Čís. 3419.

Povinná (osmidenní) lhůta k přípravě obhajoby (§ 221 odst prvý tr. ř.) neplatí též pro obhájce, nýbrž stačí, byla-li dodržena ve příčině obžalovaného.
Okolnost, že porotní soud dal dodatkovou otázku na střídavé pominuti smyslů (§ 2 b) tr. zák.) není důvodem pro domněnku, že měl pochybnosti o příčetnosti obžalovaného; musíť onu otázku dáti, je-li tu tvrzení poukazující na onen stav, třebas byl o bezpodstatnosti tohoto tvrzení sebe více přesvědčen.
Porotní soud je povinnen dáti eventuální otázku, byl-li aspoň napovězen výsledky porotního přelíčení stav věci, opodstatňující skutkovou podstatu mírnějšího činu.
Pokud nejde o porušení předpisu § 320 tr. ř. a zmatek čís. 6 § 344 tr. ř., nebyla-li dána vedle hlavní otázky na vraždu eventuální otázku na zabití.
(Rozh. ze dne 16. března 1929, Zm I 767/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního jako porotního soudu v Praze ze dne 4. prosince 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem vraždy prosté podle §§ 134, 135 čís. 4 tr. zák., zločinem podvodu podle §§ 197, 200, 203 tr. zák. a přestupkem krádeže podle §§ 171, 460 tr. zák.
Důvody:
§ 344 č. 4 tr. ř.: Zmateční stížnost vytýká rozsudku zmatečnost podle § 344 čís. 4 tr. ř., tvrdíc, že porušen byl předpis § 221 tr. ř. ohledně osmidenní lhůty k přípravě obhajoby tím, že soud doručil obhájci obžalovací spis a obsílku k hlavnímu přelíčení porotnímu na den 3. prosince 1928 ustanovenému teprve dne 28. listopadu 1928, čímž nebyla zachována osmidenní lhůta § 221 tr. ř. k přípravě obhajoby obžalovaného i pro obhájce. Podle protokolu z 22. listopadu 1928 se obžalovaný výslovně vzdal přípravné osmidenní lhůty k hlavnímu přelíčení podle § 221 tr. ř., nicméně byla tato osmidenní lhůta ohledně obžalovaného ve skutečnosti zachována (22. listopadu až 3. prosince). Tím padá tvrzená zmatečnost podle čís. 4 § 344 tr. ř., poněvadž, jak z jasného doslovu § 221 tr. ř. plyne, povinná osmidenní lhůta k přípravě neplatí též pro obhájce; stačí, byla-li dodržena ve příčině obžalovaného. Při tom poukázati jest na předpis § 221 odst. prvý tr. ř., podle něhož den hlavního přelíčení má se obhájci jen oznámiti, dále na předpis § 220 odst. prvý tr. ř. upravující případ, kde ve věci porotní obžalovaný ještě ani při svém výslechu podle § 220 tr. ř. nemá obhájce, a posléze na předpis § 274 tr. ř., připouštějící odročení přelíčení, nemůže-li obhájce býti zřízen bez újmy obhajoby obžalovaného. V takovém případě mohl by si obhájce zabezpečiti podklad pro zmatek § 344, čís. 5 tr. ř. návrhem na odročení porotního přelíčení, což se však v souzeném případě vůbec nestalo. Zmatečnosti podle § 344 čís. 4 tr. ř. tu není.
§ 344 č. 5 tr. ř.: Stížnost vytýká rozsudku zmatečnost podle § 344 čís. 5 tr. ř. pro nezachování předpisu § 134 tr. ř. Obhájce sice dne 30. listopadu 1928 před přelíčením učinil písemný návrh na vyšetření duševního stavu obžalovaného, že »při páchání činu byl rozčilen«. Při hlavním přelíčení však od návrhu upustil. Neměl proto soud vůbec příčiny, o návrhu se usnášeti, a není tu vůbec podkladu pro uplatňování zmatku podle § 344 čís. 5 tr. ř. Stížnost poukazuje k tomu, že se obžalovaný při přelíčení hájil ohledně činu samého udáním, že neví, co bylo dále, a poukazuje stížnost také k tomu, že soud, dav porotě otázku na střídavé pominutí smyslů podle § 2 písm. b) tr. zák., sám projevil pochybnosti o příčetnosti obžalovaného a že tedy měl podle § 134 tr. ř. naříditi zkoumání duševního stavu obžalovaného soudními lékaři. Zmateční stížnost přehlíží, že se předseda již prvý den. líčení dotázal znalců, zda budou moci podati posudek o duševním stavu obžalovaného v době před usmrcením M. M-ové a bezprostředně při její smrti. Znalci prohlásili, že an, a podali pak posudek o duševním stavu obžalovaného, vyznívající v ten smysl, že jest duševně zdráv a o střídavém pominutí smyslů neb amnesií nemůže u něho býti řečí. Proti tomu posudku nebylo obhajobou nic namítáno a nebyl žádný návrh učiněni Připuštění dodatkové otázky ve směru § 2 písm. b) tr. zák. není důvodem pro domněnku, že sám porotní soud měl pochybnosti o příčetnosti obžalovaného; otázku tu musil soud porotcům dáti, jakmile shledal, že jest tu tvrzení poukazující na střídavé pominutí smyslů, i když byl o bezpodstatností tohoto tvrzení sebe více přesvědčen (§ 319 tr. ř.). Jest proto zmateční stížnost v tomto směru bez základu.
§ 344 č. 6 tr. ř. Posléze vytýká stížnost zmatek podle § 344 čís. 6 tr. ř. pro porušení předpisu § 320 tr. ř., že soud nedal porotcům též eventuální otázku na zločin zabití podle § 140 tr. zák. Obžalovaný v přípravném řízení opětovně výslovně doznal úmysl Marii M. usmrtiti a uvedl i výslovně dobu, kdy úmysl ten pojal, a důvod, proč, i způsob, jak vraždu vykonal. Podle svědectví vyšetřujícího soudce učinil tak spontánně. Při hlavním přelíčení porotním počátek svých styků s M. M-ovou líčil obžalovaný podrobně a stejně jako ve vyšetřování. Teprve když dospěl k vylíčení skutku samého, pravil — v příkrém odporu k dřívějšímu svému zodpovídání se —, že nic více neví, že se na nic nepamatuje, ač pak na otázku, připouští-li to, připustil, že M-ovou udeřil do hlavy, že jí vrazil kapesník do úst a že jí dal provaz kolem krku, — proč, prý neví. Soud porotní jest povinen dáti otázku eventuální, byl-li aspoň napovězen výsledky porotního přelíčení stav věci, opodstatňující skutkovou podstatu mírnějšího trestného činu. Leč tohoto předpokladu tu nebylo. Výsledek celého průvodního řízení ve hlavním přelíčení předvedeného a zejména pitevní nález a posudek nepoukazují nijak k pouhému úmyslu nepřátelskému. Zbývá tedy jen hájení se obžalovaného, jenž při hlavním přelíčení uvedl, že mezi ním a Marií M-ovou došlo k nedorozumění, že zavřeným nožem M-ovou udeřil do hlavy, by ji omráčil a mohl utéci a vyhnouti se následkům podvodu. Tato situace poukazuje sice na úmysl nepřátelský M-ovou snad omráčiti ohledně počátečného jednání, nejsoucího v příčinné spojitosti se smrtí M-ové, neboť podle lékařského posudku úder do spánku nebyl smrtelný. Vlastní jednání — rdoušení, škrcení — jsoucí v příčinné souvislosti se smrtí zavražděné, zodpovídal obžalovaný udáním, že nic neví, že k vědomí přišel až po činu. Toto tvrzení, dotýkající se otázky příčetnosti, není ani poukazem na úmysl jen nepřátelský a proto způsobilým podkladem pro eventuelní otázku ve směru zločinu zabití vedle hlavní otázky na vraždu. Zcela správně vyhověl porotní soud tomuto tvrzení dodatkovou otázkou na střídavé pominutí smyslů, pokud trvalo (§ 2 písm. b) tr. zák.). Předpokladu, za něhož by byla podle § 320 tr. ř. nastala povinnost soudu dáti porotcům eventuální otázku na zločin zabití — a jen porušení této povinnosti zakládalo by zmatek čís. 6 § 344 tr. ř. — v tvrzení tom shledati nelze. Porotní soud nepřivodil tedy zmatečnost rozsudku, odepřev dáti porotcům otázku eventuální na zločin zabití podle § 140 tr. zák. Předseda porotního přelíčení ostatně poučil porotce o jejich právu podle § 327 odst. čtvrtý tr. ř. žádati za změnu nebo doplnění otázek, zejména vyžádati si otázku eventuální na zločin zabití. Avšak ani porotci práva toho nepoužili. Zmateční stížnost ve všech bodech neodůvodněnou bylo proto podle § 288 odst. prvý tr. ř. zavrhnouti.

Citace:

č. 3419. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 166-169.