Čís. 4271.O krádež kvalifikovanou za zločin »podle příběhu« ve smyslu § 186 a) tr. zák. nejde a podílnictví na takové krádeži není zločinem, záleží-li důvod zločinné kvalifikace krádeže jen v osobní povaze pachatelově (na př. § 176 II c) tr. zák.). (Rozh. ze dne 21. září 1931, Zm I 977/30.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 14. listopadu 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podílnictví na krádeži podle §§ 185, 186 a) a b) tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto29* důvodů: Stěžovatel Ladislav V. byl uznán vinným zločinem podílnictví na krádeži podle §§ 185 a 186 a), b) tr. zák., spáchané spoluobžalovaným Václavem P-em, kvalifikované podle §§ 171, 173 a 176 II c) tr. zák. Zjišťuje, že stěžovateli bylo z příběhu povědomo, že krádež byla spáchána způsobem, který ji činí zločinem, soud pomíjí, že při zločinu krádeže jde v tomto případě o kvalifikační okolnost podle § 176 II c) tr. zák., tedy o okolnost jen v osobní povaze pachatelově záležející, kterou nelze podle § 186 a) tr. zák. podílníku přičítati za zločinnou kvalifikaci, nikoli však o krádež podle §§ 174 neb 175 tr. zák., podle příběhu kvalifikovanou jako zločin, a bylo tedy v tomto směru zákona použito zřejmě nesprávně (§ 290 tr. ř.), pokud soud usuzoval z příběhu na kvalifikaci podílnictví podle § 186 a) tr. zák.