Čís. 4173.

Týká-li se urážlivý výrok (že za přislíbení domovského práva židům byla slíbena odměna) celého obecního zastupitelstva, jest oprávněn k soukromé obžalobě pro urážku na cti i starosta.
(Rozh. ze dne 20. května 1031, Zm II 146/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním líčení zmateční stížnosti soukromého obžalobce do rozsudku krajského jako kmetského soudu v Moravské Ostravě ze dne 27. února 1930, pokud jím byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti podle § 488 tr. zák. a § 1 zákona čís. 124/1924, vyhověl, pokud čelila proti zproštění obžalovaného co do výroku »Kolik slíbili, není nám dosud známo«, zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Pokud jde o výrok »kolik slíbili, není nám dosud známo«, zprostil kmetský soud obžalovaného jen z toho důvodu, že prý nelze tento výrok vztahovati na soukromého obžalobce, ano přislíbení domovského práva nepřísluší jen starostovi samému, a mohl by se tedy výrok vztahovati na kohokoli z obecního zastupitelstva. Zmateční stížnost soukromého obžalobce napadá tento úsudek nalézacího soudu, tvrdíc mimo jiné, že je sice správné, že o příslibu domovského práva v obci nerozhoduje soukromý obžalobce sám, nýbrž celé obecní zastupitelstvo, že však soukromý obžalobce jako starosta je za vše zodpověldný, a to i za jednání těch, kdož o tom spolurozhodují, takže, byl-li kdo v tomto směru vydán v opovržení, byl to i soukromý obžalobce, že se mohli oním výrokem cítiti uraženi í jiní členové obecního zastupitelstva, je prý vedlejší, a nežalovali-li, je to jejich věcí. Těmito vývody provádí zmateční stížnost vlastně hmotněprávní důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 c) tr. ř., vytýkajíc, že nalézací soud nesprávně řešil Otázku, zda je soukromý obžalobce, vystoupivší ohledně onoho výroku jako obžalobce, k tomu oprávněn. Stížnosti jest přisvědčiti, neboť kmetský soud neprávem upřel soukromému obžalobci v tomto bodu oprávnění k soukromé obžalobě z úvah, které nevedou k tomuto výsledku. Podle ustálené judikatury zrušovacího soudu (viz na př. rozh. čís. 2604 sb. n. s.) je v případech, kde se obviňování děje znameními připadajícími na více osob náležejících jistému sboru, okruhu a pod., aniž je patrno, na kterou z nich se urážlivý útok vztahuje, každá z těchto osob dotčena na své cti, a je následkem toho k podání soukromé obžaloby oprávněna každá z nich, jež se podle způsobu výtky musí obávati, že bude třetími osobami pokládána za osobu nebo za jednu z osob, na něž se urážlivý projev vztahuje. V souzeném případě vztahuje se výrok »kolik slíbili (t. j. několik cizích neznámých židů za přislíbení domovského práva), není nám dosud známo« na obecní zastupitelstvo v K., jež rozhoduje o přislíbení domovského práva v obci. Je tedy k podání soukromé obžaloby oprávněn každý člen tohoto zastupitelstva, tudíž i starosta obce jako jeho čelný člen a představitel, který se ještě více než ostatní členové obecního zastupitelstva musel obávati, že pozastavený výrok bude čtenáři letáku pokládán za výtku, vztahující se i na něho.

Citace:

č. 4173. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 272-273.