Čís. 4170.

Rozsudek nejvyššího soudu a v něm projevené názory o různé podstatě dvojí činnosti obžalovaného jsou pro soud prvé stolice pro jakékoli další řízení závaznými; tento soud nesmí položiti novému rozhodování za základ odchylný názor, že obojí činnost obžalovaného jest účelově jediným aktem.
Zmatek čís. 9 b) § 281 tr. ř., uznal-li soud obžalovaného vinným, ač bylo stíhací právo veřejného obžalobce vyloučeno předpisem § 263 odst. 2 tr. ř., an si při prvém projednávání a před prvým rozsudkem podle předpisů onoho § nezajistit možnost stíhati obžalovaného pro činnost odchylnou od původně zažalovaného skutku, ač mu byla již tehdy známa.
(Rozh. ze dne 19. května 1931, Zm I 603/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 27. května 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle § 3 zákona o maření exekuce ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a obžalovaného podle § 259 čís. 3 tr. ř. zprostil z obžaloby pro onen přestupek, jehož se prý dopustil tím, že v roce 1926 v P. zabavené věci zaznamenané ve zájemním protokole exekučního soudu v Praze pod pol. čís. 1 (tvrdý psací stůl), čís. 28 (dva dřevěné sudy), čís. 32 (décimálku) odstranil, takže s nimi úřad nemohl nakládati.
Důvody:
Nejvyšší soud uznal ve svém rozsudku ze dne 30. října 1929, č. j. Zm I 46/29, že obžaloba státního zastupitelství o zažalovaném činu, za který považoval jen podepsání plné moci a podání vylučovací žaloby, byla soudem první stolice vyřízena tím, ve v činu tom nebyl shledán ani přečin podle § 1 zák. o maření exekuce, ani jiný trestný čin. Vyslovil dále, že skutečné odevzdání některých zabavených věcí Josefu D-ovi, pro něž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podle § 3 cit. zák., bylo činem svojí podstatou od zažalovaného zcela odlišným, a poněvadž naň obžaloba ani původně nezněla, ani za líčení nebyla rozšířena nebo pozměněna, zrušil odsuzující rozsudek pro zmatečnost podle § 281 čís. 8 tr. ř. Tento rozsudek a v něm projevené právní názory o různé podstatě obojí činnosti obžalovaného byly podle § 293, 2. odst. tr. ř. pro soud prvé stolice pro jakékoli další řízení závazné, a nesměl tento soud položiti svému novému rozhodování za základ odchylný názor, že obojí činnost obžalovaného jest účelově jediným aktem, za jaký ji v nyní napadeném rozsudku označil. Pro nové řízení nebylo vůbec podkladu, neboť zjištěním nejvyššího soudu, že původní obžaloba byla vyřízena a zrušením rozsudku o nezažalovaném činu, o němž nejvyšší soud nové řízení ve smyslu předpisů §§ 288 a 293 tr. ř. naříditi nemohl, ani nenařídil, byla trestní věc o původní obžalobě státního zastupitelství ukončena, a. nebylo proto ani v zákoně ani v rozhodnutí nejvyššího soudu podkladu k tomu, by po dojití spisů soudu prvé stolice bylo nařízeno hlavní přelíčení; nebyloť předmětu (obžaloby), o němž by při hlavním přelíčení mohlo býti jednáno. Právem se proto ohražoval obhájce proti novému projednávání věci po rozhodnutí nejvyššího soudu. Důvod zmatečnosti, uplatněný stěžovatelem podle § 281 čís. 4 tr. ř. v tomto směru nepřichází však v úvahu, neboť rozsudek, vydaný o obžalobném návrhu státního zastupitelství, jímž byla obžaloba teprve v tomto období rozšířena na čin, který byl předmětem prvého odsuzujícího a nejvyšším soudem zrušeného rozsudku, trpí zmatkem podle § 281 čís. 9 b) tr. ř., jenž je mylně ve zmateční stížnosti-pojímán za zmatek podle § 281 čís. 8 tr. ř. Nyní byl tu již sice obžalobný návrh státního zastupitelství, o němž bylo soudu rozhodnouti, jakmile projednávání o něm připustil; odsouditi podle něho bránil však předpis § 263, 2. odst. tr. ř., jímž bylo stíhací právo veřejného obžalobce vyloučeno, an si při prvém projednávání a před prvým rozsudkem podle o tom platných předpisů cit. § nezajistil možnost stíhání obžalovaného pro tuto činnost, od původně zažalovaného činu odchylnou, ač mu byla již tehdy známa. O obžalobném návrhu, který veřejný obžalobce podal nepřípustně teprve v tomto období, měl proto býti vynesen rozsudek osvobozující podle posledního případu § 259, čís. 3 tr. ř., že jest tu důvod, pro který bylo stíhání obžalovaného vyloučeno. Odsuzujícím rozsudkem založil soud prvé stolice zmatek shora označený, pro který bylo podle § 288 čís. 3 tr. ř. rozhodnouti ve věci samé, rozsudek zrušiti a obžalovaného od nepřípustně podané obžaloby osvoboditi.

Citace:

č. 4170. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 267-269.