Čís. 4153.

Pro posouzení způsobilosti vyhrůžky vzbuditi v ohroženém důvodné obavy záleží na tom, zda má ohrožený při objektivním uvážení všech okolností důvod, míti za to, že pohrůžka bude splněna.
Okolnosti, z nichž se usuzuje na důvodné obavy ohroženého, musí tu býti v době činu a musí býti ohroženému známé.
Spadá sem hrozba závažným zlem (vraždou) za účelem překažení práce nestávkujících.
(Rozh. ze dne 30. dubna 1931, Zm I 24/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chrudimi ze dne 25. listopadu 1929, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 98 b) tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) § 281 tr. ř.) namítá stěžovatel, že soud řešil nesprávně otázku, zda byla vyhrůžka obžalovaného způsobilá vzbuditi v ohroženém M-ovi důvodné obavy, an přihlíží při tom i k okolnostem, jež nebyly ohroženému známé (že se obžalovaný choval surově a je prchlé povahy), jakož i k okolnosti, o níž se dověděl ohrožený teprve později (vyhrůžka v lístku připevněném na plotě domku M-ova). Podle zákona jsou pro posouzení způsobilosti vyhrůžky vzbuditi důvodnou obavu v ohroženém rozhodné kromě důležitosti zla, jímž bylo hroženo, okolnosti a osobní povaha ohroženého. Záleží vždy na tom, zda má ohrožený při objektivním uvážení všech okolností důvod, míti za to, že pohrůžka bude splněna (rozh. čís. 3193, 2891 sb. n. s.). I když jest dáti za pravdu zmateční stížnosti, že okolnosti, z nichž se usuzuje na důvodné obavy ohroženého, jednak musely býti ohroženému známy, jednak musely tu býti v době spáchání činu, — takže se soud neprávem dovolává také okolností, o nichž nezjišťuje, že byly obžalovanému známé, a okolností, o nichž se dověděl dodatečně, nemá přece tato vada v souzeném případě významu, ana je tu skutková podstata zločinu podle § 98 b) tr. zák. již proto, že jest zjištěno, že obžalovaný hrozil závažným zlem, vraždou, a že hrozil za okolností pro ohroženého velmi tísnivých, v době, kdy »vši mocí« hleděli stávkující jednotlivci překaziti práci nestávkujícím, takže museli býti doprovázeni četnictvem do práce i z práce v době, kdy demonstrující dav vnikl až na dvorek M-ův, takže musel býti odtud vypuzen četnictvem, — kteréžto okolnosti v rozsudku zjištěné již o sobě odůvodňují závěr soudu, že pohrůžka obžalovaného jednak vzhledem k důležitosti zla, jímž bylo hroženo, jednak vzhledem k okolnostem a k poměrům ohroženého, byla způsobilá vzbuditi v něm důvodné obavy.

Citace:

č. 4153. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 233-234.