Čís. 4182.

Nezbývá předpokladem skutkové podstaty § 99 tr. zák. není, že bylo vyhrožováno osobě bojácné; záleží na tom, zda při objektivním uvážení všech okolností má ohrožený důvod míti za to, že vyhrůžka bude splněna, což lze vyvozovati nejen z povahy ohroženého, nýbrž i z důležitosti zla, jimž bylo hrozeno.
Nestačí, že výrok, vykazující objektivní znaky nebezpečné vyhrůžky, byl pronesen »úmyslně«, nýbrž se vyhledává, by se projev stal v úmyslu, by byl ohrožený uveden ve strach a nepokoj.
(Rozh. ze dne 28. května 1931, Zm I 909/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chrudimi ze dne 19. září 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 99 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a vrátil věc soudu první stolice, by jí znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného, dovolávajíc se číselně důvodů zmatečnosti čís. 5 a 9 a) § 281 tr. ř., není v právu, pokud se domnívá, že tu není způsobilost vyhrůžek, vzbuditi důvodnou obavu, ano nebylo zjištěno, že osoby, jimž bylo vyhrožováno, jsou zvlášť bojácné povahy; neníť nezbytným předpokladem skutkové podstaty § 99 tr. zák., že bylo vyhrožováno osobě bojácné, nýbrž záleží vždy na tom, zda při objektivním uvážení všech okolností má ohrožený důvod míti za to, že vyhrůžka bude splněna, což lze vyvozovati nejen z povahy ohroženého, nýbrž i z důležitosti zla, jímž bylo hroženo. Avšak ke skutkové podstatě onoho zločinu se vyhledává kromě toho, že vyhrůžka oné povahy byla pronesena v úmyslu, by byla ohrožená osoba uvedena ve strach a nepokoj. A tuto náležitost rozsudek nezjišťuje, jak zmateční stížnost právem vytýká, a to ohledně první vyhrůžky výslovně, ohledně druhé vyhrůžky alespoň jasným poukazem, namítajíc, že šlo o pouhé chvástání napilého člověka, a že věc nebyla vážná. Tuto náležitost nezjišťuje rozsudek ani úvahami, jimiž vylučuje úplnou opilost obžalovaného, ano z těchto úvah vysvítá jen, že obžalovaný jednal ve stavu příčetném, ani úvahou, že jeho vyhrožování bylo »úmyslné«, ano k naplnění skutkové podstaty § 99 tr. zák. nestačí, že výrok, vykazující objektivní znaky nebezpečné vyhrůžky, byl pronesen »úmyslně«, nýbrž se vyhledává, by projev stal se v úmyslu, by byl ohrožený uveden ve strach a nepokoj; o této náležitosti se však soud vůbec v rozsudkových důvodech nezmiňuje. Při tom jest uvážiti, že první vyhrůžka byla dokonce kvalifikována jako vyhrůžka vraždou, aniž se soud vyjádřil o tom, zda a proč obžalovaný do svého projevu právě onen dalekosáhlý smysl vkládal.

Citace:

č. 4182. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 289-290.