Čís. 4179.

Pokud jsou proletářské obranné formace (P. A. F.) komunistické strany tajnou organisací ve smyslu § 17 čís. 1 zák. na ochr. rep. a pokud jejich zřizování jest zločinem nedovoleného ozbrojování podle § 13 čís. 1 odst. 3 a čís. 2 zák. na ochr. rep.
S hlediska posl. věty odst. 2 § 281 tr. ř. stačí výhrada zmateční stížnosti po prohlášení průvodního řízení za skončené, bylo-li usnesení, zamítající průvodní návrh veřejného obžalobce, prohlášeno až současně s oním usnesením.
(Rozh. ze dne 28. května 1931, Zm I 455/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 1. dubna 1930, jímž bylo podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěno osm obžalovaných z obžaloby pro zločin nedovoleného ozbrojování podle § 13 čís. 1 odst. 3 a 2 zák. na ochranu republiky z 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., a pro přečin sdružování státu nepřátelského podle § 17 čís. 1 cit. zák., zrušil napadený rozsudek a věc odkázal na nalézací soud, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Předem jest uvésti, že státní zastupitelství vyhovělo předpisu § 281 odst. 2 tr. ř., an si veřejný obžalobce ihned, když bylo prohlášeno usnesení zamítající jeho průvodní návrhy, vyhradil zmateční stížnost, a jé nerozhodné, že tak učinil teprve, když průvodní řízení prohlášeno za skončené, neboť prohlášení obou usnesení stalo se současně a veřejný obžalobce nesměl předsedu rušiti v jeho projevech, a mohl mluviti, až dostal slovo (§ 232 tr. ř.). Státní zastupitelství uplatňuje důvody zmatečnosti čís. 4, 5, 9 a) § 281 tr. ř. Důvod čís. 4 spatřuje v tom, že, nalézací soud zamítl návrh veřejného obžalobce, by byly opatřeny spisy Tk 753/27 a Tk 2631/27 krajského soudu v Litoměřicích a Tk 2034/27 krajského soudu v Mostě a, nebude-li mu vyhověno, by byl slyšen Rudolf F. jako svědek o účelu, povaze a podstatě P. A. F., a by byl dále slyšen S. jako svědek o okolnostech uvedených svědkem B-ým. Státní zastupitelství právem vytýká. Že mělo býti vyhověno těmto návrhům. Soud nalézací projevuje mínění, že sučastněným; osobám nebyl úplně jasný způsob, rozsah, účel a vůbec pojem proletářských obranných formací (P. A. F.), jak měla býti obrana zařízena, jak měla působiti, v čem měla záležeti, zda měla býti aktivní nebo pasivní, a tvrdí, že to jasně nevěděli ani původcové myšlenky, má však za dokázáno, že myšlenka vytvořiti organisaci P. A. F. vyšla z centrály komunistické strany, a že bylo jejich úkolem, by chránili dělnické podniky (zábavy, schůze, dělnické domy a jiné jejich podniky, jako tiskárny, sportovní hřiště, tělocvičny), mobilisovali masy proti válečnému nebezpečí, reakci a fašismu, a by pod heslem zájmů všeho dělnictva získali do svých řad i dělníky sociálně demokratické a indiferentní. Bylo-li zřizování formací vyvoláno touto centrálou; jistě se to dalo pro všechny jí podřízené jednotky způsobem stejným a, kdyby se zjistilo, že v kraji litoměřickém a mosteckém měly tyto organisace vytvořiti ozbrojené skupiny k účelům pozdvižení a vzbouření, byl by na snadě závěr, že tomu tak mělo býti i na Liberecku. Pokud jde o zjištění pravého účelu formací, mohla by býti výpověď svědka S-eho závažnou. Zamítnutím průvodního návrhu byly tudíž porušeny zásady trestního řízení, jichž šetřiti káže podstata řízení, zabezpečující trestní stíhání, ano nelze již předem tvrditi, že ony průvody budou bez významu pro souzenou věc. Státní zastupitelství uplatňuje dále právem zmatek čís. 5. Soud nalézací uvádí, že může býti nejvýše považováno za prokázáno (ač se přesně nevyslovuje, zda to má za dokázáno, že ve smyslu směrnic, vydaných pro organisování P. A. F., byly vytvořeny komise, že na mnohých místech existovaly čety a oddělení, že obžalování B., M., B-a, K. a K-e byli předsedy a členy těchto komisí, obžalovaný K-z, F. a S. vůdci oddílů nebo čet, krátce, že všichni byli nějak súčastněni na výstavbě oněch formací a v nich, nemá však za prokázáno, že v libereckém kraji byla organisace úplně vybudována, jak daleko se vůbec výstavba P. A. F. podařila, zda zahájila činnost, v čem záležela nebo měla záležeti a jak se projevovala na venek, a soudí, že vše bylo zřejmě teprve v běhu a nevyšlo z období příprav, a že jiný závěr výsledky průvodního řízení nedopouštějí. Tento závěr jest zřejmě ve vnitřním rozporu s tím, co právě uvedeno, neboť nalézací soud sám praví, že organisace formací byla již částečně provedena, připouštěje, že byly již vytvořeny komise pro formace a zřízeny čety a oddělení, a že v nich byli obžalovaní činnými. Nalézací soud nemá za prokázáno, že byly vytvořeny ozbrojené skupiny nebo že bylo zamýšleno jejich vytvoření, a že měly sloužiti k účelu povstání nebo vzbouření. Právem vytýká státní zastupitelství, že soud pomíjí mlčením a nehodnotí vůbec z dopisu nadepsaného »Komise pro vybudování organisace P. A. F.«, jehož obsah je v rozsudku citován, části, z nichž je patrno, že měly býti organisovány po vojensku, měly býti uniformovány, měly míti sanitní a cyklistické oddíly, že jejich členy měli býti všichni organisovaní komunisté od 18 do 40 let, že měl býti veden záznam o tom, kteří členové formací sloužili na vojně, jak dlouho, u jakého druhu zbraní, jaké mají vojenské vzdělání, jakou měli hodnost a zda absolvovali zvláštní kursy. To vše nutí k tomu, by bylo uvažováno, zda nebylo pomýšleno na ozbrojení těchto formací, jež měly nastoupiti na místo dřívějších organisací uniformovaných pořadatelů, jež byly zakázány, když se množil jejich počet a počaly konati i cvičení po vojenském vzoru, to tím spíše, že jádrem oněch formací měli bytí dřívější pořadatelé. Při tom bude vžiti i v úvahu, že P. A. F. měly podle dopisu ústředního sekretariátu, citovaného v důvodech, za úkol mobilisovati masy proti válečnému nebezpečí, reakci a fašismu, a bude přihlédnouti i k cílům strany komunistické a k prostředkům, jimiž jich hledí dosíci. To vše bude uvážiti, i pokud jde o otázku, zda se obžalovaní súčastnili na zřizování formací a v nich zůstali, vědouce, že jejich účelem je pozdvižení nebo vzbouření, při čemž nebylo by bez významu, zda je pravdou, co jeden z pořadatelů (S.) sdělil svědku B-ýmu, že úkolem formací by bylo i zprotiviti se vládnímu komisaři a strážníkům, by jim překáželi ve výkonu veřejného rozkazu (§ 68 tr. zák.), takže by se dalo souditi, že členům organisačních komisí a vůdcům, oddílů byl pravý účel formací znám. Poněvadž řízení bylo neúplné a rozsudek trpí, pokud jde o rozhodné skutečnosti, vadou čís. 5 § 281 tr. ř., není tu spolehlivého podkladu pro rozhodnutí o vině, a to i ohledně zločinu podle § 13 odst. 3 a 2 zák. na ochranu republiky i v tom směru, nešlo-li snad jen o pokus, ani pokud jde o přečin § 17 téhož zákona, neboť není v tomto bodě spolehlivě vyřešena otázka, zda nešlo o tajnou organisací ve smyslu téhož ustanovení (sb. n. s. čís. 1647, 2626, 2780, 2958), a zda ji obžalovaní nezaložili nebo se k ní nepřipojili, znajíce její účel. Bylo proto rozhodnouti ve smyslu § 288 čís. 1 odst. 1 tr. ř., aniž třeba zabývati se dalšími vývody stížnosti.

Citace:

č. 4179. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 283-285.