Čís. 3664.

Provedení zmateční stížnosti jest podati v zákonné lhůtě u soudu prvé stolice, jehož rozsudek jest napadán; nestačí, byla-li zmateční stížnost podána v oné lhůtě přímo u nejvyššího soudu.
V tom, že si veřejný obžalobce při hlavním přelíčení vyhradil zmateční stížnost pro nepřipuštění důkazního návrhu, nelze spatřovati ohlášení (provedení) zmateční stížnosti.
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1929, Zm II 353/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání stížnost státního zastupitelství do usnesení krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 22. října 1929, jímž byla podle § 1 čís. 2 novely ku tr. ř. jakožto v zákonné lhůtě neprovedená odmítnuta zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku onoho soudu ze dne 10. července 1929, jímž byl obžalovaný zproštěn, podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin těžkého uškození na těle podle § 152 tr. zák.
Důvody:
Názor státního zastupitelství, že jeho zmateční stížnost jest považovat za provedenu v zákonná lhůtě § 285 tr. ř. přes to, že v této lhůtě provedení zmateční stížnosti bylo podáno přímo u nejvyššího soudu, nikoliv u soudu prvé stolice, neobstojí před zákonem. V prvé větě prvého odstavce § 285 tr. ř. se ovšem praví, že provedení zmateční stížnosti jest podati »u soudu«, aniž se blíže naznačuje, u kterého soudu. Leč ve třetí větě téhož odstavce se přikazuje, že, podá-li stěžovatel v zákonné lhůtě stížný spis, má se tento spis dodati jeho odpůrci k podání případného odvodu, a v druhém odstavci citovaného § se stanoví, že, když odpůrce podá odvod nebo když projde lhůta k tomu vyměřená, mají se všechny spisy zaslati soudu zrušovacímu k příslušnému rozhodnutí: Z toho plyne jasně, že provedení zmateční stížnosti jest v. zákonné lhůtě podati u soudu prvé stolice, do jehož rozsudku jest si stěžováno, a že není zákonu vyhověno, byla-li zmateční stížnost v předepsané 8denní lhůtě podána přímo u nejvyššího soudu. Tomu nasvědčuje i ustanovení § 3 novely ku tr. ř., podle něhož zrušovací soud podrobuje zákonnému jednání jen zmateční stížnost, která k němu došla po rozumu druhého odstavce § 285 tr. ř., to jest způsobem a cestou tam předepsanými. Stanovisko stěžovatelovo činilo by také novelu ku tr. ř. z 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878, najmě v její ustanoveních §§ 1 čís. 2, § 2 a § 4 čís. 1, illusorními. Neudržitelným je i názor stížnosti, že již v tom, že si veřejný obžalobce při hlavním přelíčení vyhradil zmateční stížnost pro nepřipuštění jeho důkazního návrhu, lze spatřovati ohlášení zmateční stížnosti a její provedení ohledně čís. 4 a 5. § 281 tr. ř. Předpisujeť se v prvém odst. § 285 tr. ř. a v souhlasu s ním i v čís. 2 § 1 novely ku tr. ř., že náležité označení důvodů zmatečnosti má se státi buď při opovědi zmateční stížnosti nebo v jejím provedení; podle těchto jasných ustanovení nestačí k ohlášení a k provedení zmateční stížnosti pouhá její výhrada při hlavními přelíčení a nelze do zákona vkládati něco, co v něm obsaženo není. K důvodům, z nichž bylo provedení zmateční stížnosti podáno přímo u nejvyššího soudu a nikoli u soudu prvé stolice, nelze přihlížeti, poněvadž k tomu přesná ustanovení zákona neskýtají žádného podkladu. Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezpodstatnou.

Citace:

č. 3664. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 639-640.