Čís. 4291.

Nepovolil-li nalézací soud obžalovanému podmíněný odklad výkonu trestu jednak proto, že jej pokládal za nepřípustný podle § 2 zák. čís. 562/1919, jednak z důvodů arbitrerních (§ 1 zákona), a byl-li onen výrok napaden zmateční stížností, tento pak odvoláním, jest vyhověti zároveň oběma opravným prostředkům, jsou-li odůvodněny, a nerozhodovati o odvolání až po vyřízení zmateční stížnosti (§ 296 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 1. října 1931, Zm I 673/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chrudimi ze dne 24. listopadu 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. zák. a přestupkem podle § 431 tr. zák. a odsouzen za to podle § 204 tr. zák. s použitím §§ 54, 55 tr. zák. se zřetelem na § 35 tr. zák. do těžkého žaláře na 2 měsíce, zostřeného a doplněného postem měsíčně a ke ztrátě práva volebního bezpodmínečně, pokud čelila proti výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. zák. Vyhověl však zmateční stížnosti a zároveň i odvolání obžalovaného co do výroku o nepřiznání podmíněného odkladu výkonu trestu, výrok ten zrušil a věc vrátil soudu prvé stolice, by o ní v rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Nalézací soud nepovolil stěžovateli podmíněný odklad výkonu trestu jednak proto, že jej prohlásil podle § 2 zák. ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n. za vyloučený, an prý byl K. dne 19. června 1929 odsouzen pro přestupek podle § 522 tr. zák., spáchaný ze zištnosti, tudíž z pohnutek nízkých a nečestných, jednak z důvodů arbitrerních, an soud má výkon trestu v souzeném případě, jenž jest jedním článkem ze řetězu křivých svědectví, zjednaných Jaroslavem D-em, za nutný k polepšení odsouzeného. Stěžovatel napadá onen výrok zmateční stížností, uplatňuje při tom věcně zmatek podle § 281 čís. 5 a 11 tr. ř., tento výrok odvoláním. Stěžovatel je v tom i onom směru v právu. Jak plyne ze spisů okresního soudu v Chrudimi T 418/29, byl vydán proti K-ovi trestní příkaz dne 19. června 1929, v němž o pohnutkách činu nebylo zmínky. Tento příkaz vešel v moc práva, a jen ve vyřízení jeho bylo podotčeno k otázce 13 trestního listu: »hráli zakázanou hru — zištnost«. Přes to však nalézací soud, rozhoduje v souzené trestní věci, prohlásil, že se obžalovaný dopustil přestupku podle § 522 tr. zák. ze zištnosti, tudíž z pohnůtky nízké a nečestné, aniž uvedl, proč má za to, že byl čin ten spáchán z pohnutek nízkých a nečestných, jak mu ukládá § 4 odst. 2 prováděcího nařízení čís. 598/19 k zák. o podm. ods., a aniž se blíže zabýval otázkou, zda snad obžalovaný nehrál zapovězené hry z hráčské vášně nebo z lehkomyslnosti (rozh. čís. 1115 sb. n. s.). To zmateční stížnost právem vytýká. Stížnost do odepření podmíněného odsouzení podle § 2 zák. byla by arci sama o sobě bezpředmětnou vzhledem ke konkurujícímu odepření podle § 1, kdyby tento druhý výrok nebyl rovněž právem napadán odvoláním. Avšak i odvolání obžalovaného, pokud mu byl odepřen podmínečný odklad výkonu trestu z důvodů arbitrerních, je odůvodněno, neboť soud, uvažuje o něm, nezabýval se ani osobou obžalovaného a jeho předchozím životem, ani povahou činu, jak jej obžalovaný spáchal. Bylo proto vyhověti za souhlasu generální prokuratury podle § 5 zák. čís. 3 ř. zák. z roku 1878 zmateční stížnosti, pokud směřuje proti výroku, že je podmíněné odsouzení vyloučeno, zároveň však bylo vyhověti i odvolání obžalovaného z výroku, jímž mu byl odepřen podmíněný odklad výkonu trestu, a usnésti se dále, jak se stalo.

Citace:

Čís. 4291. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 505-506.