Čís. 4292.

Obhájce musí býti nepřetržitě přítomen při celém porotním hlavním přelíčení.
Jde o zmatek čís. 2 § 344 tr. ř., odešel-li obhájce po své řeči a nebyl-li přítomen při konečném přednesu a při právním poučení předsedy porotního soudu.
(Rozh. ze dne 1. října 1931, Zm II 282/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jako porotního soudu v Uherském Hradišti ze dne 12. června 1931, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem vraždy prosté podle §§ 134, 135 čís. 4 tr. zák. a přestupky podle §§ 32 a 36 zbroj. pat. čís. 223/52 ř. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc odkázal k příštímu zasedání poroty při krajském soudu v Uherském Hradišti, by znovu byla projednána a rozhodnuta.
Důvody:
Zmateční stížnost vytýká s hlediska § 344 čís. 2 tr. ř., že obhájce obžalovaného nebyl při konečném přednesu a právním poučení, jež předseda podle § 325 tr. ř. porotcům udělil, vůbec přítomen a že tudíž hlavní přelíčení šlo před se bez obhájce. Konaným šetřením bylo zjištěno, že obhájce obžalovaného skutečně po své řeči odešel a při konečném přednesu a právním poučení předsedou přítomen nebyl. Podle § 41 odst. druhý tr. ř. jest zříditi obžalovanému z povinnosti úřadu obhájce k hlavnímu přelíčení před soudem porotním, i když si sám obžalovaný obhájce vzíti nechce (§ 39 odst. druhý tr. ř.; Storch I, 319), a to pod sankcí zmatečnosti § 344 čís. 2 tr. ř. Z ustanovení toho, které je kategorické, vysvítá, že se obžalovaný obhajování obhájcem před soudem porotním ani sám vzdáti nemůže. Z doslovu § 44 odst. druhý tr. ř. a z pojmu úkolu obhájce, jenž má přiváděti ku platnosti vše, co může býti na prospěch obžalovanému, a z jasného doslovu § 344 čís. 2 tr. ř. jest zjevno, že obhájce musí býti přítomen při celém porotním hlavním přelíčení, a to pod zmatečností a že nestačí, by obhájce snad byl jen zřízen a při přelíčení před porotou nebyl nepřetržitě přítomen. Tak Mayer 349 (pozn. 80, 83, 84, 87), Storch 507, Waser GZ. 1881 č. 104. Opačné stanovisko zaujímá sice Lohsing 639; jeho mínění však přisvědčiti nelze, poněvadž se zřetelem na zvláštnosti porotního líčení, které začasté tvoří důvody zmatečnosti, nelze považovati obhajování obžalovaného, práv neznalého, za úplné, nemá-li po ruce obhájce práv znalého, by mohl z porušení formy při porotním líčení přivésti ku platnosti to, co by mohlo býti na prospěch obžalovanému po případě při provádění opravných prostředků.

Citace:

Čís. 4292. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 506-507.