Čís. 4159.

Výzvy k rozchodu jest poslušen (§ 283 tr. zák.) jen, kdo se od davu oddělí a z místa shluknutí odejde neprodleně, bezodkladně.
Neposlušností, trestnou podle § 283 tr. zák. jest i pouhé otálení s odchodem, zastávka na odchodu, liknavost v opouštěni místa shluknuti; nezáleží na tom, že se pachatel zastavil jen na krátkou dobu.
Jde-li v úředními (služebním) úkonu, o jehož maření se uvažuje s hlediska § 81 tr. zák., o úkon povahy předpokládané v § 283 tr. zák., jest podřaděním činu pod § 81 tr. zák. vyčerpán i právní význam případné neposlušnosti, jinak trestné podle § 283 tr. zák., omezila-li se na dobu násilí, použitého k maření úkonu, a sloužila-li jen k umožnění tohoto násilí (pachatel neuposlechl výzvy k rozchodu, zastaviv se, by sbíral kameny a házel jimi po četnictvu).
(Rozh. ze dne 7. května 1931, Zm I 478/30.)
Nejvyšší soud jako soudu zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 3. dubna 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák. a přečinem shluknutí podle § 283 tr. zák., zrušil však podle § 290 tr. ř. rozsudek nalézacího soudu ve výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným přečinem shluknutí podle § 283 tr. zák., důsledkem toho i ve výroku o trestu a ve výrocích s ním souvisejících, a obžalovanému vyměřil za zločin veřejného násilí podle § 81 tr. zák., jímž zůstal uznán vinným, nový trest, mimo jiné z těchto
důvodů:
Hmotněprávní zmatek § 281 čís. 9 a) tr. ř. nedoličuje stížnost po zákonu, nedokazujíc beztrestnost obžalovaného právními úvahami vybudovanými na skutečnostech rozsudkem zjištěných, nýbrž odvozujíc ji ze skutkových předpokladů, které si sama v rozporu s rozsudečnými zjištěními sestrojuje svémocným hodnocením a rozborem průvodní látky, totiž z předpokladů, že obžalovaný neházel kameny a že ihned po výzvě k rozchodu postranní cestičkou odešel, rozsudek však zjišťuje, že kamením po četnickém oddílu házel a po výzvě k rozchodu se zastavil. Nezáleží na tom, že se zastavil jen na krátkou dobu. Výzvy k rozchodu jest poslušen jen, kdo se od davu oddělí a z místa shluknutí odejde neprodleně, bezodkladně, takže jest neposlušností podle § 283 tr. zák. trestnou i pouhé otálení s odchodem, zastávka na odchodu, liknavost v opouštění místa shluknutí. Stížnost je, i pokud vůbec a zejména po zákonu provádí důvody zmatečnosti číselně jí uplatňované, neodůvodněná a byla proto zavržena. Avšak napadený rozsudek je stižen zmatkem v stížnosti neuplatňovaným. Podkladem obou částí kladného výroku o vině je týž čin obžalovaného. Podle rozhodovacích důvodů zastavil se obžalovaný — neuposlechnuv výzvy stráže k rozchodu a dopouštěje se právě tím přečinu shluknutí podle § 283 tr. zák. — na krátkou dobu, by sbíral kamení a házel jím po četnictvu, čímž se — v úmyslu, by bylo dalšímu postupu četnictva a vyklízení místa zabráněno a tím služební výkon četnictva zmařen — násilně zprotivil četnictvu a dopustil se zločinu veřejného násilí podle § 81 tr. zák. Arciť nebrání ani jednotnost souzeného činu jeho podřadění pod dvě (nebo pod několik) různých ustanovení zákona k němu se vztahujících, any předpisy §§ 34, 35, 267 tr. zák. nerozeznávají mezi reálním a ideálním souběhem a ana i při jednočinném souběhu trestných činů nastává nutnost podřaditi čin pod veškerá dotčená právní hlediska, by byl zjednán průchod: zásadě § 43 tr. zák., že jest zločin tím těžší, čím více povinnosti jím porušeno, a podklad pro přitěžující okolnosti §§ 44 a 263 1) tr. zák. O jednočinném souběhu trestných činů lze však mluviti jen, zbývá-li po podřadění činu pod jedno z dotčených ustanovení trestního zákona složka, jež nedošla právního hodnocení již onou kvalifikací a jež poukazuje k poškození neb ohrožení jiného právního statku, než toho, k jehož ochraně hledí místo zákona na čin již použité. Takového rozsahu souzený čin není. Ustanovení § 81 tr. zák. stíhá maření jakéhokoliv úředního (služebního) úkonu veřejného činitele násilím (násilným vztažením ruky nebo nebezpečnou vyhrůžkou), ustanovení § 283 tr. zák. pak maření určitého úkonu veřejného činitele (zjednání veřejného pořádku rozptýlením shluknuvšího se davu) pouhou neposlušností proti výzvě k rozchodu. Předmětem ochrany jest u obou ustanovení právní statek nerušeného výkonu veřejného úřadu (služby); různými jsou jen míra a síla předpokládaného pokusu maření a rozsah chráněného statku, takže jest co do rozsahu chráněného statku § 81 širším, § 283 užším ustanovením. Jde-li proto v úředním (služebním) úkonu, o jehož maření se uvažuje s hlediska § 81, o úkon povahy § 283 tr. zák. předpokládané, jest podřaděním činu pod § 81 vyčerpán i právní význam případné neposlušnosti jinak podle § 283 trestné, omezila-li se na dobu násilí použitého k maření úkonu, a sloužila-li jen k umožnění tohoto násilí. Násilí (násilné vztažení ruky, házení kamením) jest pak jen lícem (kladnou stránkou) mařící činnosti pachatelovy, jejíž rubem (zápornou stránkou) jest neposlušnost výzvy k rozchodu (setrvání na místě shluknutí, zastavení se při odchodu). Je-li však i tato složka činu, významná jinak (sama o sobě) s hlediska § 283, zasažena a hodnocena již podřaděním činu pod § 81 tr. zák., není tu ideálního souběhu obou trestných činů a ustanovení § 35 tr. zák. nemá místa. Podřadění činu i pod § 283 tr. zák. jest výronem nesprávného použití zákona v neprospěch obžalovaného. Ke zmatku podle § 281 čís. 10 tr. ř. tím nastavšímu bylo podle § 290 tr. ř., třebaže nebyl obžalovaným uplatňován, přihlížeti z úřední povinnosti a zrušiti důsledkem toho rozsudek soudu prvé stolice ve výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným přečinem shluknutí podle § 283 tr. zák., ve výroku o trestu a výrocích s tím souvisejících. Zprostiti obžalovaného z obžaloby pro přečin podle § 283 tr. zák. nebylo třeba, ano jde jen o další právní kvalifikaci činu, pro nějž zůstane obžalovaný uznán vinným zločinem § 81 tr. zák.

Citace:

č. 4159. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 244-246.