Čís. 4284.

Skutková podstata podílnictví na krádeži podle § 185 tr. zák. vyžaduje, by pachatel v době, kdy ukradenou věc na sebe převedl, věděl, že je kradená, po případě, že šlo o krádež zločinnou, nikoliv vsak zločinnou z důvodu § 176 tr. zák. (§ 186 a) tr. zák.), a je za ostatních podmínek splněna, vztahuje-li se činnost uvedená v § 185 tr. zák. na kradenou věc samu, nikoliv i, vztahuje-li se na to, co bylo za ni získáno.
(Rozh. ze dne 25. září 1931, Zm I 812/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 30. srpna 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podílnictví na krádeži podle §§ 185, 186 a), b) tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji znovu projednal v rozsahu zrušení a a ní znovu rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost byla shledána důvodnou, pokud stěžovatel tvrdí, že nelze hleděti k tomu, co dostal od Františka V-a v době, kdy mu nebylo ještě 14 let, a že nelze hodnotiti jako podílnictví na krádeži to, co vydal V. za stěžovatele, kupuje mu lístky do biografu a hostě ho. Skutková podstata podílnictví na krádeži podle § 185 tr. zák. vyžaduje, by pachatel v době, kdy ukradenou věc na sebe převedl, věděl, že je kradená (Sb. n. s. čís. 2403, 3057, 3060), a je za ostatních podmínek splněna, vztahuje-li se činnost uvedená v § 185 tr. zák. na kradenou věc samu, nikoliv i vztahuje-li se na to, co bylo za ni získáno (Sb. n. s. čís. 1253, 2675). Nalézací soud zjišťuje, že stěžovatel nejméně 2000 Kč nabyl od Františka V-a v době od konce 1927 do února 1930 jednak hotově, jednak tím způsobem, že František V. platil za stěžovatele lístky a útratu. Poněvadž se stěžovatel narodil dne 10. ledna 1914, nelze mu především přičítati za zločinné podílnictví na krádeži to, co dostal hotově před 10. lednem 1928; to bylo by přestupkem § 269 a), 270 tr. zák. nebo činem, jejž nemohou soudy stíhati (§§ 273, 269 b) tr. zák.). Poněvadž dále nalézací soud nerozeznával mezi tím, co František V. stěžovateli daroval nebo mu hotově půjčil, a mezi tím, co za stěžovatele zaplatil, a jen celkově zjistil, že to činí přes 2000 Kč, bude nutno, by zjistil, zda to, co stěžovatel vzal od něho po 10. lednu 1928 z ukradených peněz, ač věděl, že jsou kradené, činí přes 2000 Kč či méně (§ 186 b) tr. zák.), a zda v době, kdy přijal třeba sebe menší částku, věděl, že šlo o krádež zločinnou, nikoliv však zločinnou z důvodu § 176 tr. zák. (§ 186 a) tr. zák.). Stěžovatel poukazuje k tomu, že to nemohl věděti, an František V. platil za něho nepatrné částky za lístky do biografu a nakládal před ním jen s malými částkami.

Citace:

Čís. 4284. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 495-496.