411 tr. zák., zrušil výrok porotců, pokud se týče obžaloby podané na obžalovaného pro zločin loupeže, tedy v odpověděch na otázky uvedené v seznamu pod čís. 5 (druhá otázka hlavní), č. 11 (druhá otázka eventuální), čís. 12 (osmá otázka dodatková) a čís. 14 (čtvrtá otázka eventuální), a v důsledku toho i rozsudek prvé stolice, pokud spočívá na této části výroku porotců, tudíž ve výroku o vině, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přestupky krádeže podle § 460 tr. zák. a lehkého uškození na těle podle § 411 tr. zák., jakož i —vyjímajíc výrok o propadnutí zabaveného revolveru — ve výroku o trestu obžalovaného a ve výrocích s tím souvislých. Věc odkázal do příštího porotního zasedání u krajského soudu trestního v Praze k novému projednání a rozhodnutí v rozsahu zrušení, při čemž bude dbáti nezrušené části napadeného rozsudku o vině a trestu Josefa B-a. Důvody:
Zmateční stížnost veřejného obžalobce napadá rozsudek prvé stolice jen, pokud jím byl obžalovaný Josef B. k obžalobě pro zločin dokonané loupeže podle §§ 190, 192, 194 tr. zák. uznán vinným jen přestupky krádeže podle § 460 tr. zák. (v doslovu § 1 zákona ze dne 21. března 1929, čís. 31 Sb. z. a n.) a úmyslného lehkého uškození na těle podle § 411 tr. zák., a vytýká mu zmatečnost podle § 344, čís. 6 tr. ř. Stížnosti jest přiznati oprávnění. Porotcům byly sice ohledně obou obžalovaných Josefa B-a a Ignáce K-y dány otázky přizpůsobené podle §§ 318, 322 tr. ř. obžalobě, podané na oba obžalované pro zločin dokonané loupeže podle §§ 190, 192, 194 tr. zák., totiž ohledně každého obžalovaného hlavní otázka na zločin loupeže (otázka č. 1 a 5), dodatková otázka o spáchání loupeže spolupachateli (otázky č. 2 a 6), dodatková otázka o dokonání loupeže předsevzaté násilným vztažením ruky (otázky č. 3 a 7), a dodatková otázka o pohnutkách činu (otázky č. 4 a 8), a ohledně Josefa B-a i otázka na přestupek podle § 36 zbr. pat., avšak k otázkám těm byly ohledně každého z obou obžalovaných připojeny otázky eventuální, jimiž byl skutek tvořící předmět hlavních otázek č. 1 a 5 přiveden pod hledisko jednak přestupku krádeže (otázky č. 9 a 11), jednak přestupku úmyslného lehkého uškození na těle (otázky č. 13 a 14); k oněm otázkám eventuálním pak připojeny dodatkové otázky na pohnutky činu (otázky č. 10 a 12). Po přečtení otázek navrhl státní zástupce, by byly ony eventuální otázky vypuštěny. Návrh byl usnesením soudního dvoru zamítnut s odůvodněním, že vypuštění eventuálních otázek by mělo v případě záporných odpovědí porotců na otázky hlavní v zápětí neodsouzení obžalovaných. Po vyhlášení zamítacího usnesení vyhradil si veřejný obžalobce zmateční stížnost. Porotci přisvědčili ke hlavní otázce č. 1 a k dodatkovým otázkám č. 2, 3, 4, týkajícím se vesměs obžalovaného Ignáce K-y a — po záporné odpovědi na hlavní otázku č. 5 — k eventuálním otázkám č. 11 a 14 a k dodatkové otázce č. 12, týkajícím se vesměs obžalovaného Josefa B-a, pročež zodpovědění otázek č. 6, 7, 8, 9, 10, 13 odpadlo. Na základě tohoto výroku porotců byli uznáni vinnými obžalovaný Ignác K. zločinem loupeže podle §§ 190, 192, 194 tr. zák. a obžalovaný Josef B. jen přestupky krádeže podle § 460 a úmyslného lehkého uškození na těle podle § 411 tr. zák. Eventuálními otázkami byly nejen řízení prvé stolice, nýbrž, pokud došlo k odpovědi porotců na tyto otázky, i výrok porotců a (ana odpověď ta byla kladná) v témže rozsahu i rozsudek prvé stolice zatíženy zmatkem § 344, čís. 6 tr. ř. Důvody, jimiž porotní soudní dvůr opřel usnesení, že zůstane přes odpor obžalobcův při oněch otázkách eventuálních, jsou zřejmě liché. Kladný výrok o vině musí býti i, pokud se zakládá na kladné odpovědi porotců k některé eventuální otázce, výronem správného použití zákona na skutkový děj, který lze vžiti za prokázaný výsledky hlavního přelíčení. K porušení této zásady nesmí býti porotcům poskytována možnost eventuální otázkou ani z obavy, že zodpoví záporně hlavní otázku, a že pak bude obžalovaného z obžaloby zprostiti. Rozsah, ve kterém jest a lze použiti právního zařízení eventuálních (náhradních) otázek, jest určen výhradně obdobou ustanovení §§ 262, 263 tr. ř. výsledky průvodního řízení. Jimi má býti porotcům umožněno uvažovati o stíhaném činu se všech právních hledisek, přicházejících v úvahu podle skutkových okolností vyšlých na jevo při hlavním přelíčení, a zjednati po případě — zápornou odpovědí na hlavní a kladnou odpovědí na eventuelní otázku — průchod jiné právní kvalifikaci stíhaného skutku, než která jest uplatňována obžalobou a k níž v důsledku toho hledí i hlavní otázka. Bylo-li k takové odchylné kvalifikaci skutku výsledky hlavního přelíčení přímo poukázáno, byly-li (jak praví § 320 tr. ř.) tvrzeny neb alespoň napovězeny skutkové okolnosti, podle nichž by — předpokládajíc jejich pravdivost — spadal stíhaný skutek pod jiný, nikoliv přísnější zákon, než který jest uveden v obžalobě, jest soud povinen, by dal porotcům eventuální otázku takovému tvrzení odpovídající. Stačí, jak vysloveno v rozhodnutí čís. 2323 sb. n. s. (srovnej i rozhodnutí čís. 2956, 2716, 2896 sb. n. s.), že byla výsledky hlavního přelíčení napovězena možnost jinakého právního hodnotění skutku, než jakým se řídí obžaloba, a přimykající se k ní hlavní otázka. Porotcům nesmí však býti umožněno právní hodnotění skutku, neopírající se o výsledky hlavního přelíčení. Soud není oprávněn, tím méně pak povinen, by dal eventuální otázku, je-li podle výsledků hlavního přelíčení dotčená eventualita (kvalifikace skutku), k níž by otázka hleděla, přímo vyloučena.
Tak tomu bylo v souzené trestní věci. Skutkovým podkladem obžaloby na oba obžalované (stíhaným skutkem obou obžalovaných) byl děj pozůstávající v podstatě ze dvou složek sice povahou svou různých, avšak na témže místě, v téže době a v téže osobě se udavších, totiž zlého nakládání (fysického násilí), jež mělo v zápětí lehké uškození na těle napadeného Ondřeje P-a a odnětí tobolky s penězi jejich majiteli Ondřeji P-ovi bez jeho svolení a z jeho držení. Se zřetelem na vnitřní souvislost obou složek děje, totiž, že složka na prvém místě uvedená — zlé nakládání, neboli fysické násilí — byla úmyslným prostředkem k uskutečnění druhé složky — odnětí, neboli zmocnění se tobolky P-ovy — shledávala obžaloba ve stíhaném skutku zločin dokonané loupeže podle §§ 190, 192, 194 tr. zák., kterémužto směru obžaloby byly správně přizpůsobeny hlavní otázky a připojené k nim otázky dodatkové. Pod ustanovení § 460 tr. zák. a § 411 tr. zák., k nimž hleděly otázky eventuální, mohl stíhaný skutek, přesněji mohly ony jeho složky při správném použití zákona býti podřaděny jen za předpokladu, že se nedostává řečené vnitřní souvislosti obou složek skutku, že fysické násilí (zlé nakládání) nebylo prostředkem k odnětí P-ovy tobolky s penězi, nýbrž že se neslo za jiným účelem, a že nesměřovalo podle úmyslu pachatelů vůbec k žádnému dalšímu účinku, než který z něho přímo na těle napadeného nastal. Lišíť se — při jinak společných znacích — skutková podstata dokonané loupeže od skutkové podstaty krádeže tím, že na místo zdolání opačné vůle (odporu) držitele odnímané věci fysickým nebo psychickým násilím vstupuje jen nedostatek svolení držitelova. Samostatné hodnocení fysického násilí (zlého nakládání) a jeho následků s hlediska § 411 tr. zák. jest podmíněno tím, že nebylo prostředkem zmocnění se cizí věci a tím složkou loupeže. Tento předpoklad byl však podle výsledků hlavního přelíčení naprosto vyloučen, any veškeré výsledky hlavního přelíčení poukazovaly na loupež, na úmysl obou obžalovaných zmocniti se cizích věcí movitých násilím při společné činnosti. Jelikož nebylo při činu dalších svědků, přicházejí v úvahu jen výpovědi svědka P-a a obou obžalovaných. V žádné z těchto výpovědí není údaj, který by — třebas jen vzdáleně — poukazoval na jinaký než obžalobou uplatňovaný účel vykonaného násilí, neb alespoň vzbuzoval pochybností o tom, že se násilí neslo za takovým účelem. Naopak jest předpoklad jiného účelu násilí přímo vyloučen všemi výpověďmi řečených osob. Výpovědi ty shodují se v tom, že byla P-ovi odňata tobolka právě v době, kdy mu bylo činěno násilí, a rozcházejí se jen v údajích, kdo z obžalovaných a jakým způsobem učinil mu násilí a vytáhl mu ze Šatů tobolku s penězi. Rozpory ty jsou však i s hlediska loupeže, i s hlediska krádeže, tím spíše s hlediska možnosti zmíněného předpokladu bezpodstatné, ana zodpovědnost spolupachatelů není rušena tím, že jejich činnost nebyla stejnorodá a pro způsobení trestného výsledku rovnocenná. Pro posouzení, zda byl či nebyl podle výsledků hlavního přelíčení možný předpoklad, že se odnětí tobolky nestalo násilím, které naopak sloužilo jinému účelu. Jest bez významu i dokazování odvodního spisu Josefa B-a, že se tento obžalovaný podle výsledků hlavního přelíčení domníval, že spoluobžalovaný K. dobývá (násilím) na P-ovi své peníze, a že hozená mu K-ou peněženka jest peněženkou K-ovou, neboť toto domnění B-ovo vztahuje se k otázce, zda šlo o cizí věc, nikoliv ke znaku násilí, kterým se liší loupež od krádeže. Podle výsledků hlavního přelíčení byl tudíž předpoklad, že nebylo vnitřní souvislosti mezi vykonaným násilím a odnětím tobolky, naprosto nemožný, a podřadění zažalovaného skutku jen pod pojmy krádeže a lehkého , uškození na těle bez porušení zákona přímo vyloučeno. Soud mohl, ba měl se zřetelem k obhajobě obžalovaného po případě snad dáti eventuální otázku na podílnictví na loupeži (§ 196 tr. zák.), avšak nebylo místa pro ony eventuální otázky, a byly-li otázky ty přes to dány, byl tím porušen předpis § 320 tr. ř. a způsoben zmatek podle § 344 čís. 6 tr. ř. Porušení formy tím nastavší mohlo míti, pokud jde o obžalovaného Josefa B-a, na konečné rozhodnutí účinek, jenž byl obžalobě na újmu; neboť ohledně něho odpověděli porotci na hlavní otázku na zločin loupeže záporně, a na dané pro tento případ eventuální otázky na přestupky krádeže a lehkého uškození na těle kladně. Jelikož jsou, jak shora dovoženo, dány i ostatní formální předpoklady posledního odstavce § 344 tr. ř. (opření se otázkám a včasná výhrada stížnosti), bylo zmateční stížnosti veřejného obžalobce vyhověti a uznati, jak se stalo. Budiž jen podotčeno, že přes zrušení části výroku o vině a trestu nebylo zrušiti i výrok o propadnutí zbraně, ana tato část výroku o trestu Josefa B-a nezávisí nikterak na zrušené části výroku o vině tohoto obžalovaného, nýbrž jest výhradně důsledkem nezrušeného výroku o přestupku § 36 zbrojního patentu. K současnému zrušení výroku porotců a napadeného rozsudku o vině spoluobžalovaného Ignáce K-y není příčiny, an výrok ten není dolíčeným zmatkem nikterak dotčen a může bytí oddělen od výroku o vině Josefa B-a. Není ani třeba vypořádati se s obsahem vyjádření, jež (neoprávněně) podal o stížnosti obžalobcově obhájce Ignáce K-y, to tím méně, an obhájce ten žádá zrušení výroku porotců a rozsudku nikoliv z důvodů zmatku obžalobcem uplatňovaného, nýbrž z důvodů vnitřního rozporu výroku porotců.

Citace:

č. 4195. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 314-318.